Pøíbìhy zemské atmosféry - aneb Za vše mù¾e klima nebo poèasí (12)
Zámoøské objevy a královna Al¾bìta I.
Asi po padesáti letech se objevuje na „oceánské scénì“ další velmi výrazná osobnost – Francis Drake (1520 a¾ 1596). Tento námoøník se stal, za zprvu tajné a posléze i veøejné podpory slavné anglické královny Al¾bìty I. obávaným korzárem v Atlantiku i v Pacifiku. Do Tichého oceánu vplul Magalhäesovým prùlivem jako první Anglièan v roce 1578 a podél západního pobøe¾í obou Amerik se dostal na severu a¾ k Vancouveru. Je tedy jasné, ¾e se dùkladnì seznámil s klimatickými i povìtrnostními pomìry hned nìkolika klimatických pásem ji¾ní i severní polokoule. Drake na svých výpravách napadal španìlské lodì, jako pirát zbohatl, zkrátka nezùstala ani anglická královská pokladna, a navíc se významnì zaslou¾il po všech stránkách o rozvoj anglického loïstva.
A tady se pøímo nabízí, abych pøíbìhy zemské atmosféry „trochu“ propletl a díky u¾ buho¾el zesnulému kolegovi K. Pejmlovi uvedl pøíbìh slavné „korunovaèní pøedpovìdi poèasí“ pro anglickou královnu Al¾bìtu I. koncem roku 1558.
Pomìry v Anglii kolem poloviny 16. století, kdy byli „bì¾nì“ popravováni rùzní sourozenci královských rodù i královské man¾elky, jsou asi dostateènì známé. A tak pìtadvacetiletá Al¾bìta, dcera Jindøicha VIII., to pøi svém nástupu na trùn nemìla lehké. Za nástupkyni trùnu byla Al¾bìta koneènì uznána svou nevlastní sestrou královnou Marií Katolickou a Anglie si oddychla. Dvoøané a královští poslové ihned zaèali hledat nìkoho, kdo by „našel“ den vhodný pro korunovaci. Tehdy se toti¾ vìøilo, ¾e pìkné poèasí pøi korunovaci pøedpovídá dobrou vládu nastupujícího panovníka, v tomto pøípadì tedy panovnice. Mladá Al¾bìta a nejen ona, ale i celá Anglie prostì potøebovala, aby pøi slavnostní korunovaci bylo pìkné poèasí. Pravdìpodobnì nìkdy koncem listopadu si univerzitní hodnostáøi z Cambridge vzpomnìli, ¾e ve vìzení sedí astronom, astrolog, alchymista a matematik, ale také degradovaný doktor John Dee. Tomu se sice dostalo se nákladného vzdìlání, ale bohu¾el se zaèal zabývat magií. Dokonce mìl být jako èarodìj souzen pro „spolèení s ïáblem“ a hrozil mu rozsudek smrti. Není proto divu, ¾e aèkoliv byla pøedpovìï velmi riskantní, Dee výzvu pøijal, proto¾e vlastnì nemìl co ztratit. Pøitom pøedpovìdìt pøesnì poèasí pro urèitý den na mo¾ná témìø dva mìsíce dopøedu a v daném místì, to nezvládne ani souèasná meteorologie!
Po propuštìní z vìzení ho v Londýnì nejprve pøijal kat a pak nastávající královna. Jak Dee postupoval, to se neví. Pravdìpodobnì mìl jakousi astrometeorologickou metodu a vycházel z postavení hvìzd, ale ka¾dopádnì mu risk vyšel! Vybral datum 15. ledna 1559 a podle dostupných zpráv prý tohoto dne v Londýnì sice slabì posnì¾ovalo, ale sluníèko èasto vykukovalo mezi støední oblaèností, vál jen slabouèký vánek a snìhové vloèky se obèas zaleskly v sluneèních paprscích. Pro oko prostì nádhera! Byla to zcela jistì náhoda, ale Dee byl bohatì odmìnìn. Poøídil si velkou odbornou knihovnu i vybavenou laboratoø a stal se a¾ do své smrti královniným oblíbencem. V osmdesátých letech 16. století ho dokonce vyslala královna Al¾bìta spoleènì s dalším šarlatánem Edwardem Kelleym, jeho¾ známe z filmu Císaøùv pekaø, na jakousi politickou špioná¾ do Evropy. Dee se a¾ napodruhé uchytil u dvora císaøe Rudolfa II. jako alchymista a zde se opravdu zapletl do politických intrik a hrozilo mu vìzení i v Praze. Královna Al¾bìta se však zasadila diplomatickými kroky o jeho záchranu a vypovìzení z Èech zpìt do Anglie. Co vše pøinesla al¾bìtinská doba Anglii i celému svìtu, je u¾ jistì opìt dobøe známo, a je tøeba zdùraznit, ¾e k tomu všemu dopomohla i š»astná a riskantní pøedpovìï poèasí!
A na závìr tohoto pøíbìhu jako opravdovou perlièku zbývá dodat, ¾e v Anglii byl zákon, který dovoloval odsoudit èarodìjnice, èarodìje a rùzné další prognostiky, zrušen a¾ ve 20. století po první svìtové válce!