Jedno z tajemství hlavního mìsta Stockholmu
Vstupní brána pro gondoly pod ministerstvem zahranièí
Pokud se èlovìk vydá z námìstí Gustava Adolfa pøes Severní most a zahne doprava smìrem k Parlamentu, podívá se zpátky proti Strömmen (vodní tok), zaznamená podivnou, pùlkruhovou bránu pod budovou ministerstva zahranièí v úrovni vodní hladiny. To je stará vstupní brána pro gondoly, která je ji¾ dlouhou dobu zavøena a stejnì tak dlouho je zapomenut nádherný podzemní sál, který nyní mù¾e jen vzpomínat na zašlou slávu a fascinující historii, a který se právem pova¾uje za dùvod, proè se Stockholm nazývá “Benátky Severu”.
Budova, ve které sídlí ministerstvo zahranièí, byla vystavìna v letech 1847-1850 na objednávku tehdejší královny-vdovy Marie Eleonory, døívìjší choti krále Karla XV. Johana. Královna-vdova mìla nejvìtší zálibu v návštìvách Itálie, obzvláštì Benátek, které ji vnukly myšlenku vybudovat tzv. Benátskou vodní pergolu, kouzelnou podzemní jeskyni, která se svými tøpytícími se vodními plochami, zvukovou ozvìnou a iluzorní hrou svìtel dostala ka¾dého do stavu extáze. A¾ do období let pøed první svìtovou válkou bylo zvykem, ¾e novì jmenovaní velvyslanci byli pøivezeni na gondole na ministerstvo zahranièí, aby zde pøedali své kreditní karty.
Ceremonie vypadala takto:
Na nábøe¾í u Riddharholmu probìhlo nalodìní na gondolu, která byla ozdobena švédskými vlajeèkami a švédskými erby a byla pohánìna zpívající posádkou s vesly. Na ulici Strömgatan, na nábøe¾í, stáli uniformovaní trumpetisté. Za tónù trumpet se otevøela mohutná brána a gondola vplula do prostor pod ministerstvem zahranièí, aby se záhy ocitla v nádherném skalním sále, osvìtleném plápolajícími pochodnìmi a kapajícími krápníky. Operní pìvecký soubor a operní balet, obleèeni v dobovém obleèení z lesklého hedvábí, pøedvedli své umìní èerpající ze švédských lidových písní.
Z balustrády se nad gondolu naklonil ministr zahranièí, pøevzal kreditní karty a pøivítal nového velvyslance ve Švédsku. Vojenská jednotka vystøelila slavnostní salvu, která vytvoøila ozvìnu. Velvyslanec odplul na gondole stejnou cestou zpìt. Mnoho diplomatù si ještì dlouho poté vyprávìlo, ¾e tato pøijímací ceremonie byla pro nì nejsilnìjším zá¾itkem z jejich pùsobení ve Švédsku.
Vstupní brána pro gondoly byla zcela uzavøena po jedné dramatické události v roce 1912. (Novì jmenovaný velvyslanec Èech a Moravy propadl bìhem vojenské salvy panice a spadl do vody. Jeliko¾ bohu¾el neumìl plavat, byl kašlající a huhòající vyta¾en z vody.)
PS. V té dobì se stávalo, ¾e velvyslanci z rùzných zemí byli pozváni na ministerstvo zahranièí k pøevzetí dùtky a pokáráni. V tom pøípadì museli potom sami veslovat na gondole, jako zvláštní vyjádøení nevùle Království švédského.