Chvála hrdinù
Hrdina, hero, Held, héros, eroe, héroe, geroj – ve vìtšinì jazykù vychází tento výraz ze stejného základu, co¾ samo o sobì je pozoruhodné a chvályhodné, zejména pro nás – monolingvisty, tedy jednojazyèníky! To ale není pøíliš neobvyklé, takových slov bychom našli jistì mnohem víc, ale tato chvála bude výjimeèná zejména tím, ¾e bude mimoøádnì osobní, subjektivní, tedy vzpomínková a varuji i pøed její délkou! Ale ještì døíve ne¾ se vrhnu na vzpomínky, musím se vypoøádat s pomìrnì velkým všeobecným problémem.
Ka¾dý národ, ka¾dá spoleènost i ka¾dý jedinec má své hrdiny, a jejich „skladba“ se v prùbìhu doby mìní. O velkých svìtoznámých hrdinech, zejména o tìch, kteøí v celé historii lidstva vyhrávali bitvy a celé války, bylo napsáno snad více knih ne¾ o lásce. A právì u tìchto hrdinù nará¾ím na dilema nejvìtšího kalibru. Jak je mo¾né, ¾e ve všech tìch váleèných konfliktech se najdou opravdoví hrdinové v obou nepøátelských táborech? Jen o nìco menší dilema pak vidím v tom, jak správì odpovìdìt na zdánlivì jednoduché otázky. Byl vìtším hrdinou Hus nebo ®i¾ka, vítìzící a pøe¾ivší generál nebo voják, který pro vítìzství polo¾il ¾ivot? A mohl bych pokraèovat v dalších, mnohem èerstvìjších a kontroverzních pøíkladech a otázkách, ale pro jistotu toho nechám a radìji obrátím list.
Ti stoprocentnì a neoddiskutovatelnì chvályhodní a mírumilovnìjší hrdinové, a» u¾ vìdy èi umìní, bohu¾el velmi èasto, ne-li v¾dy, byli a jsou prostì upozaïováni, co¾ je øeèeno dosti eufemisticky. Pøesto se domnívám, ¾e nebude na škodu, kdy¾ je zde „hodím na papír“, nebo lépe øeèeno „hodím do poèátaèe“. Jen tak z jedné vody na èisto, bez dalšího komentáøe.
Prométheus, Archimédés, Kristus, Leonardo da Vinci, Giordáno Bruno, Amundsen, Ghándí, Matka Tereza atd.
Da Vinci G. Bruno M. Ghadi
Jako ka¾dý jedinec i já jsem mìl od útlého mládí své hrdiny a jako vyhlášený exhibicionista se zde nyní vyzpovídám, domnívaje se bláhovì, ¾e to mo¾ná bude nìkoho zajímat, i kdy¾ nìkterá jména budou pro mnohé ètenáøe mo¾ná neznámá.
Asi prvním váleèným hrdinou byl pro mne u¾ poèátkem války malý bubeníèek z krásné, ale smutné kní¾ky Edmondo de Amicise – Srdce. Z té kní¾ky mi pøedèítal dìda, pamatuji si, ¾e jsem pøi tom pøíbìhu plakal, a vlastnì u¾ té doby mám s podobnými hrdiny jistý problém a jen nerad si pøipouštím, ¾e to asi bude mou nevýbojnou povahou. Jsem prostì mìkota.
Pak druhá svìtová válka skonèila a domù se zaèali vracet naši hrdinové ze všech svìtových bojiš». Pro nás Jièíòáky byl tehdy nejvìtším hrdinou major František Truhláø. Ten jako jediný z posádky pøe¾il s tì¾kými popáleninami havárii v øíjnu 1940 v Londýnì pøi návratu z bombardování, aby se pak o šest let pozdìji zabil pøi akrobacii nad svým rodným mìstem, nedalekou Lomnicí nad Popelkou! Na plukovníka byl povýšen in memoriam a¾ v èervnu roku 1991. Osudy mnohých jeho spolubojovníkù a dalších hrdinù jsou jistì známé a pøi vzpomínce na nì mnì opìt mrazí v zádech, jako pøi dìdovì pøedèítání za války!
František Truhláø
Samozøejmì jsme po té strašné válce všichni obdivovali hrdiny filmových váleèných pøíbìhù ze všech front. A i zde však musím prozradit, ¾e mì – mo¾ná bohu¾el - mnohem více ne¾ boje hrdinù o Guadalcanal, v Normandii, èi u Stalingradu èi u Malachovské mohyly uchvátilo hrdinství matky pìti Sullivanù.
A nedivil bych se, kdyby bylo dokonce inspirováno Èapkovou Matkou! Osobnì jsem pak mìl tu èest poznat hned po svém nástupu do meteorologického ústavu poèátkem šedesátých let 20. století dva hrdiny britské RAF. První z nich - Richard Husmann, napsal pod známým pseudonymem Filip Jánský, váleèný román Nebeští jezdci, podle nìj¾ byl i natoèen skvìlý film. Ten druhý pak dokonce pracoval øadu let ve vedlejší kanceláøi v Komoøanském zámeèku. Byl to bývalý parašutista Karel Svoboda, kterému jen zranìní ve výcviku zabránilo v seskoku a aktivní úèasti pøi atentátu na Heidricha!
Tak¾e – chvála hrdinùm, i kdy¾ si mo¾ná dosti provokativnì myslím, ¾e by bylo mnohem lepší, kdyby koneènì nastala doba, kdy ty bojové geroje a pota¾mo i ty zápalné lidské obìti, lidstvo vùbec potøebovat nebude. A následující slova sice nemám ze své hlavy, ale podepisuji je do písmene – š»astný národ, který nepotøebuje hrdiny!
