Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
06.03.2017 15:38
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Èlovìèe buï èlovìkem! Také v intimitì!
Pøedem upozoròuji, ¾e tento text je urèen pouze lidem, kteøí akceptují duchovní rozmìr bytí. Mnozí z nich se toti¾ domnívají, ¾e kdy¾ uzavøou církví posvìcený man¾elský svazek znamená to, ¾e pøi uspokojování své tìlesnosti mohou v rámci nìj dìlat absolutnì cokoliv. ®e úplnì v¹echno, co èiní pøi plnìní svých man¾elských povinností je tím pádem pøípustné a poèestné.
Toto je ale zásadní omyl, proto¾e skuteènou posvátnost mohou dát vzájemnému tìlesnému spojení pouze partneøi samotní, pøièem¾ rùzné nemravné, ba a¾ zvrácené praktiky jejich man¾elskou intimitu poskvròují a zneèi¹»ují. A ¾ádná svátost man¾elství na tom nemù¾e absolutnì nic zmìnit. Nemù¾e posvìtit a oèistit to, co je nemravné a neèisté.
Ti, kteøí chtìjí stát v tomto smìru správnì tak, jak by jako skuteèné lidské bytosti stát mìli si musí uvìdomit, ¾e k man¾elskému tìlesnému aktu je tøeba pøistupovat s urèitou mírou èistoty a u¹lechtilosti. To mù¾e jejich pudovì smyslnou vá¹eò pozvednout na vy¹¹í, u¹lechtilej¹í a lidské bytosti dùstojnìj¹í úroveò.
Vezmìme si napøíklad skuteènost, ¾e zvíøata zùstávají pøi tomto aktu èisté a pøirozené. Ale lidé ne, proto¾e právì jejich rozum, který zvíøata nemají, se jim stává kamenem úrazu. Proto¾e mnohdy právì ve své mysli a fantaziích strhují tento akt do nízkosti, ba èasto a¾ do zvrácenosti.
A jedinci, kteøí nejsou dosud zcela mravnì necitliví to i jasnì cítí, av¹ak pokud ¾ijí v man¾elském svazku, posvìceném nìjakou církví uspokojují se obvykle tím, ¾e právì oním církevním posvìcením je to v¹e naprosto v poøádku. Tím ale pouze pøehlu¹ují vlastní svìdomí, které ka¾dou bytost upozoròuje, ¾e pøi uspokojování své tìlesnosti pøekroèila hranici od mravnì, a tedy duchovnì akceptovatelného, k mravnì i k duchovnì neakceptovatelnému. ®e èlovìk pøekroèil urèitou hranici a klesl pod vlastní dùstojnost.
Tyto skuteènosti vyci»uje opravdu ka¾dý, a» ji¾ vìøící, nebo nevìøící. Zále¾í èistì jen na jednotlivém èlovìku, zda bude akceptovat tiché napomínání svého svìdomí a bude se sna¾it i pøi tomto aktu zachovávat urèitou úroveò mravnosti a u¹lechtilosti, hodné bytosti zvané èlovìk, nebo bude toto vnitøní nabádání ignorovat a svým oddáváním se nemravnosti a nízkosti klesne hluboko pod vlastní úroveò.
Je tøeba toti¾ vìdìt, ¾e pøi vysokých kritériích mravnosti jsou lidé schopni dosáhnout a¾ èehosi takového, jako je neposkvrnìné poèetí. To jest poèetí, pøi kterém není vzájemné tìlesné spojení poskvrnìné smyslnou neèistotou, èeho¾ nevyhnutelným dùsledkem musí být úplnì jiná kvalita plodu, jako pøi poèetí smyslností poskvrnìném.
Bude proto urèitì velmi pouèné podívat se na to, jak tomu bylo ve skuteènosti v pøípadì Marie z Nazaretu. Marie mìla vnitøní vidìní, ve kterém jí bylo zvìstováno, ¾e se jí narodí Bo¾í Syn a ¾e bude poèat z Ducha svatého.
Na zemi se v¹ak mù¾e zrodit nový èlovìk jedinì ze vzájemného tìlesného spojení mu¾e a ¾eny, proto¾e právì takto to funguje v zákonitostech na¹eho univerza, utvoøených podle Vùle Stvoøitele.
A Syn Bo¾í, který k nám zavítal na na¹i zemi nakonec sám zdùraznil, ¾e nepøi¹el zákony ru¹it, ale naplnit. A proto musel být také v pøípadì jeho pozemského pøíchodu naplnìn zákon nezbytného spojení mu¾e a ¾eny, pøedcházející zrození ka¾dého nového èlovìka.
Tentokrát v¹ak ¹lo o poèetí neposkvrnìné, nebo» Maria, vnitønì silnì upøena na splnìní velkého zaslíbení ze Svìtla, pøe¾ila neposkvrnìné tìlesné spojení s øímským setníkem Kreolem, kterého milovala. Kreolus jí slíbil, ¾e po svém návratu do Øíma po¾ádá císaøe o ukonèení své vojenské slu¾by, vrátí se do Nazareta a vezme si Marii za man¾elku.
Ale ¾el, trvalo to tak dlouho, ¾e Maria kvùli pokraèujícímu tìhotenství, jako¾ i kvùli ¾idovským zvykùm ji¾ nemohla více èekat a proto byla duchovnì pøivedena k Josefovi, který se mìl stát její náhradní pozemskou ochranou a zá¹titou.
No a nakonec v dobì, kdy do rostoucího dìtského tìlíèka vstupuje du¹e, do klína Marie z Nazareta sestoupil prostøednictvím Ducha svatého Syn Bo¾í Je¾í¹.
Co v¹ak má být vzhledem k na¹emu tématu tímto v¹ím øeèeno? No pøece to, ¾e ideálu neposkvrnìného poèetí mù¾e na zemi dosáhnout ka¾dý lidský pár, který bude pøi tìlesném spojení dbát o èistou a u¹lechtilost. A to tím, ¾e budou lidé ve své mysli i v celém svém ¾ivotì zamìøeni k vysokým a vzne¹eným ideálùm, jako je dobro, láska, ohleduplnost, èestnost, vnitøní èistota a duchovnost.
Za takovýchto okolností je to pak nebude ani pøi tìlesném spojení strhávat dolù, a¾ k ¾ivoèi¹né smyslnosti, èím¾ se jejich tìlesné spojení, jako i poèetí z nìj stane neposkvrnìným. Neposkvrnìným nízkou smyslností, ale u¹lechtilé a lidské bytosti hodné.
A pokud se u¹lechtilé vnitøní naladìní ve smyslu vý¹e zmínìných hodnot stane zcela pøirozeným a bude tedy pøirozenì pokraèovat i po poèetí, du¹e, která se v pøíslu¹ném èase vtìlí do tìla plodu nemù¾e být jiná, ne¾ krásná a u¹lechtilá, proto¾e budoucí matka si právì stavem svého vnitra takovou du¹i pøitáhla. Nebo» ovocem u¹lechtilosti mù¾e být jen u¹lechtilost, zatímco ovocem nízkosti mù¾e být jen nízkost.
Tímto zpùsobem mohou tedy lidé svým pøístupem k intimitì posouvat ná¹ svìt k lep¹ímu, vy¹¹ímu a krásnìj¹ímu. Nebo jej mohou naopak strhávat stále ní¾ a hloubìji, a¾ do úplné mravní a pozdìji nevyhnutelnì i reálné zkázy.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©