Nikdy nevíš…
Kongres stomatologù skonèil. Poslední neformální veèeøe, která uzavírá setkání profesních kolegù, probíhala v hotelu s omezeným vstupem veøejnosti a vybaveného vším pohodlím, vèetnì mo¾nosti lehkých sportovních èinností. Tak se stalo, ¾e hlavním aktérem veèera se stal zcela neèekanì obyèejný pingpongový stùl.
Pøíbory docinkaly, odborné debaty u stolù pomalu utichaly, ke slovu se dostaly sklenky s dobrým místním vínem, a jak èas pomalu ubíhal, z pøilehlé místnosti se zaèínalo ozývat jemné »ukání pingpongového míèku.
To jeden mladý lékaø neodolal své vášni a vyzýval ke sportovnímu zápolení své kolegy. Nutno øíct, ¾e byl úspìšný. Natolik, ¾e øada soupeøù u¾ ztratila chu» prohrávat, pomalu odpadávali a vraceli se na svá místa. Jenom¾e mladý mu¾ byl v rá¾i. Povzbuzen svými úspìchy chodil a pøemlouval další a další kolegy k souboji. Zvítìzil u¾ mnohokrát, ale ještì nemìl dost. Chodil, lákal, vábil jako Siréna.
Po delší chvíli pomalu povstal drobný, prošedivìlý šedesátník a odloupl se od hlouèku svých vrstevníkù.
„Já bych si tedy zahrál.“
Mladík pozvedl oboèí.
Dìda si troufá, prolétlo mu hlavou a myšlenka se odrazila na jeho tváøi.
„Ale já umím hrát, chcete to opravdu zkusit?“
„Ano, pokusím se…“
Na mladém mu¾i bylo vidìt, ¾e u¾ své nabídky lituje. Teï u¾ ale výzvu nemù¾e odvolat. „Tak dobøe, kdy¾ teda opravdu chcete, dávám vám pìt bodù fóra“ øekl blahosklonnì a sundal si sako.
Teï teprve vyniklo jeho pru¾né, svalnaté tìlo. Líným pohybem uchopil do ruky pálku.
„Tak jedem?“
Viditelná nerovnost obou hráèù bije do oèí, situace zaèíná být zajímavá, spoleènost se zvedá ze svých míst, pomalu se pøesouvá a obstupuje hrací prostor.
První údery troufalý senior tak tak zachytí. Dobøe si všimne pohrdavého úsmìšku na opálené tváøi svého protivníka. Pak se pomalu jeho reakce zlepšují a mladík u¾ má více práce. Pøesto je výsledek velmi pøesvìdèivý.
Druhý set u¾ není tak jednoduchý. Šedovlasý soupeø se dr¾í víc ne¾ stateènì. Jeho skóre následuje tìsnì svého soupeøe, ba dokonce jednu chvíli nìjakým zázrakem je o bod lepší. Mladý mu¾ sice opìt získá vedení, ale viditelnì ztrácí nervy. Chvíli je hra vyrovnaná, pak mládí opìt pøevezme vedení, ale nemù¾e a nemù¾e dosáhnout rozdílu dvou míèkù. Dávno u¾ pøekroèili hranici obvyklých jednadvaceti limitujících bodù, poøád se hraje. Tìsnì pøed koncem se hra vyvine tak, ¾e – div se svìte- ten postarší mu¾ o dva body vyhrál!
Mladík je zmaten. U¾ vidí, ¾e to nebude tak jednoduché, hraje se na dva vítìzné sety, bude si muset dát na toho staøíka dobrý pozor…
Pak se to pøihodilo.
Senior se slovy „ta pálka mi nevyhovuje, musím si vzít jinou“ popadl ze stolu normální porcelánový talíøek a vzápìtí je vyzyvatel zasypán sprškou smeèù, kanonádou dokonale profesionálních úderù, taktických ran a bleskové odvety.
Nestaèí odpovídat, nestaèí chytat rány, lítá zleva doprava, dopøedu dozadu, nic nechápe, je dokonale zmatený. Není schopen dát jediný bod, naopak jeho mínusové skóre se nezadr¾itelnì zvyšuje a bìhem krátké chvíle prohrává 21:0.
Je dohráno.
Mladý lékaø hodí pálku na stùl, chvìjící rukou si uhladí vlasy, v letu sebere sako a za všeobecného veselí opouští místo své hanby, zatímco vítìz pobavenì pøijímá gratulace svých pøekvapených kolegù.
Jen nejbli¾ší pøátelé vìdí, ¾e tento vynikající odborník v oboru stomatologie, profesor Zarko Dolinar vyhrál se svým partnerem ètyøhru na mistrovství svìta stolních tenistù v Londýnì v roce 1954.
Nauèení: Neholedbej se pøíliš pøed lidmi, které neznáš, nikdy nevíš, s kým máš tu èest…
Nikdy nevíš…