KNIHA KNIH – 25 DRUHÁ MAKABEJSKÁ CITACE BIBLE: Druhá kniha Makabejská není pokraèováním pøedcházejícího díla, aèkoli z nìho pøebírá nìkteré události. Spíše je zkratkou obsáhlejší práce jinak neznámého ¾idovského autora Jásona z Kyrény.
Spis sám zaèíná písemnou výzvou, adresovanou z Jeruzaléma egyptským ¾idùm, aby i oni, stranou otèiny, øádnì slavili svátky stánkù a pøidali se k oslavám znovuposvìcení chrámu. Další kapitoly pak popisují podivuhodnou ochranu Hospodinova domu a opìvují hrdinské èiny Judy Makabejského, které vrcholí jeho vítìzstvím nad Nikánórem.
Z celé knihy dýchá dùvìra v Boha a jeho vedení. Hospodin je Pán, který stvoøil svìt z nièeho. Proto rozhodujícím èinem víry je pevnì se spolehnout na tohoto Boha, i kdyby to mìlo èlovìka stát tøeba i ¾ivot.
Za pøíklad této víry a bezmezné dùvìry v Boha je dáván staøec Eleazar, který radìji volí smrt, ne¾ aby se prohøešil proti pøedpisùm Zákona nejíst maso neèistých zvíøat. Druhým pøíkladem je chování sedmi bratrù, kteøí jsou postupnì umuèeni, proto¾e se rovnì¾ nechtìli zpronevìøit ustanovením Zákona. Navíc sama jejich matka jim dodávala odvahy, aby nakonec i ona odevzdala svùj ¾ivot tomu, jemu¾ celým srdcem dùvìøovala.
Celou knihu provází myšlenka, ¾e právì ti, kdo pevnì vìøí v Boha, musí procházet velkým utrpením, ne¾li vejdou do vìèné slávy. Je to myšlenka, kterou Nový zákon v plnosti vztáhnul na Krista a jeho utrpení i na utrpení jeho vìrných.
Druhá kniha Makabejská má svùj pùvod patrnì v Alexandrii, kde byla napsána øecky nejpozdìji kolem poloviny 1. stol. pø. Kr. ®idovský historik Josephus Flavius Druhou Makabejskou zøejmì neznal, zatímco První Makabajskou ve svých Staro¾itnostech parafrázoval.
SLOVO BIBLE: DOPIS ®IDÙM V EGYPTÌ
®idé v Jeruzalémì a v judské krajinì posílají bratrské pozdravy bratøím ¾idùm v Egyptì a pøejí jim dobro a pokoj: Ké¾ vám Bùh proká¾e dobrotivost a rozpomene se na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem, svými vìrnými slu¾ebníky. A» nakloní vaše nitro k tomu, abyste ho ctili a plnili jeho vùli celým srdcem i ochotnou duší. A» otevøe vaše srdce pro svùj Zákon a pøikázání a daruje vám pokoj. A» vyslyší vaše prosby a je k vám milostivý, a» vás neopouští v èase zlém. I my se zde za vás modlíme. Za vlády Démétria roku stého šedesátého devátého jsme vám my, ¾idé, napsali v nejvyšší tísni, která na nás dolehla v dobì, kdy Jáson a jeho stoupenci odpadli od svaté zemì a Bo¾ího království. Spálili bránu a prolili nevinnou krev; my však jsme se modlili k Hospodinu a byli jsme vyslyšeni. Pøinesli jsme obì» i jemnou mouku, roz¾ehli svìtlo v svícnech a pøedlo¾ili chleby. Nu¾e, slavte i vy dny slavnosti stánkù v mìsíci kislevu. Psáno v roce stém osmdesátém osmém helénské éry.
MUÈEDNICTVÍ ELEAZAROVO
Jistému Eleazarovi, jednomu z pøedních znalcù Zákona, který byl pokroèilého vìku a ušlechtilých rysù tváøe, otevøeli násilím ústa a nutili ho pozøít vepøové maso. On však zvolil radìji èestnou smrt ne¾ ¾ivot s potupou a dobrovolnì šel na popravištì. Pokrm, který mìl sníst, vyplivl. Tìm, kdo zùstanou, tím dal pøíklad, jak odmítat zakázaná jídla i pøes všechnu lásku k ¾ivotu.
Kdy¾ skonával pod ranami, se sténáním pravil: „Hospodinu, který má svaté poznání, je zjevné, ¾e jsem mohl uniknout smrti; snáším na svém tìle krutá muka bièování a v duši to rád vytrpím z posvátné báznì k nìmu.“ Tak skonal a zanechal svou smrtí pøíklad hrdinství a památku ctnosti nejen mladým, ale i vìtšinì národa.
PISATELÙV DOSLOV
… zde konèím vyprávìní. Je-li sepsáno dobøe a výsti¾nì, je to podle mého pøání. Je-li obyèejné a prùmìrné, udìlal jsem, co jsem umìl. Tak jako je protivné pít jen víno nebo jen samou vodu a lepší je víno smíšené s vodou, je¾ je chutné a pùsobí radost, a» stejnì dobøe potìší moje uspoøádaná slova sluch tìch, kteøí uslyší toto vyprávìní. Tím bude dosa¾eno cíle.
* Milí pøátelé, tak jsme uzavøeli náhled do všech knih Starého zákona. Jeho poslední pøeklad je spoleèným dílem skupiny pøekladatelù. K práci zapoèaté zaèátkem roku 1961 církví èeskobratrskou evangelickou se v dalších letech sešli zástupci dalších pìti církví: z církve øímskokatolické, èeskoslovenské husitské, pravoslavné, evangelické metodistické a bratrské. Poèet zastoupených církví je i v mìøítku celosvìtovém jev ojedinìlý.
Pøekladatelùm se podaøilo dát zaznít kráse a pùvabu originálu, odlišit rùzné druhy slohu, rozlišovat mezi poezií a prózou.
Hospodine, dávej dobrý prospìch dílu, které k tvé slávì a k u¾itku tvého lidu bylo vykonáno.