Je to smutné, ale jen pro nás, co tady zùstáváme. Pro nì je to naopak urèitì hezký zá¾itek. Pochopila jsem to nejen z vyprávìní lidí, kteøí pro¾ili tzv. blízkost smrti, ale hlavnì, kdy¾ mi umøela moje milovaná babièka ve vìku 91 let. Pøišla jsem za ní ráno, a vidìla na její tváøi ten nejš»astnìjší úsmìv, jaký si lze pøedstavit. Hodnì se bude psát o smrti význaèného muzikanta a skladatele Ládi Štaidla. Já bych se však chtìla zmínit o ú¾asné zpìvaèce, která není moc známá a která té¾ v tìchto dnech zemøela. 26. ledna mìla 66té narozeniny. Byla dlouho nemocná, bylo to pro ni jistì osvobození.
Mirka Køivánková byla jednou z význaèných postav mé kní¾ky Jazzmanky o našich jazzových zpìvaèkách. Kní¾ka nikdy nevyšla, proto¾e na Pantonu, který ji mìl vydat, sedìla na prameni ¾ába, spíše ¾abák, který si to nepøál. Kdy¾ jsem se ho tehdy ptala proè, odpovìdìl jasnì: Proto¾e to JÁ nechci. Ale k Mirce. Zaujala posluchaèe nejprve v Brnì, kde byla doma, ale v Praze pak hlavnì na VOKALÍZE. To byla soutì¾ní pøehlídka jazzových zpìváèkù a zpìvákù, kterou vymyslela a zorganizovala s energií jí vlastní naše pøední jazzová vokalistka Jana Koubková.
Z první Vokalízy a z Mirky jsem tehdy byla úplnì fascinována. O víkendu jsem jela s pøáteli na chalupu, kde jsme byli zvyklí hrát a zpívat hlavnì trampské písnièky.
A proto¾e pøátelé byli zvyklí na všelijaké mé nápady, ten víkend panoval u ohníèku free jazz.
Mirka byla vítìzkou hned tøí Vokalíz. Se svými ètyømi oktávami to bylo jasné. Posléze Mirka zpívala s rùznými kapelami èi sólisty. Nedávno jsem v rádiu poslouchala její poøad s multinstrumentalistou Zdeòkem Dvoøákem-Sarkou. Mirka byla ú¾asná. Pøeju jí nebe plné muziky.
Odchody milých