Stalo se mi nedávno pøi vaøení, ¾e se mi smekl nù¾ a já se øízl do prstu. Ranku jsem ošetøil, nebylo to nic vá¾ného, ale pøesto mi ta drobná nehoda pøivodila blbou náladu. Ale vezme to nìkolik dnù a mùj prst se zahojí. Tak u¾ to v ¾ivotì chodí, ¾e se nám stávají rùzné nehody, s tím nutno poèítat. A tak mne napadlo, jak je to podivné trápit se neblahými situacemi úrazovými ale nedbat stavu, kdy je èlovìk v naprostém poøádku. Nebylo by lepší radovat se ka¾dý den z toho, ¾e jsem se v kuchyni neøíznul? Tedy udr¾ovat si vìdomì dobrou náladu. Radovat se z toho, ¾e zdraví slou¾í, ¾e jsem neztratil klíèe èi penì¾enku a ani jsem se neøízl do prstu.
Radovat se ze ¾ivota je umìní, které se mù¾eme uèit a nauèit. Svìt je takový jaký je, pesimista ho ovšem vidí jinak ne¾ optimista. Jak se v tom svìtì cítíme je tedy do znaèné míry vìcí našeho náhledu, tedy naší volby. U¾ Buddha øíkal, ¾e èlovìk je vlastnì to, co myslí. A také to co cítí. Kdy¾ si tuto prostou pravdu plnì uvìdomíme, zjistíme, ¾e naše mysl má neobyèejnou moc nad svìtem. Lidé, kteøí se dovedou radovat z drobných vìcí a za ka¾dých okolností, pøekonávají ¾ivotní útrapy snadno a s úsmìvem. Jsou ale i lidé, které rozladí kdejaký malý nezdar a ¾ádný úspìch není pro nì dostateènì uspokojující a povzbuzující. Ty zdánlivé svízele ¾ivota mají koøeny v naší mysli.
Jeví se, ¾e moderní spoleènost se vyvíjí smìrem k profesionální nespokojenosti, z které ty pocity blbé nálady pramení. Kdy¾ si ráno pustíme rozhlasové zprávy èi pøeèteme noviny jaký pohled na svìt se nám nabízí? Zamysleme se nad tím, kolik zpráv positivních a kolik negativních je nám servírováno ke snídani Potøebujeme opravdu vìdìt, ¾e nìkde v tramtárii spadlo letadlo a 200 lidí pøišlo o ¾ivot? K èemu je nám dobré slyšet, ¾e kdosi kohosi kdesi zavra¾dil? Jak u¾ øekl Karel Èapek – potí¾ s novinami je v tom, ¾e nás informují o smrti dvou dìlníkù, kteøí spadli z lešení ale neøeknou nám kolik zedníkù z lešení nespadlo. Proè mne novináøi krmí tìmi špatnými zprávami, které mi jen kazí náladu? Majitelé sdìlovacích prostøedkù mají vyzkoušeno, ¾e špatné zprávy prodávají noviny nebo zvyšují sledovanost televize. Zùstává mi pøesto záhadou proè si tolik lidí svobodnì chce kazit náladu hned po ránu. Kdy¾ tedy chtìjí, dopøejme jim to, ale a» si potom nestì¾ují na svoji blbou náladu. Proè si pøivolávají zbyteèné problémy?
Mùj vlivný uèitel, buddhistický mnich Ajahn Brahmavamso, øíká: „Problémy nastávají, kdy¾ nìco chceme, pokud nic nechci, nemám problém.“ Mnohý èlovìk tou¾í po tom, aby si koupil nové pìkné auto, vìtší a lepší ne¾ má soused. Pracuje proto usilovnì, maøí èas pøesèasy, šetøí kde jen mù¾e a¾ nastane ký¾ený okam¾ik a usedne do nového nablýskaného vozu. Jak dlouho ale ten pocit štìstí trvá? Zpravidla jen do momentu, kdy si udìlá by» jen malý škrábaneèek na karoserii, pocit radosti je rychle vystøídán mrzutostí. Moudrý èlovìk se proto neptá co chce, ale uva¾uje jen o tom, co vskutku potøebuje. Potom zjistíme, ¾e k tomu abychom ¾ili radostnì a spokojenì potøebujeme vskutku jen velmi málo. Klíèem k našemu pocitu a pro¾itku ¾ivota je tedy hodnotový systém, který pøijmeme jako svoji osobní filozofii. Dlouho jsem uva¾oval o tom co by mnì mìlo staèit ku štìstí a shledal jsem, ¾e moje potøeby jsou skromné. Co tedy potøebuji? Dobré zdraví, støechu nad hlavou, dennì vý¾ivné
jídlo a chutnou pitnou vodu. Zdá se vám to pøíliš málo? Tak se nad tím na chvíli zamysleme. Kolik je v tomto okam¾iku na svìtì lidí, kteøí umírají hladem a nemají dostatek kvalitní pitné vody. A co politiètí vìzni v mnoha zemích svìta, muèeni a týráni hladem, ti by si pøáli mít moji svobodu a pitnou vodu s èerstvì upeèeným bochníkem chleba. Pro takové lidi je mùj skromný po¾adavek nedostupným snem. Ale i pro nás, ¾ijící v bohatém moderním svìtì, stává se vý¾ivný chléb darem. Pitnou vodu, kterou jsme døíve pova¾ovali za bezplatnou samozøejmost, dnes kupujeme v supermarketech, nebo» z našich kohoutkù ve velkomìstech nám teèe mrtvá voda. Èerstvé peèivo a voda z lesní studánky stávají se ¾ádoucím darem.
Já ovšem o vodì a chlebu zatím ne¾iji. Nejen ¾e si sám vaøím zdravá jídla, mám dost i na to abych si èasto zašel do dobré restaurace. A tak ka¾dý den je pro mne sváteèním, proto¾e mám vlastnì více ne¾ ku štìstí vskutku potøebuji. Jiné by bylo, kdybych si usmyslil, ¾e chci jíst jen ta nejvybranìjší jídla. I kdybych na to mìl a ka¾dý den snídal, obìdval i veèeøel jen v tìch nejdra¾ších restauracích, jak dlouho by mi to pùsobilo vzrušení a potìšení? A kdyby se jednoho dne stalo, ¾e mìl bych k veèeøi jen pramenitou vodu a krajíc èerstvého chleba, pocítil bych zklamání, pøepadla by mne blbá nálada.
Proè se tedy tolik lidí stále pachtí za nìèím, co tou¾ebnì chtìjí ale vlastnì nepotøebují? Pøejí si mít hodnì penìz, ale nikdy jich nemají dost. Myslí si, ¾e vlivné postavení jim pøinese pocit štìstí, jen¾e ¾ízeò po moci jeví se být neuhasitelná. A tak tìm, kteøí se honí za štìstím po širém svìtì, to štìstí neustále uniká. Zdroj radosti je v nás, v naší mysli, v našem srdci. Návod na dobrou náladu je tedy snadný, staèí jen nauèit se správnì myslet a cítit. Jen¾e právì to je zpropadenì tì¾ké.
Jaroslav Kovaøíèek
* * *
Anotaèní foto: https://www.piqsels.com/cs
Ilustrace: https//www.samita.be/de/monks-nuns/ajahn-brahm/
Kolá¾e: Marie Zieglerová Zobrazit všechny èlánky autora