Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
ODKAZ PEKAØE
V dìtství jsem bydlel s rodièi na poslední ulici posledního pøedmìstí. Rozbitá asfaltka konèila po pár domcích v lukách. Tehdy jsem si myslel a dnes si to myslím opìt, ¾e to byla Hlavní tøída celého svìta. Vedla pøímo do Ráje, kde jsme v kopkách sušícího se sena objevovali krásné a nì¾né rozdíly mezi námi, tehdy chlapeèky a ostatními. Tedy, holèièkami. A dodnes, pøesto¾e pouèen, zùstávám v okouzlení.
Na naší ulici, jmenovala se tehdy Sokolská 215, potom nìjak jinak a dnes opìt U Sokolovny, mìl malé pekaøství jistý pan Kuneta. Jeho podobu jsem ztratil. Urèitì však pekl vynikající peèivo, jak u¾ to bývá pøi pohledu pøes rameno. Do dìtství. Ano, døíve prý bylo všechno lepší…Proè ale pan Kuneta zùstal podepsaný v mé pamìti, v mém srdci, v mém osobním BioPoèítaèi je to, ¾e on svoje rohlíèky nejenom pekl a prodával, ale sem tam i rozdával. Rozdával nám, tehdy dìtem, k naší velké radosti. V dnešní sexystické dobì bych se domníval, ¾e mù¾e býti i pedofilem, lákaje dìti na rohlíky. On však svoje rohlíèky, obzvláštì vypeèené, rozdával i jiným. Dospìlým. Nevím, zda podle potøebnosti sociální èi jiné.
A¾ pozdìji, mnohem pozdìji jsem pochopil a zapsal si do své lidské vybavenosti, (teplá kalu¾ kdesi uvnitø, kde se mno¾í zárodky poezie), ¾e on, pekaø, dìlal radost pøedevším sobì. Dívaje se na radost tìch, kterým ji sám zpùsobil. Takové malé Perpetuum mobile radosti.
Proto¾e však my dnešní, šediví a nevìøícní, máme prokázáno souèty èísel, ¾e Perpetuum mobile èehokoliv nemù¾e existovat, ponechejme tedy bláhové umìlce ¾ivota jejich osudu. Nech» se pokouší znova a znova pomocí slovíèek, pastelek, cinkáním èi èímkoliv, o¾ivit zbyteènost hraèky. O¾ivit Perpetuum mobile radosti.
Samozøejmì, pekaø Kuneta nikdy nezbohatl. Ale o jednom èlovìkovi, který zbohatl prostøednictvím odkazu onoho pekaøe, o tom vím svoje. Mám jeho jméno zapsáno ve svém obèanském prùkazu.
Pamìtníci, vzpomínejte!.jpg)