Váš pøíbìh
Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které si nosíme v hlavì, mají jednu nevýhodu. Dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by zkušenosti, pouèení, radost byly odevzdány jiným. V rubrice „Váš pøíbìh“ se sna¾íme zabránit této ztrátì. Spolu s vámi bychom chtìli popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta k podmínkám ¾ivota a práce, a¾ po pøeká¾ky, které jste pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na meily, oznaèené heslem „Váš pøíbìh“. Pøíbìh nemusí být vlastní, mù¾e být pøevyprávìný a pøesáhne-li uvedené téma èi èasový rámec – nevadí, byrokracie není našim pánem.
Do jednoho „pøíbìhu“ se teï s námi pøeneste…
Na svoji svatbu nikdy nezapomenu
Byli jsme mladí, plní ¾ivota. Na jedné vesnické zábavì se objevil „On“, krásný kluk s modrýma oèima, vysoký, štíhlý, ošlehaný vìtrem. Všechny pøítomné holky se do nìj rázem zamilovaly. Já také. A pova¾te, právì já, která jsem nikdy nemìla pøíliš sebevìdomí, jsem se stala objektem jeho zájmu. Veèer jsme protancovali jen spolu. Není divu, ¾e jsem mìla oèi jen pro nìj.
Zábava skonèila, já jsem se dovìdìla, Pavel (tak se mùj princ jmenoval) je z vedlejší vesnice. Doprovod jsem neodmítla, noc byla teplá a asi se nemám èím chlubit, došlo k tomu, ¾e aè døíve zdr¾enlivá, jsem podlehla a naše seznámení se zmìnilo v dùvìrné…
Oba nezkušení jsme udìlali nìco, co pro nás v dalších dnech znamenalo hodnì starostí. Vlastnì v poèátku to zamotalo hlavou mnì. Zjistila jsem, ¾e teplá noc nezùstane bez následkù. Dlouho jsem si toto tajemství nechávala pro sebe. Nemìla jsem se s kým poradit, rodièùm jsem se bála všechno øíct a èas ubíhal. Kdy¾ jsem celou pravdu øekla Pavlovi, bylo ji¾ pozdì øešit situaci nìjakým zásahem. Døíve jsem to, ¾e budu mít miminko, øekla matce mého Pavla, tedy budoucí tchýni, ne¾ svým rodièùm. Nakonec to byla ona, která u¾ celou situaci nemohla dále snášet a rozhodla se ji vyøešit. „Bude svatba“, prohlásila rezolutnì a vypravila se k mým rodièùm. No byl tu „šrumec“. Nejprve se otec hroznì rozèílil, kdy¾ se vášnì zklidnily, situace se zaèala øešit. Otec prohlásil, ¾e nejsou peníze, ¾e se musí nìjaký mìsíc poèkat, a¾ se nìjaké se¾enou. Podíval se na mne a øíkal, to snad by šlo „NE?“. Pohled, který na mne pøi tom vrhl, mi dovolil jen kývnou hlavou na souhlas. To, ¾e u¾ moc èasu nezbývá, jsem se neodvá¾ila podotknout. Pøípravy na svatbu zaèaly. Otec byl furiant, musela být událost. Koneèný seznam pozvaných hostù se vyšplhal a¾ na èíslo sedmdesát.
Vytou¾ené datum se pøiblí¾ilo. Sjeli se svatební hosté, tìhotenské svatební šaty visely pøipravené na ramínku. Byly rafinovanì ušity tak, aby pokud mo¾no skrývaly mùj po¾ehnaný stav. Byl pátek veèer, a já jsem se necítila právì nadvakrát. Ale øíkala jsem si, jsi unavená, pøece jen to byla dosti velká zátì¾, vyspíš se a bude dobøe. Noc byla tì¾ká, bolesti se vracely èím dál èastìji a ve ètyøi hodiny ráno jsem chtì - nechtì musela odjet do porodnice…
Doma zatím uva¾ovali, jak tuto prekérní situaci vyøešit. Pøišla na to moje drahá a chytrá tetièka. Sešla se úzká rodinná rada a øešení bylo na svìtì. Na radnici pùjde v zastoupení moje sestra. Obøad se naštìstí nekonal v naši vesnici, ale v jedné mìstské ètvrti Ostravy. Oddávající provedl svatební obøad podle plánu svateb pro tento den. Moje sestra si oblékla nachystané šaty. A na radnici za mne øekla mé "ano". Svatebèanùm zase bylo namluveno, ¾e je to vše zaøízeno a ošetøeno plnou mocí. Proto¾e se vyskytly neèekané zdravotní problémy, bude se svatba konat v zastoupení, a vše je zajištìno!
Tím to bylo pro všechny zúèastnìné vyøešeno, ale asi tomu moc nevìøili. Zøejmì si øekli, ¾e to není jejich problém. Svatební dary byly nakoupeny, a nakonec úèast na svatbì je pøece zále¾itost dobrého jídla a piti a toho tam bylo dostatek. Mnì se dopoledne narodil krásný ètyøkilový chlapeèek.
Pøes všechny starosti, trápení i radosti jsme letos dospìli k 45. výroèí svatby. Narodily se nám ètyøi krásné dìti, vnouèat máme po¾ehnanì a my budeme hodnotit, jak se nám to podaøilo spolu tak dlouho vydr¾et.
Kdy¾ nad tím tak pøemýšlím, nebude to pøece jen proto, ¾e jsme se vlastnì nikdy nevzali?
Hana Zatloukalová
