Docela velká nepìkná døevìná kára. Vozejk s koly, jako od ¾ebøiòáku z nìjaké zapadlé pohranièní vísky ze Sudet. Improvizovaná neforemná støíška ze silné fólie na neumele konstrukci, chrání celé tohle monstrum pøed deštìm, nebo naopak pøed horkým bodavým sluncem. Je to snad odpuzující dílo, celý ten pojízdný krámek. Leccos však prozrazuje o svém èerném majiteli....
Shrbený mu¾ prodává své zbo¾í stále na stejném místì u silnice, nìkolik metrù od rušné køi¾ovatky. Spoleènosti je mu naproti v upraveném parku s lucernami luxusní Holiday Inn a za zády nìkolik dalších hotelu významných spoleènosti. Jen kousíèek pøes silnici 24 hodinový restaurant a námìstíèko s drahými obchùdky pro zákazníky s tuènými bankovními konty.
Jeho grotesknì bídná kára je zde jako pìst na oko.Vùbec se sem nehodí. Mezi upravenou zeleò, kvìtiny a zapomenuté tabulky kandidátù do voleb. Nehodí se sem, stejnì jako jeho za¾loutlé balíky novin. Svazky starých i nových katalogù, proutìné, doma vyrobené košíky, barevné køiklavé obrázky malované neumìlou rukou na sklo.
Nehodí se sem jeho odìv, vlasy spletené do desítek dlouhých cupku s korálky, nestejnomìrnì zarostlá tváø. Ten mu¾ je èerný, ne jako obvykle pouze tmavý. Je èerný jako ta nejtmavší noc ke krájení. Je nehezký, je neforemný, je stále jakoby umounìný. Pohybuje se s námahou. S bolestivým výrazem našlapuje na zdeformovanou nohu. Je mrzákem.
Pøesto zaujme pøíjemným úsmìvem a èistým bezelstným pohledem jeho nádherných jiskrných oèi. Ano, ty oèi, zaujaly mne...
To nejsou oèi se spleti krvavých ¾ilek. Nezahlédneme kalné, nebo ¾lutì nahnìdlé bìlmo pøíslušníkù z jeho komunity. Jsou to ú¾asné, velké, èerné oèi. Oèi, které by mu závidìly mnohé ¾eny-modelky. Pozoruji ho delší dobu. Patøí sem neodmyslitelnì, jako ten strom vedle, nebo hotel naproti. Málokdo z boháèù se u nìj zastavuje, málokdo nìco kupuje. Køi¾ovatka je rušná a není jednoduché se po odboèení znovu zaøadit zpìt do pruhu.
Aby vydìlal trochu penìz, je zde se sluncem. S jeho východem do jeho západu. Jako by ¾il zde, právì na tomto místì. Se svoji termoskou kávy a obrovským celodenním sýrovým sendvièem v hnìdém papírovém sáèku od K-burgeru.
Èas od èasu, se èernoch s bolesti ve tváøí vydává svoji tì¾ce klátivou chùzi s balíèkem novin a malým pultíkem pøivázaným na prsa mezi auta, zastavující u semaforu. Nabízí èerstvì noviny, i starší vydání. Obrázky, drobnosti, malé dárky. Ka¾dému zákazníku s úsmìvem podìkuje, ukloní se a poctivì do posledního centu vrací zpìt drobné, urovnány na dlani. Jsou takoví a není jich málo, kteøí si nechají vrátit i od chudáka. Do centu...
Pøesto, ¾e sedí ve svých naleštìných nejdra¾ších limuzínách. Bydlí v nejdra¾ších lokalitách a vidí slunce vycházet i zapadat v pøímém pøenosu ze svých teras u plá¾e. Stává se, ¾e kdy¾ se pøiblí¾í k výjimeènému vozu s výjimeènou spoleèností, je mu odpovìdí na úsmìv zata¾ení okénka. I tak se ukloní, zamává a usmìje. Otoèí se i s tou svojí bolestí a šourá zase zpìt ke své káøe.
Tentokrát si však sednout nestaèil. Právì pøijí¾dìjící policejní vùz bezohlednì zastavuje jízdní pruh a tím jej umrtvuje. Ozve se nìkolikeré zakašlání houkaèkou:"Sendy! Helooou! Jak se vede? Hod mi newspaper pleas !"
Hlava s copánky se u¾ zase usmívá a podává policistovi výtisk Sunday Drive a komix navíc. Prohodili spolu pøes druhé okénko ve voze pár slov. Rozesmátý spokojený dìdula-polda platí a kývá rukou na pozdrav. Na semaforu naskakuje opìt èervená. Za policistovým autem se zatím vytvoøila dostateènì dlouhá fronta. Rozpaky, vzrušené pohledy, avšak nikdo nereptá. Radìji, pro jistotu.
Teï je minutka èasu. Osazenstvo z nìkolika aut k sobì volá prodavaèe novin. Mají pojednou zájem...
Semafor koneènì propouští èást netrpìlivé kolony aut. Èerný mu¾ znova usedá s úlevou na balík novin u své káry. Shýbá se a hladí koèku stejnì barvy jako je on sám. Hladí ji nì¾nì po høbetu. Jsou nerozluèní kamarádi. Všichni tøi. On, jeho kára a èerný kocour.
Ka¾dý pracovní den, nehledì na poèasí jsou tady. Pro všechny. Jestli¾e jinde u¾ noviny nebudou Sendy je má v¾dy, jestli¾e jste zapomnìli na nedìlní pøílohu a kupony z minulého týdne Sendy ji bude mít. Potøebujete katalog, mapu mìsta, prùvodce? Sendy je k slu¾bám.Tøeba¾e s trochu za¾loutlou úvodní stránkou.
Víte to?? Víte!! Pøijdete si je pøece koupit a¾ u¾ jinde chybí. A¾ jinde nejsou...
I té paní v luxusním Mercedesu se hodí slevové kupóny z minulého týdne?? Asi na ne zapomnìla. Hmmmm... no vida, teï koupí i tady. Musí taky pøemýšlet, kupóny se hodí, jak jinak ušetøit na poslední model medoura. I ruku by podala.
Pøecházím ulici a míøím k nìmu. Mu¾ je sehnutý a hladí si bolavou nohu. Má bolestí zavøené oèi. Nevidí mne. Oslovují ho a prosím o jeden výtisk novin. Jeho bolest je najednou pryè. Je zde znova ten pøímý, veselý pohled. Vyskakuje jako pru¾ina, sykne bolestí a podává mi The Post and Courier. Nechávám mu dolar a mávnu s podìkováním rukou. Uctivì, nepodlézavì se ukloní a zastavuje mne na odchodu.
"Obrázek, sir !
Nechceš obrázek ?
Je free, zadarmo!"... ubezpeèuje.
Prohlí¾ím si dílko. Je to malý obrázek svaté madony. Naše pohledy se støetly, on ví i já vím...
Docela velká nepìkná døevìná kára. Vozejk s koly, jako od ¾ebøiòáku z nìjaké zapadlé pohranièní vísky ze Sudet. Improvizovaná neforemná støíška ze silné fólie na neumele konstrukci, chrání celé tohle monstrum pøed deštìm, nebo naopak pøed horkým bodavým sluncem. Je to snad odpuzující dílo, celý ten pojízdný krámek. Leccos však prozrazuje o svém èerném majiteli....