Mùj zaèátek prázdnin
Propadla jsem kouzlu èápù, tìchto nádherných ptákù, o kterých jsem tu u¾ jednou psala. A tak od dubna do srpna prostøednictvím webových kamer sleduji, na které hnízdo pøiletí „staøí známí“, kdo se s kým dá dohromady, kdy¾ je na hnízdì jen jeden.
Pak pøijde èas námluv a spoleèného klapání, pak „èiny lásky“ a velmi brzy- zhruba za týden- se na hnízdech objevují vajíèka, která jsou vìtšinou pøijímána s velkou radostí obou partnerù (nìkdy i s velkou zvìdavostí, pokud je nìkdo z rodièù prvorodiè.)
Nastává období svìdomitého a vzorného sezení na vejcích. Støídají se spravedlivì oba rodièe a vajíèka zahøívají v jakémkoliv poèasí, a to i s nasazením vlastního ¾ivota – to, kdy¾ na hnízdo pøiletí nìjaký záškodník nebo kdy¾ poèasí pøedvede to, co letos.
Nìkdy to konèí tragicky, ale to je ¾ivot. A zaèíná se odpoèítávat. Vìtšinou zbystøíme kolem 33. dne, kdy zaène klubání. Èapí mimina jsou roztomilá klubíèka, úplnì bezmocná, která ani neudr¾í hlavu, a je neuvìøitelné, ¾e bìhem dvou mìsícù od narození zaèínají v hnízdì zkoušet, co jejich køídla doká¾í. Nadskakují, zkoušejí se udr¾et ve vzduchu, øíká se tomu levitace.
A¾ seberou dostatek sil a odvahy, vyletí. Nejprve kolem hnízda, pozdìji dál a dál. Rodièe je motivují tím, ¾e pomalu pøestávají nosit domù potravu i vodu a uèí své dìtièky lovit.
Od pùlky srpna zaèíná louèení, z mimin jsou mladí èápi, a ti míøí, jak jim instinkt velí, do dalekých teplých krajin, aby tam po tøi roky bezstarostnì poletovali, a pak se vrátili domù. Ne do rodného hnízda, které je vìtšinou obsazené jejich rodièi, ale musejí hledat nebo budovat, nebo o nìjaké hnízdo bojovat. Lehké to nemají.
A proto¾e webových kamer je v našich krajích mnoho a hodnì z nich má otevøenou i mo¾nost chatování, zaèínají se kolem jednotlivých hnízd tvoøit skupinky podobnì smýšlejících lidí, kterým èápi pøinášejí pohodu, radost, úsmìv i slzy, podle toho, co na hnízdì zrovna probíhá. Tyhle skupinky èasto poøádají jednou za rok setkání tzv. èápomilù, sejdou se pod hnízdem, vyprávìjí si, pøinášejí si pohoštìní èi dárky a hlavnì sledují své milované èápi, kteøí jim i díky tomu, ¾e dostali od lidí pøekrásná jména, pøirostli všem k srdci.
Také jsem si jedno hnízdo vybrala. Je ve vesnièce Nové Mlýny u Novomlýnských nádr¾í a øeky Dyje. Sídlí tu èáp Novísek, jeho partnerka Novìnka a dva èápící- Tulipánek a Violka. (Jestli jsou to kluci nebo holky, to se nepozná, to a¾ teprve pøijde po tøech letech èas námluv.)
Hnízdo jsem si vybrala proto, ¾e mì pøedloni vzal za srdce opravdu tì¾ký a krvavý boj Novíska, který svùj domov bránil nìkolik dní proti denním i noèním náletùm cizího èápa. Kdy¾ nepøítel odletìl, èekala na Novíska nová pohroma. Jeho milá Malvínka odletìla do vedlejšího hnízda a on zùstal sám. Nakonec pøiletìla jiná èápice, mladá a nezkušená Novìnka, s ní¾ pøivítal i vysnìného potomka, èápíka Páju. Nechtìl se od nìj ani hnout, bylo vidìt jak nerad opouštìl své stanovištì a pøenechával ho své partnerce.
Tak tohle hnízdo mìlo na zaèátku èervence setkání èapích pøátel. Umluvila jsem man¾ela, kterému se tak daleko jet nechtìlo (je to od nás 210 km). Domluvili jsme se, ¾e já si budu „èápovat“ a on si bude jezdit na kole.
Bylo to pøenádherné setkání. Nikdy bych nevìøila, ¾e si vlastnì úplnì cizí lidé budou tak sympatiètí, ¾e si budou mít co povídat, ¾e spolu pro¾ijí opravdu krásné chvíle. Navíc Novomlýnské nádr¾e jsou krásnou romantickou krajinou, která se musí líbit snad ka¾dému.
Pod lípou, která nás chránila pøed horkem, jsme si rozdali dárky, najedli se upeèených zákuskù, vyprávìli jsme si celé odpoledne a zároveò po oèku sledovali a fotografovali naše miláèky. Naveèer jsme opékali buøty. My ¾eny jsme si dìlaly legraci z doprovázejících pánù, ¾e jsou to milovníci èápù z donucení. Ale líbilo se jim to taky. Nìkteøí pøijeli jen na den, my jsme strávili na Moravì celý týden a nelitovali jsme.
Louèili jsme se jako dávní pøátelé se slibem, ¾e za rok znovu… Tak uvidíme. Byl to ú¾asný zaèátek prázdnin, vìøím, ¾e si ho zopakuji.
Fotky dodal mùj man¾el, já jsem pro samé povídání nemìla na focení èas :-)