aneb zvu vás na další výlet do krajiny zrozené ohnìm na severu Èech...Ve Støedohoøí jsou naše nejsevernìji polo¾ené vinice. Nìkteré (Velké ®ernoseky) nechal prý zalo¾it Karel IV.
Cílem dnešního putování se stal nenápadný støedohorský kopec s nadmoøskou výškou 354 m, který se nachází východnì od obce Tøebívlice. Jak ji¾ název Kvítel napovídá, vyskytuje se zde zajímavá a rozmanitá kvìtena. Kvítel je tvoøen vpodstatì dvìma vrchy - vlastním Velkým Kvítelem, který je kromì ji¾ního svahu umìle zalesnìn a Malým Kvítelem, co¾ je bezlesý pahorek porostlý jen stepní vegetací. Oba vrchy jsou tvoøeny èedièovou horninou, která vystupuje na ji¾ní a jihozápadní stranì v podobì skalních výchozù.
Ráno byla obloha zprvu zata¾ená, ale bìhem dopoledne šedý závoj postupnì øídnul a nakonec se zcela vyjasnilo. Èerstvý vítr prohánìl na obloze kumuly. Cesta nás vedla pomalu do mírného vrchu. Povšimli jsme si nezvykle velkých modrofialových kvìtù èernohlávku obecného. Ve Støedohoøí se èasto setkáváme s vìtšími rostlinami ne¾ je obvyklé, nìkteré jsou vyšší, jiné mají vìtší kvìty, které bývají miomoøádnì sytì zbarvené. Zøejmì je to zpùsobené slo¾ením pùdy, která díky vulkanickému pùvodu je velmi bohatá na minerály. Místy zaèíná kvést tøezalka. Naše cesta pokraèuje podél meruòkového sadu. Meruòky jsou ji¾ pìknì veliké a dozrávají. Po pravé stranì cesty je smíšený les, kde nás zaujala pìknì urostlá borovice èerná.
Jak jsme vystupovali, pomalu se za námi zaèala otevírat krajina. Kouzelný pohled byl na lounskou trojici kopcù Brník, Srdov a Oblík, které výraznì dominují okolní krajinì. Dostáváme se do oblasti stepi s roztroušenými keøi a vysokou trávou, z ní¾ vykukují hlavièky královského bodláku pcháèe bìlohlavého. Zatím ještì nemají fialové èepièky kvìtù. Z dalších rostlin kvete hvozdík kartouzek, hrachor letní, øepík, fialový chrastavec a hlaváè bledo¾lutý a starèek pøímìtník se sírovì ¾lutými kvìty. A nad touto barevnou nádherou poletují motýli, ponejvíce hnìdí okáèi a okáè bojínkový, který na sebe upozorní svým kontrastním zbarvením - na bílém podkladu køídel má vìtší hnìdoèerné skvrny, tak¾e se nedá splést s jiným motýlem.Konstatujeme, ¾e letos je oproti loòsku ménì motýlù, co se týká druhù. Pomìrnì vzácné jsou baboèky. Zøejmì na tom mají podíl loòské povodnì...
Chvíli posedíme na louce ve svahu Velkého Kvítelu a pak se vydáme na Malý Kvítel, odkud je lepší výhled na Hazmburk, Srdov, Brník, Oblík, Ranou, Køí¾ové vrchy, Solanskou horu, Dìkovku a další kopce a kopeèky. Z tìch lounských je velmi zajímavý Vraník, který je zvláštní tím, ¾e hranice mezi severní zalesnìnou a ji¾ní bezlesou èástí je pøesnì v polovinì vrchu a rovná jako podle pravítka. Viditelnost je i pøes lehký opar velmi dobrá. Po stránce kvìteny je Malý Kvítel exotiètìjší - více stepní a zcela bez stromù. Kromì výše zmínìných rostlin tu kvete mochna plazivá, šalvìj pøeslenatá. A pak je tu rostlina s výraznou vùní, která pøi podrobnìjším prohlédnutí svými listy pøipomíná pelynìk, ale je velmi drobná a zatím nekvete. Velikou radost máme z osamìlého bodláku, který tu skromnì stojí s mírnì sklonìnou hlavièkou - je to ostropestøec mariánský, s ním¾ jsme se setkali na Oblíku.
Sám Malý Kvítel je velice malebný a èlenitý, tu a tam vyènívají skalky. Zkrátka krajina ohnìm zrozená se nezapøe, i kdy¾ eroze ji u¾ pìknì zaoblila... Navíc stepní charakter rostlinstva dodává Kvítelu nì¾nost, podobnì jako je tomu na Èièovì a dalších kopcích tohoto typu, které jinde v Èechách nenajdeme. I kdy¾ je na sluníèku teplo, chvílemi od západu fouká studený vítr. Pozorujeme oblaka rùzných velikostí a tvarù, které se pohybují i v odlišné výšce, rozhlí¾íme se po kouzelné støedohorské krajinì s malebnými vesnièkami a ten krásný pohled je doprovázen orchestrem strnadù luèních.
Poetický název Kvítel nevznikl náhodnì - v¾dy» všude kolem nás je poezie tvarù, barev i tónù... a já se pøed Tebou, krajino milovaná, skláním v nesmírné pokoøe a úctì...
