Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Tradice zøícených tribun
Prvomájové oslavy patøily v dobì vlády komunistické strany spolu s milicionáøskými samopaly zastupujícími pracující lid pøi písmeny Proletáøi všech zemí spojte se. Vítìzném únoru a velebení velké øíjnové socialistické revoluce s mìsíèním zpo¾dìním a¾ v listopadu k nejdùle¾itìjším manifestacím.
Na námìstí v Podìbradech byla, jako ka¾doroènì, v roce 1977 pøed mìstským národním výborem den pøedem postavena tribuna pota¾ená rudou látkou a cedulí s velkými písmeny Proletáøi všech zemí spojte se. A¾ do té chvíle, kdy v prvomájovém ránu prošel prùvod s dechovkou v èele kolonádou, hlídali ten objekt s rudou hvìzdou vpøedu esembáci. Trumpety zmlkly a davy lidí zaplnily námìstí, tìšíce se na otevøení stánkù po skonèení projevù. V nich se toti¾ daly koupit jinak nedostatkové pomeranèe, banány, pøeuzené páreèky ve støívku, nikoli v prezervativu, jak se tehdy øíkalo, èi hoøká èokoláda s lískovými oøíšky. Pøed tribunu se nastavìli studenti z gymnázia s cedulemi s portréty klasikù marxismu-leninismu. Po schodech na tribunu nastoupili s pøedsedou mìstského národního výboru, pøedsedou mìstského výboru strany a pøedsedou mìstského výboru Národní fronty èestní hosté z okresu, kraje, milovické sovìtské posádky, Jiøí Felkr, jen¾ nesmìl na ¾ádné politické akci chybìt a jemu¾ nad pøední stranou tribuny vykukovala pouze hlava s je¾atými vlasy, tak byl mròavý, jakýsi zaslou¾ilý èlen strany s Øádem práce na prsou a také Hedvika
Budovatelská padesátá léta, Podìbrady 1959. | Foto: archiv Polabského muzea
Bacílková, je¾ si zakládala na pøídomku pionýrská babièka. Za nimi radostnì vklusaly studentky zemìdìlské školy ve svazáckých košilích, aby je podìlily rudými karafiáty. Nestihly to, nebo» v okam¾iku jejich nástupu konstrukce zlovìstnì zapraskala, Karel Marx a Bedøich Engels na plakátech se ještì více zachmuøili a døevìné podlá¾ky se prolomily do støedu tribuny.
Ve chvíli, kdy se tisíci pohledy adorované pódium hroutilo, se mi vybavilo, ¾e to v Podìbradech není nic nového. Stalo se to ji¾ v roce 1934… i kdy¾ v jiných souvislostech. Tehdy se na vysokém ovìnèeném pódiu vztyèeném nad vyhlášenými podìbradskými øíèními láznìmi volil protektor Sluneèních slavností. Stal se jím falešný korvetní kapitán Korkorán.
Ano jedná se o slavný film s Vlastou Burianem „Hrdinný kapitán Korkorán“, natáèený v Podìbradech v roce 1934.
Poté, kdy zvolený Korkorán v podání Vlasty Buriana pronesl slavnostní projev, vstoupil na lešení inspektor paroplavební spoleènosti v podání Jaroslava Marvana, aby odhalil podvodníka – nikoliv korvetního kapitána, ale kapitána øíèního parníku. Pøi vìtì „Kdo se povyšuje, bude poní¾en!“ praštil rukou do zábradlí a… tribuna se zøítila.
„To byla vostuda! Ještì ¾e nás zachránili hasièi!“ podotkl v závìru filmu Vlasta Burian.
„To byla ostuda!“ øíkali v sedmasedmdesátém vesele úèastníci prvomájové manifestace. Ještì ¾e ty zøícené soudruhy zachránili milicionáøi. Vybírali je z tìch rozlámaných prken jako olejovky z piksly.
Pamìtníci, vzpomínejte!
Ve chvíli, kdy se tisíci pohledy adorované pódium hroutilo, se mi vybavilo, ¾e to v Podìbradech není nic nového. Stalo se to ji¾ v roce 1934… i kdy¾ v jiných souvislostech. Tehdy se na vysokém ovìnèeném pódiu vztyèeném nad vyhlášenými podìbradskými øíèními láznìmi volil protektor Sluneèních slavností. Stal se jím falešný korvetní kapitán Korkorán.