Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Knihy a já
Knihy mì provázejí ¾ivotem a tak mì napadlo vrátit se ve vzpomínkách k popisu tohoto pøátelství. Pøi úvaze jak a èím zaèít mì napadlo, ¾e bych si tím mohl provìøit svoji pamì» a popsat chronologicky vzpomínky na mùj vztah ke knihám.
Zaèít proto musím v období základní školy, kdy jsem se nauèil èíst. Nevím, do jaké míry tehdy byly knihovny, ¾ádnou jsem neznal, nechodil jsem ani do prodejen knih, v blízkosti našeho domu také ¾ádná nebyla. Zato ka¾dý rok byly Vánoce a pod stromeèkem nikdy nechybìly knihy. Pøeskoèím-li pohádky, tak mezi prvními si pamatuji knihu Syn pluku o sirotkovi za války, kterého se ujali vojáci a byl s nimi v tìch hrùzách. Kniha na mne zapùsobila, nebo» jsem ji èetl v atmosféøe doznívání hrùz války. Dále pak knihy od J.Verna ale i rodokapsy na pohled nevábnì vypadající, takové opotøebované jak mezi námi kluky obíhaly a podnìcovaly naši fantazii. Byly tam i knihy od Aloise Jiráska vycházející v jakési edici zakoupené rodièi jako snaha o doplnìní znalostí potøebných do školy.
Také si pamatuji, ¾e právì z té školy jsem dostal seznam knih, které musím nejen pøeèíst, ale napsat z nich i obsah. Jak u¾ to bývá, èasto k tomu, co je naøízené nebývá ten nejlepší pøístup. Bylo to tak i v mém pøípadì a mám na to nezapomenutelnou vzpomínku.
Vypùjèil jsem si ty knihy a donesl je dìdovi s prosbou, jestli by je nepøeèetl a nenapsal, tedy napsal jejich obsah. Pamatuji si to pro to pøekvapení, jak peèlivì to dìda udìlal. Originál vypracovaný dìdou jsem nemohl pou¾ít jen z dùvodù, ¾e byl napsán tak krasopisnì, musel jsem to proto pøepsat vlastním kostrbatým písmem.
Pokraèoval bych dobou puberty, kdy, ani¾ vím proè se tak nìjak pøirozenì vyvinul vìtší zájem o knihy. Nutné podotknout, ¾e prakticky nebyla televize, nato¾ jiná nyní tak rozšíøená media. Existovala však jakási spoleènost ètenáøù s nabídkou zasílání knih na dobírku, do které jsem se pøihlásil. Z té si pamatuji knihu od Stendhala - Èervený a èerný.
Další období pak bylo vyplnìno pøíle¾itostnými návštìvami knihkupectví a antikvariátù, aby po nástupu do zamìstnání ètvrtky v mém programu automaticky zahrnovaly návštìvu prodejny knih, nebo» ve ètvrtek v¾dy vycházely nové knihy. Pak také pamatuji kní¾ky vkladní a výherní. Obojí sice menšího formátu, avšak s potencí vyšší hodnoty.
Jak bì¾el èas, mìnil se i mùj zpùsob nákupu a pùjèování knih a pøed nástupem do dùchodu jsem se stal i pravidelným návštìvníkem knihovny a antikvariátu vedle, obojí v blízkosti bydlištì. I kdy¾ tato praxe byla dlouhá, tak nìjak skonèila a v souèasné dobì bych témìø mohl plnit sám funkci knihovny, myslím zapùjèovat knihy. Jednak se sní¾il ten mùj „výkon“ coby ètenáøe, vedle knih je tady ten internet, ale hlavní dùvod je milá pozornost synù a vnouèat. K Vánocùm, svátku a narozeninám a stejnì tak moje man¾elka dostáváme tolik knih, ¾e máme neustále rezervu nepøeètených.
Co závìrem? Potvrzuji platnost tvrzení: kniha pøítel èlovìka. Jo, a abych nezapomnìl, je bøezen – mìsíc knihy😊
Pamìtníci, vzpomínejte!
Knihy a já