Udìlej si sám
Pøi volbì nadpisu jsem uva¾oval i o titulku: „Jak minulý re¾im pøedbìhl dobu“, ale asi by to vypadalo jako provokace, tak jsem volil „Udìlej si sám“, který byl vlastnì po jistou dobu pøímo mezinárodnì rozšíøeným heslem v angliètinì: Do it yorself.
Pod tímto názvem vycházel èasopis, pod tímto názvem byla celá oddìlení v hobby marketech od New Yorku po Tokio a ve stejném stylu, ale daleko pøed tímto trendem ve svìtì, jsem nejen já s man¾elkou, ale všichni v této zemi stavìli rodinné domky.
Co to znamenalo? Po obstarání pozemku spojeného s bìháním po úøadech, a slo¾ením poplatku z hlediska dnešních cen pozemkù ve výši spropitného byl státem na 100 let zapùjèen pozemek.
A potom to zaèalo. Sehnat zedníka, který po sobotách a nedìlích ten dùm postaví. Této role se ujal spolu¾ák ze základky a nutno konstatovat, ¾e k plné spokojenosti jak tempem práce, tak kvalitou. Dalším úkolem bylo obstarat mu cihly, cement a vápno, co¾ byla moje povinnost, zatím co dodání obìdù a svaèin byla role man¾elky.
A právì zmínìnou moji povinnost jsem si pøipomenul v minulých dnech, kdy jsem projí¾dìl kolem ¾i¾kovského nádra¾í. Tam toti¾ byla jedna z mých oblíbených prodejen stavebnin.
Nákup cementu a vápna jsem realizoval promyšleným postupem, dnešní terminologií logistikou. Ve vybraný den jsem místo metrem jel do práce autem s pøipojeným za nìj vozíkem. Bìhem dne, pod pláštíkem odchodu z kanceláøe na nìjakou poradu nìkde jsem si zajel do uvedených stavebnin. Abych se poté nevrátil na své pracovištì zaprášený a zamazaný, vozil jsem si plášt¡ takový tmavomodrý, který pou¾ívali všichni prodavaèi ve všech prodejnách. Mimo vlastního nákupu jsem èasto plnil i funkci jakéhosi externího prodavaèe, nebo» jen výjimeènì se mùj pobyt ve stavebninách obešel bez zodpovídání dotazù od ostatních návštìvníkù, kde máme slo¾ený cement a kolik stojí pytel vápna. Cihly jsme nakupovali z dnešního hlediska logistiky té¾ velmi propracovanou metodou, bez meziskladu, tedy prodejny. Role prodejny se omezila na sdìlení ve kterém vagonu na nádra¾í jsou cihly a poté zinkasováním ceny.
Jak jsem napsal v pøedchozím, vybavila se mi tato vzpomínka pøi cestì kolem nádra¾í. Pochopitelnì stavbu rodinného domu èi bytu svépomocí pøi zamìstnání nepokládám za vhodné øešení získání bytu, ¾ivotní nutnosti, ale rozpaky u mì budí i cesta celo¾ivotního zadlu¾ení hypotékou, jak jediná mo¾nost pro vìtšinu mladých. Mo¾ná, ¾e urèitý podíl na výstavbì formou brigád by pomohlo ke sní¾ení ceny zadlu¾ení, tak by pro øadu lidí bylo i urèitou kompenzaci jednostranné èinnosti celodenního civìní do poèítaèe èi jiné rutinní práce.
Témìø k smíchu mnohým mù¾e být závìreèné konstatování jak mne to poznamenalo. Okoukal jsem práci tìch øemeslníkù, tehdy oznaèovaných jako meloucháøi z pozice pøidavaèe, abych pozdìji si vyplnil nástup do dùchodu rekonstrukcí chalupy - pochopitelnì v roli mistra i pøidavaèe a kutilství se stalo pro mne mimoøádnì dùle¾itou souèástí ¾ivota.
