Chvála kola
Nejprve se musím milému a vá¾enému ètenáøstvu opìt omluvit, proto¾e v tomto fejetonku si hned v úvodu své chválení velmi zjednoduším. A sice tím, ¾e budu opisovat od pánù Voskovce a Wericha. Neodolal jsem toti¾ a pou¾iji pár øádku skvìlého textu z jejich písnì Civilizace, nebo» se to opìt pøímo nabízí!
„Kdy¾ ještì civilizace nebyla, vládla celým širým svìtem idyla.
Lidi byli jen nahaté opice, brontosaurus válcoval jim silnice…...
Jednoho dne pøišlo lidem za tì¾ký, chodit líèit na mamuty jen pìšky.
Vypsali soutì¾ na vynález KOLA, netušíce co zla kolo vyvolá!
Ka¾dý kolo chtìl, dal za nì, co mìl, ten kdo kolo vymyslel, èím dál tím více chtìl!
Dávali mu škeble, on chtìl pterodaktyla, cena kola hnedle, závratná byla.
Koneènì pak pøišel na to, ¾e chce za to kolo zlato, za kulatý zas kulatý, tak vznikly peníze.
Tak vznikl èlovìk bohatý a první krize!“
A tady radìji pro jistotu pøestanu s citací, proto¾e by se mohlo zdát, ¾e za krize mohou právì ta kola. Jistì nahlédnete, ¾e tomu tak není, a i kdyby ano, tak jsem stejnì u¾ jednou vychválil katastrofy a krize, proto¾e nám pøinášejí nepøenosné zkušenosti a pouèení.
Tato chvála je vlastnì jakousi dvojchválou, nebo» budu chválit nejen kolo jako takové, ale i ty, kteøí ho vynalezli, i kdy¾ zùstali inkognito. Navíc se tìmto anonymním vynálezcùm málokdy dostalo nìjakého ocenìní, ba èasto naopak. Mo¾ná si ještì nìkdo vzpomene na dehonestující rèení – jeden myslel, a¾ vymyslel koleèko od trakaøe! A to se prostì musí napravit!
Ještì døíve ne¾ „lidem pøišlo zatì¾ký chodit jen pìšky“, se jim znelíbilo nosit nìco na zádech èi to tahat po zemi. A je jasné, ¾e – tak jako v¾dycky pøi základních vynálezech – se opisovalo od pøírody, i kdy¾ v pøípadì kola to bylo docela slo¾ité. Naši praprapraprapøedkové si nejprve všimli, ¾e se leccos v pøírodì kutálí. Tu kláda èi oni sami, kdy¾ upadli na nìjaké stráni, tu kulièka trusu valená chrobákem. Neví se pøesnì v jakém poøadí, ale pravdìpodobnì nejprve nìkdo vymyslel vodorovný hrnèíøský kruh se svislou osou a pak i rumpál s osou vodorovnou.
Bohu¾el se nikdy nedovíme kdo, kde a kdy pøišel na to, ¾e aby kolo pro èlovìka lépe pracovalo, je tøeba do nìj uprostøed vyvrtat díru a do ní strèit nìjakou tyè. Kdy se to stalo, to pøenechejme historikùm – prý to bylo asi pøed pìti tisíci lety v Mezopotámii - a spokojme se s tím, ¾e nìkdy tehdy spatøil svìtlo svìta jeden z nejvìtších lidských vynálezù – kolo na høídeli. A kdy¾ se jich pár pøidìlalo na nìjakou bednu, zázrak nového pohybu byl na svìtì!
Kola byly nejprve kruhové desky z jednoho kusu døeva, které asi byly dosti šišaté a tak první vozíky urèitì šmajdaly, hrkaly a kulhaly. Relativnì brzy – tedy asi po pár stovkách let - se objevily „na trhu“ døevìné kotouèe vytvoøené z nìkolika silných zakulacených fošen, které byly spojeny k sobì naplocho pøíènými trámky nebo jakýmisi kramlemi.
Kolem roku 2000 pøed Kristem pøišla paprsková kola s loukotìmi, v jejich¾ støedu se u¾ objevuje kovový náboj, otáèející se na ose, která se posléze mazala rùznými tuky a nakonec se ta kola okovala. Kruhová ¾elezná obruè se fikanì nejprve ohøála na ohni, tím se roztáhla a pak se nasadila na obvod kola. Mírným spálením se pøitom krásnì zarovnaly menší nepøesnosti døevìných loukotí a po ochlazení pak ta obruè pevnì stáhla všechny èásti kola dohromady. Technologie par excellence!
A pak u¾ vývoj kola pádil mílovými otáèkami, a kdy¾ pøeskoèím pár tisíciletí, mohu u¾ být koneènì pøesnìjší. V první polovinì 19. století zøejmì leckoho pøestalo bavit nepøíjemné drncání a rachot koèárù pøi jízdì na kovových obruèích a tak bylo vynalezeno gumové obutí kol. Nejprve pevné plné pneumatiky, pak pevné pneumatiky nafukovací a s pøíchodem automobilù a nových ráfkù pak nafukovací pneumatiky odnímatelné.
Samozøejmì by bylo neslušné, kdybych nepøipomnìl i nìkolik neanonymù, kteøí pro nás, èím dál tím choulostivìjší cestovatele, vymysleli a vyvinuli mìkouèké obutí kol – Thompson, Goodyear, Dunlop, Michelin, èím¾ se zároveò omlouvám tìm, kteøí neustále vylepšují ráfky kol. To vše ale u¾ netøeba zobrazovat, to vše je u¾ všeobecnì známé a to vše u¾ staèí pouze chválit!
Zakonèit tuto chválu kola pak musím omluvou tìm, kteøí stále dávají pøednost pohonu kol svými konèetinami – tedy cyklistùm. Skláním se a chválím jejich výkony, a» u¾ amatérské èi profesionální. Mé dolní konèetiny a zejména jejich nejhornìjší èást, bohu¾el nikdy nebyla odolná natolik, aby vydr¾ela déle sedìt, zejména ne na tak malém sedle. Prostì nemám tu správnou sitzfleisch!
