Mo¾ná mi to nebudete vìøit, ale kdy¾ jsem takhle jednou opìt zaèal „listovat“ ve svých chválách, ke své neskonalé hrùze jsem zjistil, ¾e v nich ještì chybí chvála deštì! A vá¾nì nevím, jak jsem se mohl dopustit takového nehorázného faux pas! Je jasné, ¾e to tak nemohu nechat, spìchám to napravit, a doufám, ¾e pozdì nehoním bycha…
Déš» patøí mezi nejzákladnìjší prvky nejen našeho poèasí a hraje hlavní roli v kolobìhu vody na naší modré planetì. Bez nadsázky lze tvrdit, ¾e bez deštì by na naší Zemi nevznikl ¾ivot a samozøejmì i leccos dalšího.
Jak déš» vzniká, co se s tou vodou dìje v ovzduší, na zemi i pod jejím povrchem a další odbornìjší zále¾itosti ponechám stranou. Opìt se tedy pokusím vychválit déš» z ponìkud jiného úhlu pohledu a snad pøinesu i pár „deš»ových“ zajímavostí. Nejprve se podívejme, jak se déš» prosadil v umìní.
Déš» se dostal do titulních rolí v literatuøe, v dramatu i ve filmu. Snad alespoò ti døíve narození se pamatují na slavný román L.Bromfielda - Kdy¾ nastaly deštì - z monzunové Indie, který byl zfilmován nìkolikrát. Mimochodem – autor tohoto románu se stal u¾ pøed 2. svìtovou válkou prùkopníkem udr¾itelného a ekologického zemìdìlství v USA. Pøipomenu divadelní hru N.R.Nashe – Obchodník s deštìm a její následné zfilmování s ú¾asnými herci Burtem Lancastrem a Katharine Hapbernovou z poloviny 50. let minulého století. A kdy¾ jsme narazili na obchodování s deštìm, pøedstavte si, ¾e u¾ v té dobì se provádìly první pokusy o umìlý déš». To se do neškodných obláèkù vystøelovaly rakety, které oblak obohatily o kondenzaèní jádra jodidu støíbrného, a kdy¾ se to povedlo, probìhly dokonce v USA první soudní procesy mezi farmáøi o „ukradení deštì“!
V textech svìtových i našich evergreenù a hitù se to ovšem všemi mo¾nými atmosférickými jevy pøímo hem¾í! A svìte div se, kdy¾ jsme sledovali, která slova se vyskytují nejèastìji, vyhrála to sice samozøejmì láska, ale hned na druhém místì se umístil – DÉŠ« – pota¾mo RAIN! Není se co divit, je to pøece slovíèko nádhernì laskavé, voòavé a v uších pøímo doslova pohladí. A nejen v èeštinì, ale i ve svìtových jazycích, èeho¾ vyu¾il napø. G.B.Shaw ve svém Pygmalionu. Voòavý dùkaz pak nacházíme i v názvu jedné krásné písnièky – Lásko, voníš deštìm. A po dešti opravdu ve vzduchu voní pøírodní silice, které se uvolòují z ovla¾ené pùdy. Jinak se v dešti zpívá, stéká po oknech, do skel bubnují kapky, m¾í do vlasù, a tak dále a tak podobnì.
Je ale docela zajímavé, ¾e v našich mírných zemìpisných šíøkách se déš» vìtšinou opìvuje s jakýmsi smutkem a je spojován spíše se smutnou náladou, jako napø. o Dušièkovém poèasí. A pøitom jsou samozøejmì na zemìkouli suché tropické oblasti, kde se støídají období sucha s obdobím deš»ù, a kde déš» vítá vše ¾ivé! Zde je záøným pøíkladem støedoafrická Botswana v poušti Kalahari, která má déš» ve svém státním znaku! Samozøejmì je tam v tamìjším jazyku. A to není vše, slovo „pula“ pou¾ívají Botswanci jako velmi pøátelský pozdrav a jmenuje se tak i místní mìna. Díky internetu se mù¾ete podívat na ten jejich krásný státní znak v plné parádì.
A na závìr této snad trochu kuriózní deš»ové chvály si dovolím zaøadit i nìkolik svìtových a také našich místních deš»ových rarit. Myslím, ¾e i ty si trochu chvály zaslou¾í, a ¾e „pár“ tìch èísel unesete.
Koho by napadlo, ¾e mezi nejdeštivìjší místa na svìtì patøí jeden z havajských ostrovù – Kauai, kdy¾ Havaj je u nás synonymem pro tropický ráj? Pøitom tam v období 1920 -1945 na návìtøí hory Mont Waialeale mìli celoroèní srá¾kový normál 12 344 mm a pršívá tam 335 dnù v roce! Snad u¾ je známo, ¾e 1 mm srá¾ek znamená 1 litr vody na ka¾dý metr ètvereèní.
Ale absolutní svìtové rekordy v roèním pøídìlu deš»ové vody byly zaznamenány v monzunové oblasti na severovýchodì Indie v Himalájích. Cherrapanji je pova¾ováno u¾ více ne¾ 150 let za nejvlhèí místo na svìtì. V kalendáøním roce 1861 zde spadlo 23 000 mm, tedy 23 kubíkù vody na ka¾dý metr ètvereèní a za 12 mìsícù – od 1. srpna 1860 do 31. èervence 1861 dokonce témìø 26,5 kubíkù! A ten èervenec 1861 dr¾í pak mìsíèní svìtový rekord srá¾kovým úhrnem 9 300 mm! Takové pøídìly vody si urèitì neumíme pøedstavit, proto¾e náš celoroèní prùmìr srá¾ek je 674 mm, v nejvlhèím roce 2002 u nás spadlo 916 mm a z toho v srpnu 202 mm.
Mo¾ná ještì zajímavìjší jsou pak krátkodobé úhrny deš»ových srá¾ek. Na ostrov Reunion v Indickém oceánu pøinesla poèátkem ledna 1966 tropická bouøe Denise bìhem 24 hodin 1 825 mm srá¾ek, co¾ je mno¾ství vody, které u nás spadlo od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2019, tedy za tøi roky! V jediném dnu u nás spadlo nejvíce srá¾ek 29. 7. 1897 na Nové Louce v Jizerských horách a to 345 mm a druhý nejvìtší pøídìl vody 312 mm dostal Cínovec v Krušných horách pøi povodòovì situaci 12. 8. 2002.
A ještì srá¾kové epizody nejkratší. 22.6.1946 spadlo v USA ve mìstì Holt ve státì Missouri za jednu hodinu 305 mm srá¾ek! U nás - pøimhouøením oka - dosti podobný liják zaznamenali 25. 5. 1872 v Mladoticích na Plzeòsku. Za 1,5 hod. spadlo 237 mm, co¾ by se dalo zredukovat asi na 160 mm za 1 hodinu. A na samý závìr této deš»ové chvály dva údaje minutové. V Praze – Podbabì spadlo 18.8.1986 za 5 minut 19 mm a 4. 7. 1956 ve mìstì Unionwille, ve státì Maryland za jedinou minutu 31,2 mm! Jistì je velmi zajímavé, ¾e tyto poslední údaje ze svìta jsou alespoò øádovì srovnatelné s tìmi tuzemskými, na rozdíl od klimatických údajù dlouhodobých. Doufám, ¾e jsem tìmi èísly pøíliš neunavil.
Chvála deštì
