Od pátku do pátku aneb moje zkušenost z týdenního pobytu na FACEBOOKU
Poøád jsem kolem sebe slyšela ve zprávách TV i èetla ve zprávách na PC: …“na facebooku ten a ten ministr èi ministrynì vyjádøili svùj názor na to èi ono…“ a taky mladá generace mých milých rodinných pøíslušníkù se pøièinila, i kdy¾ jsem odmítala jejich nabídky stát se také „facebookáøkou“, ¾e o to prostì nestojím, i kdy¾ bych tam mohla dávat svoje obrázky a podobnì. Mìly – Vera i Denda – utkvìlou pøedstavu, ¾e mne pøemluví, kdy¾ mi po èase pøišly sdìlit, ¾e mne tam pøihlásily a staèí jen odklepnout èíslo, které se objevilo v mejlíku. Podìkovala jsem za jejich starostlivost o naplnìní mého èasu a zdvoøile jsem odmítla na èíslo klepnout.
Za nìkolik dní se ale zaèaly dít vìci: v došlé poštì se objevovaly zprávy o tom, kolik lidí má zájem stát se mými pøáteli a jejich poèet se neustále zvyšoval. A tak zvítìzila zvìdavost a já tam podloudnì nakoukla, abych zjistila stav vìcí a ¾e si to s nimi jednoduše vyøídím.
Pøivítala mne otázka: Co se vám honí v hlavì, Marie?
Dost naštvanì jsem odpovìdìla: 15. bøezna v 19:08 · Pod tíhou poètu pøátel, které mi servírujete v nìkolika mejlících, se mi v hlavì honí docela legraèní hra na koèku a myš. A ta myš je docela zvìdavá, i kdy¾ o ¾ádné nové pøátele nestojí, proto¾e jich má nìkolik u¾ lety provìøenými. Tak¾e nastává dilema. Navíc myš toti¾ nemá nejmenší chu» na jakékoliv "svlékání se" a seznamování se s problémy novopøátel, kdy¾ tìch svých má dost.
A navíc vùbec neví - coby technický antitalent - kam klepnout, aby to došlo k tomu, kdo kladl otázku, co se honí Marii v hlavì.
Další den stejná otázka: Co se vám honí v hlavì, Marie?
Moje odpovìï: Co se jí tam honí? Probírá se situací, ¾e i kdy¾ myš byla dostateènì pouèena ¾ivotními zkušenostmi, ¾e zvìdavost se nevyplácí, musí teï stateènì øešit, do èeho se dala (a je fér pøiznat, ¾e dobrovolnì) zlákat. Ještì štìstí, ¾e se má na koho obrátit pro pomoc a pouèení. Taky se mojí milé myši zdá legraèní, ¾e sice písmenka si pøeèíst umí, ale u mnohých do slov poskládaných jí jejich sdìlení zùstává nepøístupné, na to nemá tu správnou školu, i kdy¾ obhajoba by se našla = kdyby se bývala byla narodila o století pozdìji, mo¾ná by neznala tajemství rodného jazyka a slabiky hy chy ky ry dy ty ny stejnì jako pravidla pro –bì/-bje; pì/-pje; vì/-vje; mì/-mnì, ale zato by rozumìla „aj»áštinì“. Tak¾e si nìkolikrát za den vzpomene na krédo pøítele Marca Aurelia…“Tohle není neštìstí, ba naopak je štìstí, ¾e to snáším stateènì!“ Otázkou ovšem zùstává, „jak dlouho?!“
Další den: viz odpovìï:
A u¾ je tady zase otázka – co se mi honí hlavou?
Jednak si spolu s myší myslíme, ¾e po tom nikomu nic není, ale kdy¾ to chce „koèka“ vìdìt, proè ne?
Momentálnì se mi v hlavì honí napøíklad problém, ¾e chudinka myš se na obrázek, kde hraje základní roli, u¾ z "technických" dùvodù nedostala. To jednoho, tedy mne i myš, hodnì zamrzelo natolik, ¾e mì milá myš pøemlouvala, abychom se vrátily na svoji domovskou pøíznivou pùdu, kde není takový galimatyáš všeho mo¾ného, co ani nechceme vidìt a vìdìt, proto¾e náš èas se ka¾dou promarnìnou minutkou o tu minutku krátí a u¾ ho moc nazbyt nemáme, ale zato máme spoustu jiných zájmù – napøíklad malinkatou pravnuèku, která co nevidìt zaène capkat a umí se krásnì usmívat a dokonce s námi komunikuje svou miminkovskou øeèí. Tak¾e další dilema. Teï se nám pøed oèima objevil Hamlet s lebkou v nata¾ené ruce a se základní otázkou honící se mu v hlavì - „Být, èi nebýt?“
Další den: viz odpovìï na stále se opakující otázku (u¾ mi leze na nervy!): That is a question! A to v pondìlí veèer, kdy unavené hlavy (rozumìj moje i myšky) u¾ mají nárok na odpoèinek po takovém dni a s tolika pøekvapeními, kdy se dovìdìly, do kolika zájmových skupin byly díky nezdolné Veronice, která je na facebooku jako doma, pøijaty a ¾e jim, u¾ kvùli ní nakonec nezbývá nic jiného, ne¾ se do ka¾dé podívat, co¾ si obì nechají na pøíští den. Tak se teï pohodlnì usadíme do relaxáku a budeme poslouchat pìknou hudbu TV Šlágru, která nás nejspíš odnese do snù, kde se jich nikdo nebude vyptávat, co se Marii honí hlavou. Tak všem, kdo o to stojí, pøejeme dobrou noc.
19. 3.
Jo, jo, pomalu si zvykám, ¾e se té všeteèné otázky „Co se vám honí v hlavì?“ nezbavím, ale milejší mi pøipadá, kdy¾ je tam i moje jméno. Pøed chvílí ještì bylo, teï u¾ není. No a co? „Vo co gou?“ To jsem se na stará kolena nauèila pøes dvì generace, co sedávají venku na schodech do zahrady v jedné ruce chytrý telefon a ve druhé cigáro. No jo, jsou to zatím jen tøicátníci, kteøí se usmívají – to u vìdomí, ¾e celý ¾ivot mají teprve pøed sebou a ¾e to bude jen „brnkaèka“ – kdy¾ je straším znièenými prùduškami, za¾loutlou pletí plnou vrásek, kdy¾ pøipomínám, ¾e za ty peníze takto nebezpeènì promrhané by si mohli u¾ívat jinak a zdravìji atd… Ale u¾ jsem to vzdala, konec koncù je to jejich ¾ivot, jaký si ho udìlají, takový ho budou muset ¾ít. No a je to, já za nì ¾ádnou odpovìdnost nemám. To¾ tak! – øíkáme tady na Valašsku, kde se mi velice líbí u¾ skoro šedesát let, i kdy¾ jsem pùvodem Moravanka.
To ostatní, co se mi honí v hlavì, si nechám zase na jindy.
19. 3. tentý¾ den:
Odpovìï na neznièitelnou otázku: ®e toho všeho mám dnes "plný zuby", uchýlím se tedy k AZ kvízu, posléze k èetbì a nìkolika hodinám spánku. Ráno se pozná, jestli se mi v hlavì vùbec nìco pohybuje.
20. bøezna v 15:44 ·
V tuto chvíli - od rána u¾ potøetí - se mi honí hlavou, kam se podìlo pøedchozí vysvìtlení, o které pøeklepy šlo, ale neš», omlouvám se tím, ¾e po takové noci jsem skoro na oèi nevidìla (prozradím, ¾e na povzdechnutí, ¾e na oèi nevidím, jsem dostávala radu: tak se dívej na nìco jiného...).
No a taky se mi honí hlavou, ¾e jsem udìlala kus práce vkládajíc svoji fotopoezii a¾ na tu jednu, co je tady dvakrát, ale jen co se vrátí moje guru a uká¾e mi, jak se to dá øešit (pokud se to øešit dá), bude po problému. Ale i tak jsem docela spokojená a chystám se na to, ¾e se tøeba nauèím vkládat i ilustrovanou prózu.
21. bøezna v 7:32 ·
Co se vám honí hlavou? Já tu otázku zaèínám mít docela ráda, mù¾u se tady vybrblat, aèkoliv bych mìla mít spíš radost, ¾e to "nìco", co se mi stará o zdraví, mi právì uplynulou noc o chlup prodlou¾ilo a vzbudilo mì a¾ ve 3:48
No a na brblání tady mám - za A: zapomnìla jsem na noc nachystat na rozmrazení ranní baštu pro Windousku (ale na co máme mikrovlnky? ¾e jo?!) - za B: ¾e mne výše jmenovaná roztomilá chlupatinka jorkšírka ve funkci hnusnì øvoucího uzurpátora od šesté hodiny ranní u¾ tøikrát vyhnala do mrazivé zahrady pøedstírajíc, ¾e je to pro její zdraví velmi nutné (a mù¾u brblat jak chci, proto¾e kdybych jí nevyhovìla, klidnì by mi lou¾ièku a bobek udìlala na koberec a já bych musela na kolena, co¾ není tak jednoduché, jak se zdá mladým, co mají teprve jen tøeba tøicet a nìco malièko víc) - za C: pøemýšlím, co bych ještì pøidala a napadá mi ku brblání jen to, ¾e si tiskárna asi vzala dovolenou, proto¾e u¾ veèer odmítla pracovat, i kdy¾ jsem ji pìknì prosila. Tak musím poèkat, a¾ se v mojí blízkosti uká¾e aj»ák Mordýø Filas a musím doufat, ¾e si s tiskárnou poradí (je to taky v jeho zájmu).
Nic dalšího na brblání nemám, doma klidná pohodièka, venku svítí sluníèko, den bude jako vymalovaný. Tak všem, kdo se tady zastaví, pøeji dobrou náladu a ¾ádné starosti. @}-->---- Ma
v 8:17 ·
Stejná otázka – Co se vám honí hlavou?
Odpovídám: Co? Teï právì, ¾e s dechem do schodù, kterých je šest a dvanáct, mi to u¾ pokulhává a ne¾ je vystoupám, tak ta malá chlupatina, co má na utíkání ètyøi no¾ièky, ne¾ by se šplhala se mnou po tìch schodech, vezme to dokola, kde je cesta tøikrát tak dlouhá, a pak èeká, kdy se koneènì objevím na posledním schodì, abych jí dala odmìnu. (Prima souvìtí o deseti vìtách se mi podaøilo a hnedle mám náladu o pár stupínkù lepší, i kdy¾ dobrá byla i zrána, které pro mne nastalo pøesnì v 5:28 a u¾ se brána nebeská chystala otevøít se Slunci. To se teï sna¾í velice.) Taky se mi ale hlavou honí starost, ¾e posledních pár dnù (urèitì to souvisí s mým facebookováním) zaèíná zlobit poèítaè. Vedle zasekávajících se wordù si se mnou zahrává i firefox, ale mo¾ná se mu líbí to nìkolikeré restartování, kdo ví? Budu si muset pozvat nìkoho, kdo tomu rozumí.
Tak se všichni mìjte hezky a u¾ijte si dne.
21. 3. 16 hod · tentý¾ den, stejná otázka. Nerozumím tomu "systému", u¾ dvakrát jsem odpovídala Luciusce, dvakrát se to ztratilo. Myslím, ¾e bude jednodušší pøejít pár metrù pøes zahradu a øíct jí osobnì, ¾e není nic divného, kdy¾ jí já - osoba starší - nabídnu ve vší slušnosti tykání právì proto, ¾e si jí vá¾ím taky za to, jak dobøe ji vychovali.
Proè si systém = robot! myslí, ¾e jsem nedokonèila psaní? Teèka za poslední vìtou neschází. Nebo tam mám napsat: Konec textu.???? Facebooku, myslím, ¾e Tì co nevidìt pustím k vodì, abys mi zbyteènì nenièil nervy!
22. 3.
Padla poslední kapka. Odpovídám na dotìrnou otázku a pak u¾ koneèné ŠLUS!!!
Poté, co jsem tøikrát napsala odpovìï Luciusce a tøikrát mi zmizela v nenávratnu, honí se mi v hlavì rozhodnutí, ¾e zde ukonèím svùj pobyt. Nerozumím tomuto systému, pøipadá mi chaotický a vším mo¾ným pøeplácaný, co¾ mne rozèiluje a já potøebuji svoje nervy v klidu udr¾et ještì pár let k øešení dùle¾itìjších problémù. Dìkuji všem, kdo zde chtìli být mými pøáteli, jsou jimi i v reálném ¾ivotì a ráda se s nimi potkávám. Vracím se na domovské stránky ST.
Mìjte se tu všichni tak dobøe, jak ve svém vìku potøebujete a chcete.
Zdraví pouèená autorka tohoto pokusu, ¾e mo¾ná je i jinde dobøe, ale ! Doma je nejlépe.
