Tato chvála bude asi chaotická spíše více ne¾ ménì, ale moøe je ¾ivel, u kterého to nemù¾e být jinak! Èím zaèít chválu moøe? Co¾ tøeba úryveèkem textu známého tanga – „Moøe pohádko má, moøe, vidino snù-ù, moøe záhadné, náruè tvá svádí, touho mých mládí dnù.“ Ódy na moøe skládali nejvìtší svìtoví básníci u¾ od starovìku a to, ¾e je moøe naprosto nepøekonatelný a chvályhodný fenomén nad fenomény, poci»uje jistì ka¾dý. Ovšem jinak chválí moøe lidé, kteøí ¾ijí na jeho pobøe¾í nebo jsou jím dokonce obklopeni na ostrovech a jinak vnitrozemští suchozemci, mezi nì¾ patøíme i my Èeši, Moravané a Slezané.
Ale proto¾e není moøe jako moøe, zaèíná chvalebné pøeskakování. Oficiálnì je velikánský rozdíl mezi oceánem a moøem. Zatímco velké svìtové oceány tvoøí souvislý obal slané vody kolem celé naší planety Zemì a zaujímají 71% jejího povrchu, jednotlivá moøe jsou „pouze“ jejich mnohem menšími souèástmi. Na okrajích oceánù jsou to moøe okrajová a obklopuje-li pevnina moøe témìø úplnì, øíkáme jim moøe vnitøní. Mezi ta první patøí na pøíklad stále lákající teplé Karibské moøe, nebo nelákající mrazivé Grónské moøe, a mezi ta druhá tøeba slušnì teplé a pro nás dostupné Støedozemní moøe, nebo u¾ ménì lákající chladnìjší Baltské moøe. Podíváme-li se do vesmíru, tak zjistíme, ¾e moøe a oceány bychom našli i na jiných planetách a jejich satelitech.
Na našem Mìsíci se vytvoøily uvnitø starých kráterù tmavé plánì ztuhlé lávy, kterým také øíkáme moøe. A tak tam najdeme na pøíklad Moøe klidu a Moøe jasu, ale i Moøe oblakù a Moøe deš»ù a dokonce Oceán bouøí. Na Jupiterovì mìsíci, který nese jméno našeho starého kontinentu – Evropa – se pod mohutným ledovým pøíkrovem nachází oceán tekuté vody, kterou udr¾ují v tekutém stavu slapové síly. Na Saturnovì mìsíci Titanu se pak v jeho oceánu velmi pravdìpodobnì vlní tekutý metan, který tuhne a¾ pøi -182°C. a tak zahøívání vùbec nepotøebuje.
Pus»me se u¾ ale koneènì do konkrétní chvály. Samozøejmì jinak a pro nìco jiného chválí moøe námoøníci a rybáøi, jinak svìtoví národohospodáøi všech odvìtví, jinak obchodníci, jinak ekologové a jinak miliony rekreantù, kteøí si „válí šunky“ na jeho slunných plá¾ích.
Tady bych mohl pøeskoèit i do politiky a nìco pøipomenout. Nechvályhodnì zapomínáme, ¾e jedním z výdobytkù naší sametové revoluce koncem roku 1989 je i to, ¾e se koneènì mù¾eme u té opìvované vidiny snù chvályhodnì opalovat i my, tedy alespoò – jak doufám - mnozí z nás.
A teï pøijde chvála chvál! Oceány a moøe pøedstavují pro lidstvo nepøedstavitelné biologické, minerální a energetické zdroje. Mnohé z tìchto „darù moøe“ lidstvo u¾ dávno vyu¾ívá a bez nich by u¾ dávno na Zemi neexistovalo! Víme, ¾e ¾ivot vznikl v moøi a vyvíjel se tak, ¾e celková hmotnost všech moøských ¾ivoèichù je dnes mnohonásobnì vìtší, ne¾ ¾ivoèichù suchozemských. Pøímo pohádkové minerální bohatství nacházíme nejen ve vodì moøí a oceánù, ale i na jejich dnech. Uvádìt pøíklady je snad zbyteèné. I energetický potenciál moøí je obrovský. U¾ od šedesátých let minulého století vyu¾ívá prakticky nevyèerpatelné energie moøského pøílivu a odlivu elektrárna v trychtýøi øeky Rance v bretaòském zálivu Saint-Malo. Výškový rozdíl mezi pøílivem a odlivem zde èiní a¾ 13 m! A objevují se i odvá¾né projekty pro vyu¾ití nejen energie moøských vln, ale i oceánských proudù. Perspektiva je to velkolepá, jen ji musíme vyu¾ít a nepokazit si to!
Na poetickou chválu moøských vln a pøíboje, západù Slunce nad moøem, na chválu vùnì prosoleného moøského vzduchu a brouzdání bosky v mokrém písku mi nezbývá slov, ale nakonec si ještì samozøejmì nemohu odpustit chválu moøe v lehèím tónu. To slùvko moøe je tak všestrannì pou¾itelné, a¾ se odborník diví a laik ¾asne! A svìte div se – témìø v¾dy se pou¾ívá ve velmi pozitivních vazbách. Ka¾dý má jistì rád móøe èasu a móøe penìz, nìkomu staèí móøe nápadù èi móøe piva. Moøe je prostì jednotka ohromného mno¾ství. Je sice trochu škoda, ¾e náš praotec Èech nepokraèoval ve svém pochodu ještì kousek na jih k Jadranu, ale našel se koumák – skladatel Jaromír Vomáèka, který vìdìl, jak to ve valèíkovém rytmu napravit:
Kdyby ka¾dý Èech vzal d¾bánek vlahý vody se solí, zbudujem si oceánek, nejkrásnìjší v okolí. Pak napíšem do èítánek, ¾e tam nìkde kde je Aš, šplouchá Tichej oceánek, malej, ale NÁŠ!
PS: Tento autor mimo jiné slo¾il v roce 1968 nezapomenutelnou píseò Dobøe mínìná rada (Bì¾ domù, Ivane)!
Tak – chvála moøím a oceánùm za vše, co pro nás znamenají!
