Na poøad chválení se dostává velmi zajímavý objekt, nebo – chcete-li disciplína. Etiketa je zajímavá a chvályhodná hned z nìkolika dùvodù. Jestli¾e jsou lidé, kteøí si pletou dojmy s pojmy a nìkterým je dokonce jedno, zda se jedná o hodinky nebo holinky, nebo» obojí se natahuje, pak zcela jistì je nejvíce tìch, kteøí zamìòují etiketu za etiku. A to by se mìlo napravit!
Obì tato slova mají a¾ pøíliš mnoho spoleèných písmen, aby to byla náhoda, tak¾e je jasné, ¾e spolu nìjak souviset musejí. A navíc – ka¾dý tak nìjak cítí, ¾e zde je jakási pøímá souvislost s mravy i s morálkou. Tedy pøesnìji, etika je témìø synonymum pro morálku, zatímco etiketa je souèásti spoleèenských mravù.
Pøi sondování výrazu etiketa narazíme ještì na další velmi zajímavý problém. To slovo pùvodnì znamenalo lístek nebo štítek s nìjakou dùle¾itou informací. Tedy na pøíklad štítek na lahvièce s lékem a v sympatiètìjším pøípadì pak jako vinìta èi „piveta“. U francouzského královského dvora se tak ale také øíkalo lísteèkùm se jmény, které pøidìlovaly hostùm místo u stolu. A – heureka – blí¾íme se etiketì v dnešním slova smyslu.
Etiketa tedy dnes znaèí souhrn pravidel zdvoøilosti a dobrého spoleèenského chování jako takového. Pøitom je jasné, ¾e etiketa se mìnila s dobou a byla a je odlišná v ka¾dé spoleènosti a v ka¾dém prostøedí. Její pravidla byla pùvodnì nepsaná a u nás nejprve poèátkem 1. Svìtové války Guth-Jarkovský a sto let po nìm i Ladislav Špaèek vrhli tato pravidla na papír. Který je který, to na obrázcích jistì poznáte.
Tolik tedy o etiketì obecnì a nyní mé velmi osobní chválení. Je sympatické, ¾e zdvoøilostní pravidla se vlastnì uèíme za pochodu u¾ od pøedškolního vìku a více ménì bezbolestnì. Velmi brzy se dozvíme, ¾e máme slušnì zdravit známé kolemjdoucí a nemáme na nì vyplazovat jazyk, ¾e se máme vyvarovat neslušných výrazù, co¾ nám asi dìlalo nejvìtší potí¾e, ¾e nemáme plivat na zem ani nikam jinam, a ¾e nemáme pøi jídle mlaskat, i kdy¾ nám chutná. Pøitom bývaly doby, kdy se spokojenost s konzumovaným jídlem dávala najevo hlasitým øíhnutím a bez nìj byste hostitele urazili! Mimochodem, chovat se správnì u stolu pøi jídle patøí mezi nejnároènìjší úkony. Kterou rukou dr¾íme vidlièku a kterou nù¾, je velmi dùle¾ité, i kdy¾ levákùm se to asi pøíliš nelíbí. A to, ¾e se nù¾ nemá vùbec dostat do úst, je snad nejdùle¾itìjší, proto¾e nedodr¾ení tohoto pravidla prý bývá nìkdy i dùvodem k rozvodu! To jsem ale u¾ pokroèil z dìtství do dospìlosti.
Zajímavé jsou rùzné nepsané zákony v nìkterých prostøedích. Na pøíklad je nepøípustné v prùbìhu fotbalového zápasu støílet na rozhodèího, i kdy¾ s tím mívají v Ji¾ní Americe obèas problémy. V dobì, kdy jsem ly¾oval, proto¾e jsem si ještì snadno zapnul pøeskáèe a pøipnul „prkýnka“, bývalo na sjezdovce nejvìtším nepsaným faux pas nikoliv píchnout kohokoliv tyèkou, ale pøejet nìkomu patky ly¾í. Dále je jasné, ¾e karty se mají hrát v hospodì a ne v kostele, i kdy¾ najdeme výjimky, jako je na pøíklad skvìlý recitativ Mirka Èerného Balíèek karet. A kdy¾ jsme u muziky – není slušné cucat citron pøed trumpe»ákem, zejména kdy¾ hraje sólo. A to by snad pro ilustraci staèilo.
Na etiketì se mi nejvíc líbí, ¾e je vlastnì velmi tolerantní, co¾ mi vyhovuje velice, nebo» na pøíklad velmi nerad nosím kravatu. Porušení jejích pravidel je sice spoleèensky ne¾ádoucí, ale netrestá se, a nìkdy se vlastnì ani neodsuzuje. V¾dy» ten, kdo porušuje etiketu, je sice nevychovaný, ale klidnì mù¾e mít doslova zlaté srdce. Snad ka¾dý zná nìjaký pøíklad ve svém okolí. A naopak, ten kdo etiketu striktnì dodr¾uje, klidnì mù¾e být poøádný gauner. Proslýchá se, ¾e nejprohnanìjší Ribbentropovi diplomati Tøetí øíše po roce 1933 – neblahé pamìti - na spoleèenských veèírcích kdy¾ mìli vìtry, chodili bzdít na WC do kabiny, kde nejdøíve spláchli a ulevili si a¾ v nastalém rachotu!
Tak – to jsem tedy zase nakonec dal té chvályhodné etiketì poøádnì na frak! Snad mne za to nikdo nebude kamenovat, proto¾e to se pøece u¾ dávno nedìlá! Alespoò ve slušných spoleènostech!
