S pøibývajícími - ne lety, ale desítkami let - si uvìdomuji, ¾e jsem ve svém dlouhém ¾ivotì opominul celou øadu dùle¾itých vìcí a zejména èinností, co¾ je jistì trestuhodné. Bohu¾el nevím, do jaké pojmové kategorie se dá zaøadit novoroèní pøedsevzetí, vìc to není urèitì a èinnost – no bùhví… Ka¾dopádnì je to nìco, co jsem nikdy nedìlal a tak mì napadá tøeba termín - fenomén. Pøi tom si, prosím, povšimnìte, ¾e ten nadpis vùbec nic neøíká o tom, zda se jedná o jedno pøání, dvì, pìt èi pøání sto! A tak na stará kolena, lépe øeèeno na staré všecko, jsem zaèal pøemýšlet, zda by to nìjak nešlo napravit. No a jak to dopadlo, to se ti zvídaví z vás mohou doèíst v dalších øádcích.
Samozøejmì jsem zaèal tím, ¾e jsem se notnì posiloval vydatným vánoèním hodováním, nebo» na to mì v¾dycky u¾ilo! Aè posilnìn více ne¾ je zdrávo, jsem si ale s hrùzou uvìdomil, ¾e pøedlouhou absenci svých novoroèních pøedsevzetí nikdy nemohu dohnat, a ¾e to tedy musím zahrnout do lítosti. A pak jsem na to šel od lesa! Vzpomnìl jsem si na „zpovìdní zrcadlo“, které jsme kdysi v útlém dìtství pou¾ívali pøed našimi prvními svatými zpovìïmi a zmodernizoval jsem si ho do jakéhosi „zrcadla pøedsevze»ového“. A ¾e to nebylo nic jednoduchého, na to mù¾ete vzít jed!
Jaké desatero jsem si do toho své ho „pøedsevze»ové zrcadla“ vytvoøil, to vám ani neprozradím, a hned povím proè. Probíraje se jeho jednotlivými body jsem zjistil, ¾e s jejich výraznou vìtšinou si prostì netroufnu jít na veøejnost! Problematické se mi také jevilo i pøedsevzetí, ¾e koneènì pøestanu šetøit svùj elektrický holicí strojek, který jsem dostal k Vánocùm loni a zaènu ho u¾ívat dennì. To by sice jistì zveøejnit šlo, ale asi by to nikoho nezajímalo. A proto¾e jak známo, starého psa novým kouskùm nenauèíš, postupnì jsem zcenzuroval vše, co se týkalo jakýchkoliv zmìn mých zvykù - stravovacích, pohybových i fotografických, vèetnì pokusù o napravování chodu svìta. A tak celé své nesmyslnì vyspekulované pøedsevze»ové zrcadlo jsem zavrhl a skonèilo v poèítaèovém koši!
Nakonec jsem se ale sám pøed sebou zastydìl a pøece jen nìco jsem si pøedsevzal: „Budu v dalších letech ¾ít a jednat tak, abych dosáhl nejvyššího vìku alespoò v naší rodinì!“ Svého tatínka i bratra jsem pøekonal u¾ dávno, dìdu bych mìl pøekonat letos a doufám, ¾e má maminka, která odešla na vìènost témìø v osmaosmdesáti letech, si své místo - tam nìkde - jistì ráda bude hájit co nejdéle!
A ještì nìco - doufám tak trochu škodolibì, ale oprávnìnì, ¾e podobná novoroèní pøedsevzetí si dá co nejvíce našich dùchodcù i dùchodkyò, abychom vyvolali alespoò pár vrásek nejen na tváøi našeho souèasného strá¾ce èeské erární pokladny, ale i na tváøích jeho pokraèovatelù!
S pøibývajícími - ne lety, ale desítkami let - si uvìdomuji, ¾e jsem ve svém dlouhém ¾ivotì opominul celou øadu dùle¾itých vìcí a zejména èinností, co¾ je jistì trestuhodné. Bohu¾el nevím, do jaké pojmové kategorie se dá zaøadit novoroèní pøedsevzetí, vìc to není urèitì a èinnost – no bùhví… Ka¾dopádnì je to nìco, co jsem nikdy nedìlal a tak mì napadá tøeba termín - fenomén. Pøi tom si, prosím, povšimnìte, ¾e ten nadpis vùbec nic neøíká o tom, zda se jedná o jedno pøání, dvì, pìt èi pøání sto! A tak na stará kolena, lépe øeèeno na staré všecko, jsem zaèal pøemýšlet, zda by to nìjak nešlo napravit. No a jak to dopadlo, to se ti zvídaví z vás mohou doèíst v dalších øádcích. 