Dnes zaènu pøímo a nebojácnì konstatováním, ¾e objekty této chvály jsou jistì zajímavé velice velmi a mohu jen doufat, ¾e si to nemyslí pouze má - v dobì nejlepší tìlesné kondice 169 cm - a tohoto èasu u¾ jen 166 cm „vysoká“ malièkost. A to se zatím ještì ani moc nehrbím!
Jedno z našich hezkých èeských rèení øíká – co je malé, to je hezké! A to si pište, ¾e jsem si tuto chválu zapsal za uši velmi brzy, zejména pøi rùzných cvièeních a nástupech, kdy jsme se museli øadit podle velikosti a já byl v¾dy rád, pokud jsem byl nìkdy alespoò pøedposlední. V mládí jsem tedy nemìl rád a vùbec neobdivoval hrdiny mìøící více ne¾ šest stop, a to v pono¾kách, jak jsme se doèítávali v amerických kovbojkách a detektivkách. A tak se není co divit, ¾e mám z velkých svìtových detektivù dodnes nejradìji malého Herkule Poirota a jeho malé šedé buòky mozkové, a nikoliv detektivy - habány americké „drsné školy“, které tak bájeènì pøedvedl na filmovém plátnì Humphrey Bogard. A jen tak pro zajímavost – má nebo¾ka první man¾elka, kterou jsem si jako velký lenoch vyhlédl v našem ústavu doslova hned za nejbli¾ší stìnou, si mì ihned preventivnì musela pøemìøit u erární skøínì a zjistila, ¾e si pøíliš vysokých podpatkù asi neu¾ije. Po tøiceti letech má druhá ¾ena u¾ tento problém nemìla a naštìstí ani pøíliš vysoké podpatky nemiluje...
Pøi chvále malièkých však musíme zaèít mnohem døíve a musíme si uvìdomit, ¾e nebýt malých nebylo by nikdy ani velkých! Nemá cenu polemizovat ani s církvemi ani s Darwinem, ale prostì i ten kdo to vlastnì spáchal – zaèal tvoøit ¾ivot od tìch nejmenších organizmù. Pravda, zpoèátku pøi chválení tìch opravdu nejmenších musíme být opatrnìjší radìji více ne¾ ménì, nebo» bez nìkterých virù nebo tøeba i u¾ viditelnìjších a slyšitelnìjších komárù a jiného obtí¾ného hmyzu bychom se jistì rádi obešli. Naše zpìvné ptactvo i hmyzo¾ravci by však zcela jistì právem protestovali. A nakonec vìtšina bakterií nám perfektnì pøipraví zemìdìlskou pùdu.
Poskoème ale ve vývoji ¾ivých tvorù. Urèitì je nám všem sympatiètìjší malá ještìrka ne¾ veliký krokodýl a malièký kolibøík ne¾ kondor èi pštros. A co¾ savci. Ruku na srdce vá¾ení – kdo má radìji velkého slona nebo nosoro¾ce, ne¾ tøeba milouèkou koalu èi èiperné surikaty? A kdo má radìji mohutné gorily ne¾ hezouèké opièky, které se vejdou do dlanì? Urèitì to není pouze tím, ¾e pro ty mohutné tlustoko¾ce ani pro tì¾ké lidoopy nejsou naše paneláky patøiènì dimenzované. I kdy¾ nakonec ani tu surikatu ani koalu asi doma také nemáte, ¾e? Èím to tedy je? A odpovím si sám – je to pøece proto, ¾e ta rozkošná zvíøátka jsou malièká! Teï se ale musím pomalu vrátit do spoleèenstev lidí.
I zde samozøejmì nacházíme nespoèet pøíkladù pro chválení malých. Ale tady musíme být bohu¾el také ponìkud opatrní, abychom nepøechválili a nìkteré malé dokonce nechválili naprosto neoprávnìnì. U malého Davida, který se neohro¾enì postavil velkému Goliášovi, jsou naše sympatie a tedy i chvála jasné, a ké¾ by takových Davidù bylo více! U jednoho z nejvìtších vojevùdcù – postavou malého Napoleona Bonaparta u¾ je ale trocha opatrnosti na místì. Navíc se v jeho hodnocení asi neshodnou Francouzi s ostatními evropskými národy. No a chvály hodnost malých lidí mìrou nevídanou kazí „velký“ Stalin, o jeho¾ malé postavì se vìtšina z nás dozvìdìla a¾ dlouho po jeho smrti! Není tøeba zacházet do podrobností a asi by se v historii našlo i pár dalších odsouzení hodných „malikánù“. Ovšem jsou to výjimky, potvrzující pravidlo!
Pøejdeme-li od lidského jedince k lidské spoleènosti, pak i tady se zdá, ¾e mnohem vìtších sympatií a vìtší chvály se spíše dostává národùm a státùm malým ne¾ velkým. A po letitých zkušenostech jsem dospìl dle mého názoru k zajímavému závìru, co je toho pøíèinou a samozøejmì si to nenechám pro sebe.
Nejprve jsem se pokusil obohatit náš slovník dalším novotvarem – maxdrák – jako protipólem èasto u¾ívaného mindráku, a pak jsem prostým selským rozumem za pomocí tìch malých šedivých bunìk mozkových zjistil, ¾e maxdráky velkých, a» u¾ jedincù èi celých národù, zapøíèinily v celé historii nespoèetnì více nepøíjemností a katastrof, ne¾ jakékoliv mindráky malièkých! Výjimky potvrzující pravidlo jsem u¾ uvedl.
Tak¾ je to jasné? Maliècí si i pøi svých eventuálních mindrácích zcela jistì chválu zasluhují!
Chvála malièkých