Jedenadvacátý srpen...
21. srpen 1968 je datum, které si neradi pøipomínáme, ale nikdy ho nesmíme zapomenout !
Všude byly tanky a obrnìné vozy v pra¾ských ulicích a my jsme se sna¾ili tìm sovìtským vojákùm vysvìtlit, ¾e u nás nemají co dìlat. „Bì¾ domù Ivane, èeká tì Nataša…“
Na Klárovì, v tom parèíku si udìlali ruští vojáci tábor a tam jsem se sna¾ila také s jedním dùstojníkem mluvit.
Nelíbilo se mu to, namíøil na mì samopal a mùj duchapøítomný man¾el mì dokázal rychle odvést pryè.
To bylo tedy v roce 1968 a vìøte nevìøte, tím pro mne to nepìkné datum nekonèí.
V roce 1984, kdy jsem ji¾ témìø deset let pracovala v knihovnì New South Wales University, nám knihovna jednou týdnì umo¾nila dopravit se najatým autobusem do nejbli¾šího nákupního støediska. Samozøejmì jsme to s radostí vyu¾ívali, tøeba i já a moje kolegynì a pøítelkynì.
V tom roce 1984 padl tento nákupní den právì na 21. srpen. Od rána si krajané mezi sebou volali a pøipomínali to datum.
V poledne jsme tedy vyjeli autobusem a vydali se na nákup. Kdy¾ byl èas se k autobusu vrátit, nechtìlo se mi obcházet pomìrnì velký trávník a rozhodla jsem se, ¾e ten trávník k autobusu sebìhnu. Nebylo to tak moc pøíkré. Ale chyba, netušila jsem, ¾e pod trávníkem byla nata¾ená drátìná sí», která mìla ten trávník dr¾et. Jeden podpatek mnì do oka sítì zapadl a já si jenom pamatuji, ¾e jsem letìla, potom ji¾ nic.
Øidiè autobusu se prý ptal, zda jsme všichni zpátky a moje pøítelkynì mu øekla, ¾e já ještì chybím. Tak to prý je moje chyba a nastartoval autobus. Kamarádka ale øekla, ¾e je si jistá, ¾e mì vidìla vycházet ze dveøí nákupního støediska, øidiè ale trval na tom, ¾e pojede. Tu kamarádku najednou napadlo vybìhnout na schody autobusu a to ji¾ vidìla vyènívat moje nohy mezi koly autobusu.
No sanitka pro mì pøijela, v nemocnici mnì ošetøili poranìná ¾ebra a vykloubený ramenní kloub. Kamarádka mnì tehdy zachránila ¾ivot.
Potom pøišel rok 1998 a 21. srpen byl docela jiný.
Syn s rodinou se odstìhovali ze Sydney na Centrální pobøe¾í (Central Coast) a my jsme se s man¾elem rozhodli se pøistìhovat nìkam blízko k nim. Našli jsme pìkný domek a nastala pøíprava ke stìhování. Na poslední chvíli milí „stìhováci“ zmìnili datum právì na 21. srpna !
Tedy 21. srpen jsme tenkrát pro¾ili v novém domku, velmi blízko rodiny našeho syna a na jednom z nejhezèích míst Austrálie.