Na støeše svìta se usadili holubi
My, naivní obyvatelé zemìkoule, jsme doufali, ¾e války, bombardování, nièení všeho, co jsme dokázali vytvoøit, nesmyslné zabíjení dospìlých lidí i dìtí u¾ máme za sebou. ®e mù¾eme snít o š»astné budoucnosti, objevovat dosud neznámé zázraky pøírody, ¾e má smysl pracovat, uèit se, fandit vìdì a dobru. Senioøi doufali, ¾e státní ceny za své pøínosy spoleènosti jim budou udìlovány ještì za ¾ivota a ne a¾ to po jejich smrti nìjaké nadosoby dovolí. Vìøili, ¾e mladí se z toho dostateènì pouèí.
Ale pak, svìte div se, pøišel covidový šok. Kde se vùbec vzal covid-19? Zametá s lidstvem, jako by chtìl vyklidit planetu. Povinné oèkování, nošení roušek, zákazy shroma¾ïování, izolace, samota, deprese. Kontakty pøátel zakázány. Aby toho trápení nebylo málo, dostavují se další šoky. Šoky z pøírodních katastrof, po¾árù, sucha, kotrmelce poèasí. Jako vyvrcholení pøepadl lidstvo šok z neèekané, a zatracenì kruté války mezi dvìma sousedy na globusu. Obavy z dalších váleèných i jiných zloèinù zamotaly naše osudy do klubíèek a my se bojíme je rozmotávat. Jakou cestou se teï vydat. Co dìlat? Co nedìlat? Proè vùbec nìco dìlat? Pro koho? Jako by se smysl ¾ivota schoval do nìjaké skrýše, aby pøe¾il.
Úèty a faktury spolykaly naše platy i dùchody. Investovat není co. Není proè. To jsou otázky pro náš vydìšený, vystresovaný mozeèek. Z tìchto dùvodù se my, svìtoobèané, postupnì usazujeme jeden vedle druhého jako holubi na okraji støechy svìta. Pøisedl si k nám i skøítek Strach, který jen tak pro nic za nic své slu¾by nenabízí. Je moudrý. Varující. Spoleènì se díváme, co se pod námi na zemi dìje.
Dobro a zlo spolu šermují od poèátku dìjin, ale ¾e se ještì v 21. století nedoká¾ou dohodnout, to nám, holubùm, hlavy neberou. Pøedstavujeme si, ¾e zvítìzilo zlo. Vítìz sedí na hromadì sutin. Zabil lidi kolem sebe, zboøil domy kolem sebe. Znièil všechno, co se dalo. Zùstal sám. Co bude jíst? Co bude pít? Kde bude bydlet? Sedí jako král bez koruny a bez poddaných. Pøíroda se chystá vzít si zpìt jeho ¾ivot, který mu pùjèila. Holubi to pobavenì pozorují ze støechy celého svìta, strouhají mu mrkvièku a jejich srdce se spojují v nekoneèný náhrdelník vzájemné lásky a porozumìní.
Z toho plyne pouèení: Kdy¾ zvítìzí zlo, zvítìzí dobro. A kdy¾ zvítìzí dobro, zále¾í na inteligenci a charakteru politikù, aby ho ve zlo chtì nechtì nepromìnili. Milí holoubkové! Zaèneme pomalu rozbalovat klubíèka svých osudù?