Všeho s mírou
Uvedené tvrzení je uznávané jako moudrá rada dolo¾itelná konkrétními pøíklady. Naprosto stejné èinnosti se liší výsledkem, dopadem na lidský ¾ivot jen tou mírou a rozdíl je èasto diametrální od pøínosu pro ¾ivot, zdraví, a¾ po dopady témìø tragické.
Uvedené tvrzení se mì vybavilo pøi pohledu na vývoj techniky a aplikaci technického pokroku. Celá historie lidstva je spojena s technickým pokrokem. Pokud bych mìl popsat tøeba pokrok v elektrotechnice, elektronice od poloviny minulého století mohl bych se vrátit do doby støedoškolských studií, vlastní výrobì radiopøijímaèe na bázi lamp, elektronek a pokraèovat návrhem elektronického zaøízení na bázi tranzistorù v diplomové práci, poté vývoj pamìtí poèítaèù na bázi úpravy „plátkù“ z umìle vyrobeného køemíku.
Popisem pøechodu poslechu rozhlasových programù a hudby ohromným kusem nábytku, radia s magickým okem, urèeným k usnadnìní naladìní, by» se nìkdy vykládalo jako prosebné mrkání pro vypnutí, poté tranzistorovým radiem s rukojetí a váhou pøes kilogram, postupnì se zmenšující a¾ po pøíchod neuvìøitelnì malých Sony radii ve tvaru krabièky cigaret.
Stejnì tak televizor, výluènì s èernobílým obrazem od rozmìru pohlednice a¾ po vìtší obraz, ale poøád v pøístroji nábytkového dílu, jeho¾ pøipevnìní tøeba na stìnu bylo nepøedstavitelné, a hrozilo by jejím vyvalením.
Pokraèováním popisu zmìn, respektive pokroku v tomto stylu bych popsal nìkolik stran, a proto pøeskoèím do souèasnosti, kdy s menším, a pøedevším tenèím zaøízením, ne¾ je ta krabièku cigaret lze telefonovat, poslouchat rozhlas, fotografovat, nahrávat, pøehrávat pøijímat internet. navigovat jízdu autem a ani nevím co ještì a to kdekoli.
Zatím, co vìtšina lidí, zejména mladých to pokládá za normální bere to jako samozøejmost tak já by» nemíním zpochybòovat tento technický pokrok, jeho pøínos pro lidstvo mám rozpaky pokud jde o to tempo kterým ty poslední zmìny probíhají.
Vtírá se i otázka kdo, èi co se nyní rozhodující mìrou podílí na tìch zmìnách, zda èlovìk, nebo ta technika sama. Zøejmì je to ta technika, zatím doufejme øízená èlovìkem.
Na rozdíl od zmìn bìhem mého mládí a støedního vìku, kdy technicky orientovaní lidé mìli vìtšinou pøedstavu jak zaøízení, která pou¾ívají fungují, èasto mìli i schopnost jejich oprav tak nyní jen velmi úzká skupina lidí má pøedstavu o principu funkce.
Jinými slovy ty mé rozpaky budí skuteènost, ¾e to tempo pøekroèuje míru a tím porušuje tu zásadu z úvodu: všeho s mírou.
Platí to i pro u¾ití tìch výdobytkù technického pokroku, od pøekroèení míry vìnovaného èasu (závislost na poèítaèích), gemblerství, rostoucí míra narušení soukromí, dlouhodobá monotónní práce v jedné poloze s nároky na zrak, u dìtí výmìna høištì, pohybu a pobytu venku, v pøírodì vysedáváním u poèítaèe doma, bez pøímého kontaktu s kamarády, získání návykù ne zrovna nejvhodnìjších do dalšího ¾ivota.
Pøed léty chodila kolem našeho domu v relativnì tiché oblasti ¾ena trpící samomluvou. Bylo mì jí líto, bylo mì líto, ¾e má duševní problém. Nyní chodí mu¾i, ¾eny a aè je jejich projev podobný, tj jsou sami, ale pøesto mluví nahlas, tak je nelituji, ale èím dál více pochybuji, ¾e si to politování nezaslou¾í. Oni telefonují a nevnímají okolí, nevidí tøeba kvetoucí stromy,
Vìøím, ¾e i pøes to, ¾e souèasná pandemie zastínila rùzné filmové horory o tom, jak civilizace je ohro¾ena katastrofami, pøíšerami, ne¾ je spasí svalnatý hrdina v pøihlouplých hollywoodských filmech , tak ani ti roboti pøedstavující technický pokrok jak ovládnou ¾ivot na zemi zùstane jen v tìch filmech a hrách na poèítaèích.
Nicménì i tak je to ji¾ mimo té rozumné zásady: všeho s mírou.