Malý omyl
Dovolená v Egyptì nebyla nic moc. Písek i mezi zuby, válení na plá¾i, opékání se na slunci a nakonec ještì taková ostuda. Takto nìjak zaèal mùj známý vzpomínat na pro¾itou dovolenou.
Le¾eli jsme s man¾elkou pod sluneèníkem a pozorovali moøe. Paní vytáhla sušenky a pojídala jednu za druhou. Najednou zdìšenì vykøikla. Okolo nohy se jí nìco mihlo a lehce zašimralo. Vyskoèila a hledala, co ji ohro¾uje. Z pod lehátka se na ni dívaly èerné, špendlíkové oèi malého pejska. Kde se tu vzal? Hladovì se díval a ona mu hodila kousek sušenky. Dobrotu neodmítl, hned po ní skoèil a v m¾iku ji mìl v sobì. Zachutnalo mu nabízené jídlo a prosebnì èekal na další. Zaèala zábava. Krmení a pozorování zvíøátka se pro mou paní stalo zpestøením nudného pøevalování na plá¾i.
Na druhý den tu byl znovu a zamíøil pøímo k nám. Nedoèkavì pobíhal okolo a èekal, kdy dostane zase nìco k snìdku. Paní byla š»astná, ¾e nezapomnìl a poznal ji. Zaèala k nìmu promlouvat a krmit jej. Tak to pokraèovalo i další dny. Na plá¾ jsme odcházeli s taškou plnou zbytkù od snídanì, které bezostyšnì sbírala ze stolu. Trávila s ním dny na plá¾í, a¾ se nakonec rozhodla pøepašovat psíka na hotelový pokoj. Byl u¾ ochoèený a bez problému se vešel do plá¾ové kabely. Já jsem nemohl nic namítat, proto¾e utrousila, ¾e s ním je vìtší zábava ne¾ se mnou. Dokonce zaujal i mé místo v posteli a klidnì se nechala od nìj i olizovat. Zbytek dnù dovolené jsem pøespával z trucu na pøistýlce.
Konèil se pobyt a s ním pøišel i její geniální nápad. „Je tak pøítulný, zvykl si na mnì a bude mi po nìm smutno. Vezmu si ho domù,“ padlo její rozhodnutí a já jen polkl naprázdno. Veškeré mé argumenty proti byly smeteny ze stolu, sotva jsem otevøel pusu. Pro svùj klid jsem to vzdal a mlèel. Lehce se toti¾ vešel do malé krabice a ¾ena mì k balení a nošení nepotøebovala. Pøibylo nám jedno malé zavazadlo a odlétali jsme domù. Tou¾ebnì jsem si pøál, aby nás vyhmátli na letišti. Pøání se nesplnilo, a to zvíøe bez problému prošlo kontrolou. Pravdìpodobnì bylo pova¾ován za ne¾ivý suvenýr.
Pøálo mu štìstí a malý pejsek z Egypta v pohodì pøe¾il i let. Po pøistání krabice vyjela ze zavazadlového prostoru, man¾elka si oddychla a já ho poslušnì nesl domù.
Doma nás z dovolené pøivítal kocour, který nemile nesl ¾ivou památku z cest. Za pøítele ho nepova¾oval, a dokonce došlo i k fyzickému napadení. Museli jsme je oddìlit, ponìvad¾ tu šlo o ¾ivot jednoho z nich. Pejsek si pøivlastnil místo v posteli u panièky a kocour musel ven, pøede dveøe. Za pár dní jsme ráno našli kocoura mrtvého. Zprvu jsme si mysleli, ¾e nìco se¾ral, ale pak nám došlo, ¾e by to mohla být nìjaká nákaza. Paní se hned ustrašenì ptala svého miláèka: „Nejsi nemocný?“ Kdy¾ jí neodpovìdìl, obrátila se na mì: „Musíme k zvìrolékaøi! Nebudu riskovat, ¾e mi umøe.“ Neodporoval jsem, nastartoval auto a zavezl je oba do ordinace. Zvìrolékaø se zkoumavì podíval na nás i podávané zvíøe a vykázal nás do èekárny. Zøejmì byl zaskoèen nevídanou psí rasou. Èekali jsme u¾ pùl hodiny, co¾ nebývalo zvykem u bì¾né prohlídky. Pøi pøedstavì, ¾e je naka¾en kocourovou nemocí, ¾ena zaèala vytahovat kapesník a posmrkávat. Otevøely se dveøe a byli jsme vyzváni, a» vejdeme.
Za stolem sedìl zvìrolékaø a byl oblo¾en rozevøenými knihami popisující všechny psí rasy. Poøád pøemìøoval nohy, trup, díval se do knih, pak zase na psa a nevìøícnì kroutil hlavou. Do ¾ádné psí rasy jej nemohl napasovat. Pøísnì se na nás podíval a zaèal výslech.
„Odkud to zvíøe máte?“ „Je naše,“ tvrdošíjnì si stala za svým ¾ena. „Paní, já se ptám, kde se to zvíøe narodilo, zemì pùvodu.“ „To já nevím, kde se narodilo. Pøišlo k nám samo, bez matky.
Doktor zaèal ztrácet trpìlivost a zvýšil hlas: „Dobøe, zeptám se jinak. Kde jste byli, kdy¾ k vám to zvíøe pøišlo?“ „No pøece na dovolené v Egyptì. Chudáèek hladový, motal se po plá¾i, tak jsme ho nakrmili.“ Doktor zvedl oboèí a utøel si z èela pot. Koneènì se potvrdila jeho domnìnka a byl rád, ¾e nemusí vracet diplom. „Víte, co jste pøivezli? To není ¾ádný malý pejsek, ale dobøe vy¾raná pouštní krysa!“
V té chvíli si sedla i moje ¾ena. Pøi myšlence, ¾e s ní spala a nechala se od ní olizovat, zmìnila barvu a udìlalo se jí zle.
Vybìhla z ordinace a tu ostudu nechala vy¾rat mì. Doktor byl chlapsky solidární a pochopil, ¾e jsem nemohl nic dìlat. Nekomentoval nic, pokrèil rameny a vystavoval úèet.
Já zaplatil injekci, tu poslední a hodinovou mzdu doktora, který nemohl pøijít na to, koho to má vlastnì léèit.
Malý omyl