Èeština pro ¾eny
Pøed nìkolika dny nás zastihla smutná zpráva o úmrtí filmového scenáristy Stanislava Rudolfa
(*16. 2. 1932; †8. 1. 2022)
Pùvodním povoláním byl uèitel. Rád vzpomínám na spolupráci s tímto neobyèejnì tvoøivým èlovìkem, se kterým jsem se pøed 13 lety poznal.
Jméno Stanislava Rudolfa si budou ètenáøi døíve narození pamatovat ve spojitosti s jeho první úspìšnou knihou "Metráèek". Kniha vyšla poprvé v roce 1969 a stala se bestsellerem. Od toho èasu napsal Stanislav Rudolf na desítky dalších titulù nejenom pro pro dospìlé, ale i pro mláde¾. Na dvanáct titulù bylo pøelo¾eno do cizích jazykù a pìt knih bylo dokonce zfilmováno.
Rád bych dnes tohoto vzácného èlovìka pøipomenul ètenáøùm našeho magazínu jedním z jeho mnoha desítek fejetonù, co ve svém ¾ivota napsal.
Václav ®idek
* * *
Èeština pro ¾eny Jistì jste, milí ètenáøi, zejména vy, kteøí máte dítì školou povinné, zaznamenali, ¾e v našem školství probíhají velice radikální zmìny. Dodr¾uje se pitný re¾im, uèitelka se bojí dát drzounovi facku, rodièi nejvíce respektovanými pøedmìty jsou pøedevším angliètina a informatika. Neklade se u¾ tolik dùraz na pøedmìty, které bývaly døíve postrachem ¾ákù a studentù, a jejich u¾ití v praxi pozdìji prakticky zanebatelné.Pøesto mám pocit, ¾e by se v té funkènosti jednotlivých pøedmìtù mìlo jít ještì dál, a proto pøicházím, ne se Zdeòkem, ale se svou troškou do mlýna. Navrhoval bych toti¾ specializaci, kterou jste si pøeèetli u¾ v titulku tohoto fejetonu, toti¾ èeštinu pro ¾eny.
Mo¾ná nìkdo z vás namítne, ¾e snad èeština je stejná pro obì pohlaví. Jistì je, ale z vlastní kantorské praxe a ze pùlstoletého man¾elství s jednou ¾enou vím, jak zbyteèné vìci se tøeba v tomto pøedmìtu ¾ákyòky a studentky uèí.
Tak bych urèitì škrtl mno¾né èíslo, nebo» jak zkušenost ukazuje, bývá pro ¾eny naprosto zbyteèné. Ty pøece pou¾ívají pouze 1. osobu èísla jednotného, zdùrazòujíce zájmeno já. Pøíklad: To já vám, holky, pekla v sobotu koláè, ale ten se mi opravdu povedl, já se toti¾ nebojím dát trochu víc másla, a já ho dohromady ani neochutnala! Ale byl výborný! Jestli budete chtít, já vám dám recept…
Stejnì zbyteèné je pro vás zatím pou¾ití pomlèky, èi teèky za vìtou. Pøíkladnì naše kamarádka Dana, která, kdy¾ k nám pøijde s man¾elem na návštìvu, u¾ za vrátky spustí:
Zastavit Danu by snad dokázaly jedinì mistrynì svìta ve skoku do øeèi.
Pøi hodinách èeštiny by dále nemìla být u dívek kladnì hodnocena tzv. implicitní odpovìï, jak je tomu dosud, ale i explicitní.
Pozor! Teï se, milí ètenáøi, vzdìláte! Jako pøíklad uvedu toti¾ ony dvì varianty zmínìných odpovìdí, které mù¾ete dát neznámému èlovìku na otázku, jak se dostane na nádra¾í.
Obvyklá dámská, tedy explicitní odpovìï: Jdìte touto ulicí, kde jsme, poøád rovnì. Ujdete asi dvì stì metrù a pøejdete na køi¾ovatku. Vidíte ji odsud! Je tam po levé stranì ¾lutý dvojposchoïový dùm. Tam bydlí naší babièèiny sestøenice dcery bratra syn. Na køi¾ovatce se dáte doleva. Pùjdete ulicí s vilami po obou stranách. Asi po sto metrech odboèuje úzká ulice vpravo s alejí lip. Ulice mírnì stoupá a na jejím konci, kde se rozšiøuje v malé námìstí, uvidíte nádra¾í.
A teï odpovìï pánská ( implicitní). Pùjdete touhle ulicí rovnì na nejbli¾ší køi¾ovatku, na ní doleva. Po sto metrech zaboèit doprava a odtud uvidíte nádra¾í.
No nevím, nevím. Ta druhá mi pøipadá taková chladná, mo¾ná a¾ èumácká!
Ale pokraèujme!
Za naprosto zastaralé je u¾ dnes asi pro dívky vyuèování všech tøí slovesných zpùsobù, tedy oznamovacího, tázacího a rozkazovacího. V¾dy» pozdìji budou stejnì pou¾ívat výhradnì jen zpùsob tøetí. Nebo» co od nich, my, mu¾i, neustále slyšíme? Ukliï si ty pono¾ky! Neber si na sebe tuhle košili! Vezmi hrnec a dojdi do sklepa pro brambory! Pøi jídle nedrob! A zame» to pak po sobì!
Z vyjmenovaných slov po M, vzpomínáte(?):
my, mysl, mýti, mýliti se, hmyz, myš, hlemý¾ï, atd., bych ze seznamu zcela urèitì vyškrtl sloveso mýliti se. Tento výraz pokládám pro ¾enu za zcela nepotøebný! Neumím si vùbec pøedstavit, ¾e by ona nìkdy tøeba vyslovila vìtu: „Promiò, miláèku, zmýlila jsem se!“
Moje navrhované zmìny ve vyuèování èeštiny by pochopitelnì v ¾ádném pøípadì ¾eny neomezovaly. Naopak, obèas bych k nim byl vstøícnìjší. Tak bych tøeba zavedl jakési „situaèní pravidlo“, co¾ by znamenalo, ¾e podle reálné situace by se jim nabízely dvì mo¾nosti v pravopisu a zále¾elo by u¾ jenom na nich, pro kterou se rozhodnou. Díky této vyjadøovací svobodì by u¾ pak naprosto pøesnì rozlišovaly výrazy mylovat s tvrdým nebo milovat s mìkkým! Teda myslím s i / y! Pardon!
Èeština pro nás, mu¾e, by, podle mne, asi zùstala do budoucna nemìnná!
Nebo snad máte, vy, milé ètenáøky, na nás jiný názor? Tomu nevìøím! V¾dy» my, mu¾i, jsme stále tak dokonalí, ba pøímo perfektní! Tak jaképak zmìny?!
