Chvála karet
Objekt této chvály bude asi opìt širokou veøejností pova¾ován za znaènì problematický. Karty, ty èertovy obrázky, jsou pøece ¾ivnou pùdou pro neøest, zvanou karban! A co ten napáchal v ¾ivotì mnoha lidí škod a neštìstí! Kolik hazardérù pøivedl na buben, do arestù èi dokonce na šibenici! Ale – je tomu skuteènì tak? A tak na dalších asi ètyøiceti øádcích se pokusím pøesvìdèit alespoò pár ètenáøù, ¾e karty za karban nemù¾ou, ¾e tedy nejsou ¾ádnou neøestí nýbr¾ naopak velkou „øestí“! Tak¾e si vyhrnuji rukávy a jdu na to.
Nejprve si polo¾me kardinální otázku – kde se karty na tom našem pozemském svìtì vzaly? Není to otázka jednoduchá, ba naopak vlastnì dodnes nezodpovìzená. Jejich pùvod a vznik je dokonce opøeden zajímavými legendami, které sahají a¾ do antiky. Podle jedné z nich se karty objevily pøi dlouhém obléhání Tróje, kdy¾ zøejmì èacké Øeky pøestala bavit mnohem starší hra v kostky.
Nejpravdìpodobnìjší ale bude, ¾e karty se poprvé objevily v Èínì, a spíše to byly upravené destièky domina. Karty, tak je známe dnes, zcela jistì pøišly do Evropy - podobnì jako kde co ve støedovìku – od východu. Pøinesli je Saracéni, a tak na nich lze vystopovat znaèný arabský vliv.
V souèasnosti jsou asi nejrozšíøenìjší karty francouzského typu a jim jsou podobné i karty španìlské. Ovšem nejstarším typem karetních listù jsou karty italské, jejich¾ symbolika se zachovala i na našem území, zejména na Moravì, v kartách tarokových. No a jinak jsou ve støední Evropì nejrozšíøenìjší karty nìmeckého typu – známé mariášky. To u¾ si ale pomalu a jistì si nahrávám na první mo¾nosti chválení.
Obrázky na vìtšinì tìchto karet toti¾ zcela jistì nejsou obrázky èertovy, ale docela hezká výtvarná dílka. Zùstanu na našem území, a tak v tarokách se na pøíklad zachovalo dvaadvacet starých italských námìtù a na naších oblíbených mariáškách nacházíme také pomìrnì staré obrázky. Pùvodní motivy na naše nejtypiètìjší jednohlavé karty navrhl u¾ v roce 1837 maïarský malíø József Schneider a v nepatrnì upravené podobì je zaèala vyrábìt ve Vídni firma Ferdinanda Piatnika nìkdy kolem bouølivého roku 1848! To, ¾e na ètyøech esech jsou zobrazena ètyøi roèní období, je snad dostateènì známo, ale mo¾ná se neví, ¾e na kartách spodkù a svrškù jsou zobrazeny postavy ze Schillerova dramatu Vilém Tell, vèetnì hlavního hrdiny. U¾ ty hezké obrázky na kartách jsou bez debat docela chvályhodné, ale nyní zaènu chválit karty naplno!
Nejprve musím pøipomenout skvìlý monolog Mirka Èerného, podmalovaný krásnou melodií – Balíèek karet. V nìm pøece vojákovi ve válce nahradil balíèek tìchto údajnì èertových obrázkù dokonce bibli! A kdy¾ u¾ jsme „na váleèné stezce“, tak mariášnická hláška – „sedm kulí jako v Sarajevu“ je jistì nesmrtelná.
Kromì nìkolika jednoznaènì hazardních her, v nich¾ má hlavní slovo náhoda, èasto podpoøená blufováním èi dokonce podvody, vìtšina karetních her rozvíjí pamì» a exaktní myšlení tak, ¾e se v nìkterých státech svìta uva¾ovalo, ¾e by mìly být zaøazeny do školní výuky a nìkde snad se to dokonce i stalo skuteèností! Doufám, ¾e se u¾ dostal do širšího povìdomí fakt, ¾e se u nás poøádají nejen pokerové turnaje, kde bohu¾el o prachy jde stále a¾ v první øadì, ale i mnohem férovìjší soutì¾e mariášové a tarokové. A samozøejmì nesmím zapomenout na bridge. V této královské karetní høe, která je bezesporu na úrovni šachu, ne-li ještì výše, se u¾ drahnì let poøádají dokonce svìtová mistrovství.
A na závìr jsem si nechal nesporný fakt, ¾e slušné karetní hry patøí mezi milé spoleèenské pøíle¾itosti a lze pøi nich za¾ít nejen rùzná malá a docela pøíjemná adrenalinová dobrodru¾ství, ale pøi konverzaci také mnoho opravdové zábavy. Dokumentuje to i jedna z hezkých bridgeových historek o tom jak lord XY vydìdil svého jediného syna za to, ¾e v jedné partii preventivnì nevytrumfoval! A to, ¾e karty dovedou pobavit nejen aktivnì ale i pasivnì, jsem ukázal u¾ v karbanické èertovské scénce ve své chvále pekelné.
Tak¾e to shrnu. Tak jako nù¾ není primárnì vra¾edným nástrojem, ale neocenitelným pomocníkem èlovìka, tak ani karty nejsou høíšné èertovy obrázky, ale chvályhodnou a neocenitelnou pomùckou pøi rozvíjení matematických úvah, které je tøeba rozvíjet od útlého dìtství, tak aby se pak nikdo nemusel bát tøeba státní maturity! A pamatujte, ¾e kdo hraje karty, nemusí být v¾dycky lump, jak se èasto traduje, ale ¾e kdo prohraje je témìø v¾dycky – s prominutím - blbec!
