Chvála pøísloví
Na toto chválení jsem se docela dlouho tìšil, u¾ proto, ¾e k nìmu bude opìt zapotøebí notné dávky drzosti. A tuto „zajímavou“ lidskou vlastnost kupodivu s pøibývající léty neztrácím, ale naopak tak nìjak získávám. Dále bude zapotøebí opìt poøádnì provìtrat internetové stránky, co¾ je vlastnì eufemistické pojmenování literární kráde¾e a mohu jen doufat, ¾e mi to bude prominuto a odpuštìno.
Pøísloví a rèení je snad více ne¾ zrnek písku na Sahaøe. Pøísloví má ka¾dý národ, ka¾dé lidské spoleèenství a zcela jistì je vymýšleli jedinci, kteøí mìli poøádného fištróna. A je jasné, ¾e je vymýšleli s nejlepším vìdomím a svìdomím, a s cílem vychovávat své okolí tu k obrazu Bo¾ímu, tu „pouze“ ku prospìchu a spokojenosti co nejširšího spoleèenství. To samo o sobì by bylo velmi hodné chvály, ale ještì chvályhodnìjší je fakt, ¾e tím dotyèní, vìtšinou neznámí koumáci, zalo¾ili a postupnì dále vytváøeli základní morální postuláty. Málokdo si ale uvìdomí, ¾e si jednotlivé národy tato rèení v prùbìhu vìkù pøedávaly a nìkterá velmi známá pøísloví jsou stará doslova tisíce let!
Mezi pravdìpodobnì nejstarší rèení patøí pøísloví starých Sumerù, která se zachovala z knihovny mìsta Nippuru, jeho¾ rozvaliny le¾í asi 160 km jihovýchodnì od Bagdádu. Tak na pøíklad naše známé – šaty dìlají èlovìka – o èem¾ zpívali i naši velikáni V+W - je volným pøekladem sumerského rèení – ka¾dý má úctu k dobøe obleèenému èlovìku. Podobnì pak snad ještì známìjší – kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá – je vlastnì polovièní citace ze starozákonní knihy Pøísloví – kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí. Doufám, ¾e jako nevtíravá malá osvìta by tyto dva pøíklady chvályhodnosti pøísloví mohly staèit.
Pøísloví jsou však také vìèným a vdìèným zdrojem lidové tvoøivosti, kdy¾ š»ouralové mého typu si na nì posvítí svou potmìšilou lucernou. Pak se toti¾ klidnì mù¾e stát, ¾e takoví drzouni posunou tøeba jen nepatrnì úhel pohledu na chvályhodná pøísloví, a puritánùm vstávají vlasy na hlavì a výhodu mají holohlaví. Jak to mù¾e dopadnout, to si dovolím uvést v následujících øádcích. Dá se toti¾ snadno dokázat, ¾e nìkterá pøísloví jsou na pová¾enou a øada z nich si dokonce protiøeèí. To ostatnì u¾ dávno odhalil doktor Vlach z Jirotkova Saturnina. Tak¾e …
Bez práce sice nejsou koláèe, ale o bezpracných ziscích toho bylo napsáno, ¾e a¾! Co se vleèe, prý neuteèe, ale jistì to neznamená, ¾e vlastnì na všechno je èasu dost. Tím se mo¾ná øídí mnohem více lidí, ne¾ kategorickým pøíkazem – neodkládej na zítøek, co mù¾eš udìlat dnes! Je jasné, ¾e je sice – dobrá rada nad zlato, ale zároveò je tøeba vzít v potaz, ¾e – není všechno zlato, co se tøpytí. Bohu¾el existují i pøísloví, která jaksi vylamují otevøené dveøe, jako na pøíklad – hlavou zeï neprorazíš. To snad nedìlají ani berani. Jsou dokonce i taková pøísloví, je¾ je tøeba pøímo zavrhnout – nehas, co tì nepálí! Co by tomu øekli bývalí po¾árníci a souèasní hasièi? Anebo – jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá – v¾dy» u¾ malé dìti se uèí, ¾e v lese je nejlépe zachovávat klid a neplašit zvìø.
Cynici pak snadno mohou poukazovat na to, ¾e kdy¾ – chudoba cti netratí, je to mo¾ná nìkdy i tím, ¾e – s prominutím - kde nic není, ani smrt nebere. Osvìdèené rèení – hlad je nejlepší kuchaø – pak lidová tvoøivost nyní pìknì upravila do moderního sloganu, ¾e – hlad je jen pøestrojená ¾ízeò.
Známého pøísloví – jak si usteleš, tak si lehneš – zcela jistì mají plné zuby všechny pokojské. Podobnì pak pøíliš mnoho lidí pouèil ¾ivot, ¾e – láska hory v¾dycky nepøenáší, a ¾e z pøísloví – láska kvete v ka¾dém vìku – mo¾ná logicky vyplývá, ¾e ale také bohu¾el v ka¾dém vìku uvadá.
Kdyby se mìlo brát doslova pøísloví – kam nechodí slunce, tam chodí lékaø – k Norùm, Finùm, Švédùm i Eskymákùm za polárním kruhem by se doktoøi uchodili. Kdy¾ u¾ jsme u té chùze, tak kdyby opravdu v¾dy platilo, ¾e – le¾ má krátké nohy – pak by mo¾ná vìtšina lidí èasto chodila na chùdách. Jedno rèení se mi ale v¾dycky líbilo u¾ jako malému klukovi a v posledních letech ho pøímo zbo¾òuji zejména v pøedvolebních kampaních. Asi sami tušíte, které mám na mysli – jména hloupých na všech sloupích.
Ale – èeho je moc, toho je pøíliš – a tak radìji s tímto podivným chválením pokornì skonèím.
