Obyèejná cesta trolejbusem... Obecnì se razí teorie, ¾e pro fejetony je nejlepší pou¾ívat materiál z bì¾ného ¾ivota, nìco, co se nám stalo, upoutalo naši pozornost a doká¾eme o tom „lehkou rukou“ napsat a tøeba i získat nìjakého nebezpeèí netušícího ètenáøe, který našemu poèinu vìnuje ve slabé chvilce svou ctìnou pozornost. Proto se nedivte, ¾e se chystám psát o nìèem tak bì¾ném, obyèejném, nezajímavém, nudném a otravném, jako je cesta trolejbusem. Ne, ne, NE! Prosím, nezavírejte okno svého prohlí¾eèe! Nezívejte a nevypínejte poèítaè! Nastupte se mnou do pochybného prostøedku mìstské hromadné dopravy a uvidíte, ¾e se naše cesta zajímavì vyvine.
Byl ètvrtek a bylo odpoledne a byl den ètvrtý… aj, zaèátek trošku odjinud, ale to nevadí. V inkriminované dobì jsem se právì vracel trolejbusem z písemného testu z anglického jazyka. Své pocity bych popsal jako zajímavou smìs euforie, ¾e u¾ to mám za sebou a zoufalství, co jen jsem to tam napsal za nesmysly a kdy ¾e je další termín. Nicménì v tomto rozpolo¾ení jsem pocítil zvýšenou vnímavosti vùèi svému okolí. Stál jsem vpøedu, tudí¾ jsem mìl dobrý pøehled o dìní jak v trolejbuse samotném, tak o chaotické d¾ungli venku pøed ním.
Co se stalo a nestalo. Trolejbus si to uhánìl na své pomìry závratnou rychlostí (rozumìjte nemíjeli nás chodci), cesta slušnì ubíhala. Lup a najednou prudké zabrzdìní. Tak tak udr¾ím rovnováhu. Jedna postarší dáma balancuje s ještì vìtšími obtí¾emi, ale nakonec se ani ona neporouèí k zemi, pøinejmenším ne tak akènì jako padouši v amerických béèkových filmech. Dotyèná nelení a okam¾itì se dá do hovoru s ostatními „dámami“ a na øidièi nenechají ni» suchou.
Další krizová chvíle pøichází na zastávce. Mladá matka vystupující se svou ratolestí je lapena smrtícím mechanismem zavírajících se dveøí! Jen o vlásek unikne dìsivé pasti, která ji hodlala i s nebohým dìckem rozmaèkat za strašlivého øevu. Ne, tak dramatické to zdaleka nebylo, pøesto slova, která poté proøízla vzduch smìrem k øidièi, by dávala tušit snad situaci ještì stokrát horší.
Jízda pokraèuje. V tu dobu u¾ „drbe“ takøka celý zbytek osazenstva. O kom - netøeba zmiòovat. A na další zastávce v hromadném poètu (snad jakási demonstrace?) opouští vìtšina cestujících trolejbus.
Vra»me se teï trochu v èase a podívejme se na události z ponìkud jiného úhlu. Prudké zabrzdìní zpùsobil cyklista, který, aè mìl vedle cyklostezku, se znièehonic objevil uprostøed úzkého pruhu pøeplnìné vozovky. Postarší dáma, která si málem zahrála na létajícího Èestmíra, by se vyvarovala nesnází, kdyby se obtì¾ovala chytnout se dr¾adla. Kdy¾ tak neèiní, nech» se nediví, ¾e mù¾e snadno pøijít k úrazu. Podrá¾dìná matka po celou dobu, kdy trolejbus odpoèíval na zastávce, sedìla, a vystoupit se uvolila a¾ ve chvíli, kdy se rozsvítilo svìtlo „Nevystupovat“ a zvukový signál jasnì varoval pøed zdr¾ováním se v prostoru dveøí. Proè tak neuèinila døíve…
Obyèejná cesta mìstskou hromadnou dopravou a co všechno nepøinese za zá¾itky. Kolik emocí doká¾e vyvolat a co zpùsobí. A hlavnì, co vypoví o lidské povaze…
Text: Tomáš Záøecký
Ilustrace: František Kratochvíl
