Mo¾ná leckoho napadne, co má tento malý obrázek spoleèného se sukní? Je to ale jednoduché, tak to prostì dopadne, kdy¾ si „módní barbar“ vybere pro své chválení nesmyslný námìt! Tak¾e pokornì prosím, a¾ ¾ádám ctìné ètenáøe a zejména ètenáøky o znaènou dávku shovívavosti. Co je to suknì, to ví jistì ka¾dý, tak¾e obvyklé úvodní definice nebude tøeba. Opìt se ale pokusím tak trochu netradiènì podívat sukním pod suknì. Zaøazení dalšího zajímavého obrázku pak pøináší jakousi nápovìdu, ¾e v této chvále bude pojednáno o tom, jak se v prùbìhu staletí experimentovalo s touto dolní èástí zejména ¾enského odìvu.
Adamovi a Evì v subtropickém a tropickém ráji pochopitelnì staèil fíkový list, i kdy¾ tak trochu váhám, zda byl tehdy vùbec potøebný… No budi¾! V klimaticky chladných oblastech zejména v dobì ledové ale bylo zapotøebí nìco vìtšího a zejména teplejšího, a nabízel se ko¾ešinový odpad z ulovené potravy. Stále ještì samozøejmì jako unisex – odìv. A to platilo i ve starém Egyptì, kde suknì nosili zejména faraonové a pochopitelnì nikoliv ko¾ené, ale asi bavlnìné nebo lnìné. Univerzální suknì a rùzné suknice se pak udr¾ely po celou antiku, i kdy¾ jak ze západu, tak i z východu se øeètí i øímští bojovníci pomalu seznamovali s kalhotami. Pøitom sice zjiš»ovali, ¾e se v kalhotách asi lépe bojuje i jezdí na koni, zatím je ale tato novinka moc neoslnila. Tak¾e zpìt k sukním.
Jak se vyvíjely dámské suknì v prùbìhu èasu, to mù¾eme samozøejmì chválit nebo se jim smát u¾ pouze na dobových obrazech a je zajímavé, ¾e po celá staletí se témìø vùbec nemìnila délka sukní. Pøesnìji øeèeno, zatímco horní okraj suknì se pøesouval od bokù a¾ pod òadra a pak zase zpìt do pasu, suknì v¾dy sahala a¾ na zem! No a na to, abychom spatøili na veøejnosti ¾enský kotník, museli pánové èekat doslova celé vìky, a pohledu na obna¾ená kolínka se doèkali a¾ kolem poloviny 20. Století! Samozøejmì se pak zkracování sukní obèas pøehánìlo tak, ¾e puritáni bìsnili!
U¾ je ale naèase, abych koneènì zaèal chválit suknì svým mo¾ná pod trochu kuriózním úhlem pohledu. A zaènu zeširoka. Pøiznám se, ¾e u¾ ve školních letech jsem se divil, proè mají naše kluèièí trenýrky nohavièky volné, zatím co holèecí jsou sta¾eny gumou! Nechal jsem to ale koòovi, nebo» jsem vìdìl, ¾e ten má vìtší hlavu. Ale teï to hlavní. Od té doby jsem zaèal holkám, a postupnì sleènám a ¾enám závidìt suknì! Musím ale vysvìtlit proè.
U¾ od raného dìtství vlastnì a¾ do souèasného po¾ehnaného stáøí jsem toti¾ v¾dy ráno pøi oblékání „bojoval“ hned s dvojími kalhotami. Rozespalý jsem balancoval nejprve na jedné a pak na druhé noze, abych se trefil do tìch dvou správných kalhotových otvorù. Obèas jsem si dokonce v duchu pøál, abych mìl rovnováhu jako Vìra Èáslavská na kladinì. A» jsem se sna¾il sebevíc, témìø v¾dy mi nìkterý prst nìkde uvízl. A to prosím mám na ka¾dé noze tìch prstù hned pìt, tak¾e mo¾ností bylo nespoèet! A navíc se to ještì opakovalo pøi navlékání dalších kalhot dokonce èasto i veèer, kdy¾ se místo volné noèní košile prosadilo moderní dvoudílné py¾amo. A¾ po jisté dobì jsem alespoò to ranní „prstové nebezpeèí“ ponìkud za¾ehnal tím, ¾e jsem si ze všeho nejdøíve nasadil pono¾ky, a to py¾amo jsem opìt nahradil noèní košilí.
To však stále ještì není vše. Jak tak šla léta, zaèal jsem dokonce závidìt Skotùm jejich kilt! Dobøe vím, ¾e závist je strašná vlastnost, ale nemohu si pomoci. Stále jen marnì doufám, ¾e se ta pánská móda koneènì umoudøí a dopøeje pohodlné suknì i nám mu¾ùm.
Chvála sukní
