Proè nechodíme do kina?
Aè to není mým zvykem, koupil jsem si nedávno noviny. Èekala mì dlouhá cesta vlakem a hledal jsem nìjaký prostøedek, jak si ukrátit dlouhou chvíli. Kní¾ku jsem zapomnìl doma, respektive jsem nemohl najít místo, kam jsem ji pøedchozího veèera uklidil. V mém pøesvìdèení, ¾e si musím nutnì obstarat nìjaký zdroj zábavy, mì podpoøila ještì svìtelná tabule, kde vedle èísla mého rychlíku postupnì naskakovalo patnáct, dvacet pìt a nakonec tøicet minut zpo¾dìní. Není nadto, kdy¾ spìcháte a vlaky jezdí naèas!
V tisku prosyceném negativismem mì zaujala zpráva o neustále klesající návštìvnosti èeských kin. Hned mì napadla otázka: Kde se skrývají pøíèiny? Odpovìï jsem ani nemusel hledat v øádcích nudného èlánku. Staèilo si vzpomenout na moji poslední návštìvu multikina.
Tehdy k nám koneènì dorazil mnou tak netrpìlivì oèekávaný film. Celý natìšený jsem vyrazil do kina. Mé obavy, zda budou ještì k mání lístky, kdy¾ jde o premiéru, se ukázaly naprosto liché. V sálu bylo tak málo lidí, ¾e kdy¾ se zhaslo, mìl jsem skoro strach. Nicménì mé nadšení bylo zchlazeno ji¾ dávno pøedtím. Nikdo dnes asi neèeká levný lístek, ale vstupenka za sto ètyøicet korun mnì ani mé penì¾ence na radosti nepøidala, navíc kdy¾ platím vstupné jako pravý gentleman i za svou dívku.
Osazenstvo sálu jsem pøehlédl velmi rychle. Dva malí kluci s pytlíkem gumových medvídkù, maminka se synkem hojnì zásobeným popcornem a kelímkem s coca-colou, jeden mladý zamilovaný pár, skupina ètyø dospìlých chlapù a jedni postarší man¾elé. To by mohlo být dobré, namlouval jsem si bláhovì.
Po deseti minutách reklam a ètvrt hodinì upoutávek na další filmy zaèalo promítání. Døív mì tohle zdr¾ování štvalo, teï jsem ho ale vítal, jeliko¾ caparti pøede mnou stihli probrat vše dùle¾ité a ztichli, a také zásoby popcornu po mé levé stranì se znaènì ztenèily.
Zrada však pøišla hned po úvodních titulkách. Parta mu¾ù vytáhla své dosud dobøe ukryté pytlíky s extra køupavými brambùrky a s hlasitým chroupáním se je jala likvidovat. Výbornì! Hoch po mé druhé ruce to snad pochopil jako výzvu na souboj a pøidal na hlasitosti. Paráda! Zhruba po tøetinì filmu se starší pán zaèal ztrácet v dìji. Neustále se dotazoval své ¾eny, kdo ¾e se to tam právì objevil a co je zaè. Skvìle!
Film zøejmì nenaplnil ani oèekávání zamilovaných v øadì pøed námi, tak¾e se zaèali vìnovat všemu mo¾nému, jen ne sledování dìje. Aspoò pøitom byli tiše. To naopak dvojice puber»ákù o¾ila a øehtala se na celé kolo pøi ka¾dé druhé scénì. K dovršení všeho došla chlapci nalevo coca-cola, co¾ zjiš»oval brèkem dobré dvì minuty.
Konec. Sláva. Odcházel jsem plný dojmù. Bohu¾el jen málo se jich týkalo filmu.
Ano, chápu, proè do kin chodí stále ménì a ménì lidí. Na svìtelné tabuli naskoèilo zpo¾dìní ètyøicet minut.
