Chvála snìhu
U¾ jsem na sebe prozradil, ¾e jsem spíše teplomilec a létomil ne¾ chladomilec a zimomil, ale musím pøiznat, ¾e i zima a nìkteré chladné vìci mají nìco do sebe. Tak tøeba zmrzlinu mám samozøejmì rád, tøeba¾e mi mile zastudí pouze na jazyku, nìkdy naopak nemile pøipomene bolavý zub a u¾ vùbec není moc milá vìtšinì èástí mého za¾ívacího traktu.
Ovšem snìhové vloèky, snì¾ení, sníh a snìhová pokrývka – kdo by se této chladné kráse neobdivoval? Musíme si na ni ale posvítit velmi opatrnì, se zatajeným dechem, aby nám pøi tom našem chválení neroztála!
Poøadí tìchto ètyø chvályhodných slo¾ek snìhové nádhery nebylo náhodné, ale naopak zákonité. Nejdøíve pøece vznikne v oblaku z ledových krystalkù snìhová vloèka, ta se snese k zemi jako snì¾ení a teprve pøimìøenì vysoká vrstva snìhu vytvoøí snìhovou pokrývku. Jistì není tøeba zdùrazòovat, ¾e všechny tyto procesy jsou „pouhé“ kouzelné promìny „obyèejné“ vody. Aby se toto vše odehrálo, k tomu musí však pøíroda zajistit vhodné podmínky jak klimatické tak i povìtrnostní. I kdy¾ je to pro mnohé banální a triviální zále¾itost, pøece jen to pro jistotu vysvìtlím.
V teplých klimatických podmínkách kolem rovníku se v ní¾inách snìhových vloèek nikdy samozøejmì nedoèkáte. Pøi špatném poèasí, tedy za špatných povìtrnostních podmínek, v¾dy bude jen pršet. To, ¾e pøi kladných teplotách nesnì¾í, ale prší, ví jistì ka¾dý, ale ono nesnì¾í ani pøi pøíliš velkých mrazech. I v chladných klimatických oblastech snì¾í pouze tehdy, nastanou-li pøíznivé povìtrnostní podmínky. Vzduch v dané oblasti musí mít nejen správnou „chladnotu“ a vlhkost, ale i prùbìh tìchto nejdùle¾itìjších povìtrnostních prvkù - vèetnì tlaku vzduchu, se musí správnì mìnit s výškou od zemì a¾ po vrcholy oblakù. Ano, aby voda v oblaku „správnì“ zkrystalizovala v šestereèné soustavì, vytvoøily se nádherné hvìzdice a led nevytvoøil nevzhlednou kroupu, k tomu je zapotøebí opravdu velmi specifických podmínek! A navíc – proces krystalizace musí probíhat pomìrnì pomalu, na rozdíl od rychlé tvorby umìlého snìhu, který má proto nejen odlišné vlastnosti, ale jeho mnohem menší vloèky nikdy nejsou tak krásné jako ty pøírodní. Dokonce se pøedpokládá, ¾e ka¾dá pøírodní snìhová vloèka se alespoò nepatrnì liší od kterékoli jiné!
Ve chvále snìhu mù¾eme smìle pokraèovat, kdy¾ si uvìdomíme, kolik radovánek pøináší to bílé nadìlení dìtem pøi sáòkování a stavìní snìhulákù, a všem pak pøi ly¾ování na jakýchkoliv prkýnkách. A tolik krásných písnièek opìvuje sníh, ¾e jen na jejich výèet by snad nestaèilo nìkolik stránek!
Teï je ale tøeba, abychom obrátili pozornost na další velmi chvályhodné a dokonce dùle¾itìjší vlastnosti snìhu, pøesnìji snìhové pokrývky, která nám pøináší témìø nevyèíslitelné hodnoty. Díky své tepelné izolaèní schopnosti umo¾òuje nejen dùle¾itým hospodáøským plodinám, ale i mnoha dalším rostlinám a také ¾ivoèichùm volnì ¾ijícím v pøírodì, pøeèkat naše mrazivé zimy. Sníh - pota¾mo snìhová pokrývka - na rozdíl od deš»ové vody nikam neodtéká, ale sublimuje, tedy mazanì pøeskakuje kapalnou fázi a mìní jen velmi pomalouèku své skupenství z pevného pøímo na plynné. A i kdy¾ v ka¾dém kubíku èerstvì napadaného prašanu je asi „jen“ 30 kg vody, tedy 3 desetilitrové kýbly, v tì¾kém mokrém snìhu to u¾ mù¾e být a¾ 600 kg, tedy chcete-li 12 padesáti litrových pivních sudù. A na jaøe po silnìjších deštích je v kubíku nìkolikrát pøemrzlého firnu té vody pochopitelnì ještì více! Jak ohromná zásoba ¾ivotodárné vody le¾í na našem území na konci slušné snìhové zimy, to si laik jen tì¾ko pøedstaví. Jen pro ilustraci – nejvyšší snìhová pokrývka le¾ela u nás na Lysé hoøe v Beskydách koncem bøezna v roce 1924 a byla vysoká 380 cm!
Samozøejmì ¾e takové mno¾ství snìhu by mìlo roztávat pìknì pomalu, aby nepøišly pøíliš velké jarní povodnì. Snìhová pokrývka nám vìtšinou dìlá nemalé starosti zejména v dopravì a ve mìstech vùbec, ale a¾ budeme muset zametat to „bílé svinstvo“ – sníh - pøed vlastním prahem, vzpomeòme si na všechny jeho chvályhodné klady a uklidnìme se!
Chvála snìhu