Pøíbìhy zemské atmosféry – aneb
Za vše mù¾e klima nebo poèasí (4) CIVILIZACE 1
Èlovìk jako jedinec i jako tvor spoleèenský v¾dy preferoval klima pokud mo¾no co nejpøíznivìjší. V¾dy» na pøíklad v biblickém ráji prý vùbec nepršelo a veškerou vlhkost, tolik potøebnou pro rostliny, zvíøata i èlovìka, obstarávala v pøíjemnì teplém ovzduší pára, která se pøi noèním vychlazování srá¾ela ve vodní kapièky a v podobì blahodárné rosy pøinášela zavla¾ování. Znamená to, ¾e z našeho dnešního hlediska tam nìkde na Blízkém východì panovalo teplé a na srá¾ky chudé pøímoøské klima s velkou vzdušnou vlhkostí. Pro pøiblí¾ení, obdobné nacházíme v souèasnosti tøeba ve Spojených arabských emirátech èi v Kuwaitu, a v mnohem mírnìjší podobì napøíklad i na Kanárských ostrovech.
Nyní si ale pøedstavíme naši zemskou atmosféru v roli hybatelky pokroku lidských spoleèností a nesmíme zapomenout na dùle¾itou okolnost. S objevením èlovìka - a vlastnì u¾ jeho nejbli¾ších pøedkù na „zemské scénì“ - opouštíme dìlení historie Zemì na geologická období a vstupujeme do pravìku, který zaèíná na pøelomu tøetihor a ètvrtohor. V pravìku se pak zavádìjí dvì dìlení nová. První rozdìluje dlouhé období lidského vývoje podle zpùsobu ob¾ivy na období sbìratelské, v nìm¾ se èlovìk ¾ivil pouze tím, co mu pøíroda sama nabízela. Nejdøíve plody, pozdìji i drobnou a èím dál tím vìtší zvìøí, a na období produktivního hospodáøství, ve kterém u¾ èlovìk konzumoval i výrobky vlastní. Zaèal tedy obdìlávat pùdu, pìstovat zemìdìlské plodiny a chovat i domácí zvíøata. Dále se pak pravìk rozdìluje podle toho, jaké nástroje èlovìk u¾íval. Zde se objevují známé doby – kamenná, (nìkdy i mìdìná), bronzová a ¾elezná. A takhle naši dva geniální klauni V+W dovedli nìkolika øádky vývoj lidské civilizace popsat.
Kdy¾ ještì civilizace nebyla, vládla celým širým svìtem idyla.
Lidi byli jen nahaté opice, brontosaurus válcoval jim silnice.
V poledne mu dali metrák pøeslièky a pak v jeho stínu hráli kulièky.
Brontosaurus ¾ral, lidoop si hrál, kdy¾ dostal hlad, tak si vzal a potom klidnì spal.
K obìdu mìl datle, k veèeøi zas jelena, z palmy mìl paraple, mléko z vemena.
Nic nepoèítal, nebyly peníze, mìl jen, co si vzal, nebyla krize!
A k tomu – èasu byla fùra, lidi byli nevinný, nebyla cenzura, neètli noviny!
Jak dosvìdèí pøedpotopní nálezy, diluvium neznalo vynálezy.
Jednoho dne pøišlo lidem za tì¾ký, chodit líèit na mamuty jen pìšky.
Vypsali soutì¾ na vynález kola, netušili, co zla kolo vyvolá!
Ka¾dý kolo chtìl, dal za nì, co mìl, ten, kdo kolo vymyslel, èím dál tím více chtìl.
Dávali mu škeble, on chtìl pterodaktyla, cena kola hnedle, závratná byla.
Chtìl nejménì tisíc slonù a pìt dinosaurù k tomu,
všechno se mu zdálo málo, kolo èím dál více stálo,
koneènì pak pøišel na to, ¾e chce za to kolo zlato,
za kulatý zas kulatý, tak vznikly peníze, tak vznikl èlovìk bohatý a první krize.
Proto¾e – zlato mìli pouze ti, co znali kšeftovat,
tak ostatní z nouze zaèli pracovat!
Jistì není marné pøipomenout si nìkterá vá¾ná období lidské civilizace a pouèit se z nich!
Tak to bylo letem svìtem pravìkem, a jak u¾ vnímaví ètenáøi jistì poznali, koneènì jsme se ocitli v dobì historické, kterou u¾ známe z dìjepisu. Ovšem opìt musím upozornit na to, ¾e i ve starovìku pøírodou u¾ notnì pouèení lidé museli být pøed naší zemskou atmosférou neustále ve støehu a museli dávat bacha spíše vìtšího ne¾ menšího! A zejména je tøeba zdùraznit, ¾e kromì klimatických pomìrù, které u¾ se na naší Zemi docela zklidnily, zaèíná hrát pro lidi èím dál tím vìtší roli i obyèejné poèasí!
Text a foto: Vladimír Vondráèek
Obrázek: FrK Kratochvíl
