SeniorTip

Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory

Navigace

Svátek

Dnes slaví svátek Karel,
zítra Miriam.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub

Uživatel: nepřihlášen

Anketa

Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!

Statistika

Podporují nás

Nadace OKD

SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006

Webhosting SvetHostingu.cz

Auguste Renoir, francouzský impresionistický malíř

Pierre-Auguste Renoir (narozen 25. února 1841; zemřel 3. prosince 1919) jak zní celé umělcovo jméno, byl jedním z vůdčích osobností malířského stylu impresionismu.

Pojem „impresionismus“ vznikl podle názvu obrazu francouzského malíře Clauda Moneta (1840 - 1926) „Impression, soleil levant“ (Dojem, východ slunce), který znázorňoval mořskou krajinu při východu slunce - na základě kritiky z roku 1874 od francouzského novináře, malíře, dramatika a kritika Louise Leroye (1860 - 1935), neboť slovo „impression“ znamená nejen „dojem“, ale také podkladový nátěr na plátně. Leroy chtěl ve své kritice touto slovní hříčkou naznačit, že obraz není dokončen, že je jen „podložen“; dokonce ironicky a posměšně poznamenal, že původní vzorek na tapetovacím papíru, na kterém prý je obraz namalován, je dokončenější než vlastní namalovaná scenérie. Avšak malíři, kteří tento způsob malby razili, si vzali pojem za svůj a začali pro tento směr název „impresionismus“ používat. A v důsledku jejich nového pojetí vznikla řada nyní velice obdivovaných obrazů, vyjadřující hru barev, světla a stínu a jakéhosi chvění, které vytváří životnost těchto obrazů.

Celou tuto filozofii také Renoir vyjádřil svými slovy: „Umění se nás musí zmocňovat, musí nás strhnout. Tímto způsobem sděluje umělec ostatním své vášnivé fluidum.“ - Někteří životopisci o Renoirovi dokonce tvrdí, že tragických momentů měl ve svém životě dost, ale nikdy se neodrazily v jeho umění.

Auguste Renoir se narodil 25. února 1841 v Limoges ve střední Francii. Podle některých pramenů byl šestým a posledním dítětem Léonarda Renoira (1799 - 1874) a jeho manželky Margueritty, rozené Merlet (1807 - 1896), podle jiných pramenů předposledním. V roce 1845 se rodina pana Renoira přestěhovala do Paříže, kde si otec vydělával jako krejčí. Nejdříve navštěvoval Auguste místní katolickou školu a zpíval na kůru v kostele, kde byl regenschorim význačný francouzský hudební skladatel Charles Gounod (1818 - 1893). Gounod rozpoznal chlapcovo hudební nadání a nabídl se, že ho bude zadarmo učit. Ale Augusta více bavilo kreslení a tak v době rozhodování, čím se bude učit a později živit, rozhodl jeho výtvarný zájem a nastoupil v roce 1854 jako učedník v porcelánce bratří Lévyů. Naučil se tam především řemeslné práci. Po večerech navštěvoval kurzy kreslení a dekorativního umění v rue des petits Carreaux.
Po vyučení v roce 1858 doufal ve stálou práci. Ze začátku se jednalo o skutečnou ruční práci podle námětů z 18. století, ale později z konkurenčních důvodů začala továrna přecházet na malování pomocí šablon, ale v roce 1858 zkrachovala, tak mu nezbylo než si najít něco jiného. Vystřídal různá povolání, také maloval vějíře, zástěny, rolety a malby pro kavárny. Rozhodl se být opravdovým malířem. V lednu 1860 získal povolení dělat kopie obrazů v Louvru, což byla činnost, ve které pokračoval pak po další čtyři roky. V té době ho nejvíce ovlivňovali staří malíři z období rokoka - z nich nejvíce François Boucher (1703 -1770), dále Jean Honoré Fragonard (1732 -1806), Nicolas Lancret (1690 - 1743) a Jean-Antoine Watteau (1684 - 1721).

V roce 1858 namaloval první dochovaný portrét - svoji babičku, která předcházejícího roku zemřela.
V šedesátých letech na tom někdy býval tak špatně, že ani neměl na barvy. V roce 1862 se ale trochu vzmohl a začal studovat na starodávné umělecké škole École des beaux arts (Škola výtvarných umění) v Paříži. Zároveň studoval v ateliéru švýcarského malíře Charlese Gleyera (1808 - 1874), který dvakrát týdně bezplatně vyučoval ve svém ateliéru na rue de l´Université, očekávaje pouze, že se studenti složí na nájemné a na poplatky na modely. Velice významný na tehdejší dobu byl i Gleyerův liberalismus - předpokládal totiž, že se studenti vyjádří i ke způsobu vedení jeho ateliéru. V ateliéru se Renoir seznámil s dalšími mladými malíři s podobnými zájmy a názory na umění - Alfredem Sisleym (1839 - 1899), Claudem Monetem (1840 - 1926), dále Frédericem Bazillem (1841 - 1870), Edgarem Degasem (1834 - 1917) a Édouardem Manetem (1832 - 1883). Umělci se setkávali v Café Guerbois v ulici Batignolles nedaleko Manetova ateliéru, což bylo tehdy jedno z center pařížské bohémy. Nebylo to však jediné místo jejich schůzek. - Co se týká nočního pařížského života, i když Renoir měl rád ženy i veselý život noční Paříže, spíše to vše vnímal jako hru, nenechal se do toho plně vtáhnout. A tak zanechal na svých obrazech vlastně svědectví oněch dní.

Nejdříve se soustředil na světelné efekty, kterých malíři tehdy dosahovali nejčastěji nanášením barevných skvrn malými tahy štětce. Tato technika je jedním ze znaků impresionistického umění. Setkal se také s malířem Diazem de Peñou (1807 - 1876), který mu radil, aby na svých obrazech zjasnil barvy. - Jasné barvy byly dalším znakem tohoto směru. V roce 1863 z Gleyrova ateliéru odešel a s malířem Henrim Fantin-Latourem (1836 - 1904) trávil Renoir hodně časů v Louvru při studiu svých oblíbených rokokových mistrů. V roce 1864 namaloval Reonoir obraz „La Esmeralda“ inspirovaný postavou z románu Victora Huga (1880 - 1885) „Chrám Matky Boží v Paříži“. Ovšem Renoir obraz namaloval klasickým stylem, což později sám nemohl přijmout; kromě toho považoval obraz za zasmušilý, tak ho sám hned po výstavě zničil.
V té době byl Renoir ve Fontainebleau, kde ho podporovala rodina malíře a architekta Julesa Le Coeur (1832 - 1882); v roce 1866 namaloval obraz „Jules Le Coeur procházející se se svými psy po lese ve Fontainebleau“. Podle některých pramenů přátelství a podpora skončily v důsledku aféry s dcerou domu Marií.

První Renoirova neúspěšná účast na výstavě byla v roce 1864 na pařížském Salonu, kde se snažil uplatnít obraz „Auberge de la mère d'Anthony" (u nás překládáno nappříklad jako Kabaret u matky Anthonyové nebo Krčma); příšti rok mu porota přijala jeho obraz „Lise“ - portrét jeho modelky a milenky Lise Trehot, která mu naplňovala život mezi roky 1865 - 1872, kdy se provdala a již se nikdy nesetkali. Ale obraz byl značně zkritizován.

V zimě bydlel u přítele - malíře Bazilla a u dalších přátel, z čehož vznikly jeho portréty „Bazille před malířským stojanem“, „Manželé Sisleyovi“, ale také naopak seděl Renoir modelem Bazillovi. Léto r. 1869 trávil Renoir s Claude Monetem západně od Paříže v Bougivalu nad Seinou a spolu zpracovávali svůj nový malířský směr. Oba namalovali obraz „La Grenouillere“, což jsou lázně na Seině. V roce 1870 při prusko - francouzské válce byl Renoir povolán do armády; sloužil u pěchoty u 10. regimentu v Bordeaux a v Pyrenejích, ale jeho přítel Frédéric Bazille padl. Podle některých pramenů byl tehdy Renoirův život značně ohrožen onemocněním úplavicí.

V roce 1871 se Renoir vrátil do Paříže, impresinionistická skupina se zreformovala. Během zmatků v době Pařížské komuny byl Monet v Londýně a setkal se tam s prvním obchodníkem s obrazy, který impresionisty podporoval - Paule Durandem - Ruelem (1831 - 1922). V létě roku 1872 mu představil také Renoira a Durand Ruel zakoupil nějaké obrazy, mezi jiným také „Pont des Arts“ (Most umění). - Takto si malíři vzájemně vypomáhali tím, že se představovali navzájem různým galeristům a obchodníkům s obrazy. Tím se poněkud zvedly Renoirovy výdělky, že si mohl pronajmout velký ateliér ulici St Georges. Renoir v té době začal malovat i portréty na objednávku, což bylo od ostatních považováno až za zradu. Jemu ale nezbývalo z finančních důvodů nic jiného, protože Durand-Ruelova podpora nestačila.

V létě 1873 a 1874 si Monet s Renoirem zopakovali malbu v přírodě, tentokrát severozápadně od Paříže v okolí Argenteuil. Oficiální Salon díla těchto mladých moderních malířů odmítal. Rozhodli se tedy pro výstavu vlastní. Pouze Renoir se nevzdával a stále svá díla k vystavení v Salonu nabízel. První výstava z děl těchto mladých malířů, představující nový umělecký směr (ještě nepojmenovaný) byla 15. dubna 1874 v ateliéru jednoho z členů skupiny - fotografa a karikaturisty Nadara (1820 - 1910) na Boulevardu des Capucines. Tehdy vzniklo pojmenování tohoto stylu, ale kritika výstavu ztrhala, i když veřejnost ji celkem přijala. Finančně výstava naprosto propadla. Renoir zde měl vystaveno sedm obrazů, například „Tanečnice“ , „Lože“ a “Pařížanka“. V tisku se pak už objevoval název „impresionismus“.

Pro Renoira měl neúspěch výstavy jeden nepříznivý důsledek - byl odpovědný za její likvidaci a bylo zapotřebí zaplatit pohledávky. Tehdy se poprvé objevil velký sběratel impresionistických děl celní úředník Victor Chocquet (1821 - 1891), který od Renoira objednal nějaké obrazy a vyskytli se i další zákazníci, například velký půmyslník Jean Dollfuss (1800 - 1887), který si od Renoira objednal kopii Delacroixova obrazu „Židovská svatba“ vystaveného v Louvru. Ve stejném roce představil Durand-Ruel dva Renoirovy obrazy v Londýně. Další impresionistická výstava byla v v dubnu r. 1876. Zde měl Renoir patnáct obrazů, z nichž některé už byly zapůjčeny od jejich tehdejších majitelů Chocqueta a Dollfusse.

V létě roku 1876 začal Renoir práce na větším díle „Moulin de la Galette“ (Mlýn de la Galette) a pronajal si na Montmartru nedaleko onoho malebného místa nový ateliér i s velkou zahradou. Zde vznikl téhož roku obraz „Čtenářka“. Tehdy také namaloval jásavý obraz „Bal du moulin de la Galette“ (Tanec v Moulin de la Galette), na němž, proti svým zvyklostem, nepoužil černou barvu: konturování a stínování černou barvou byl „prohřešek“ proti zásadám impresionismu. Obraz znázorňuje veselou zábavu v oblíbené taneční zahradě na Monmartru. V té době velice často maloval významnou modelku Suzanne Valadon (1865 - 1938), kterou malovali, ale také učili malovat i mnozí jeho přátelé, a která se později stala malířkou a také matkou malíře Maurice Utrilla (1883 - 1955).

V roce 1877 pořádali impresionisté další výstavu, na které měl Renoir obrazů dokonce dvaadvacet. Postupně se vynořovala skupina nadšených sběratelů díla impresionistů. Mezi nimi to byl již jmenovaný Victor Chocquet, který zakoupil poměrně velký počet Renoirových obrazů nebo novinář a publicista Georges Charpentier (1846 - 1905). Na Salonu 1879 vystavoval Renoir „Portrét herečky Jeanne Sammary“ a „Portrét paní Charpentierové s dětmi“.

V dubnu 1879 založil Georges Charpentier týdeník „La Vie Moderne“, který byl určen pro umění, literaturu, ale i společenské klepy, a Renoir ho zásoboval spoustou ilustrací. V galerii paní Charpentierové, rovněž nazvané „Galerie La Vie Moderne“ měl Renoir v létě 1879 svou první samostatnou výstavu. V důsledku členství v tomto klubu a blízkosti manželů Charpentierových začal mít Renoir spoustu zakázek, které byly spíše výdělečného charakteru, než aby byly nějakým uměleckým hledáním. Ostatní impresionistě mu to vytýkali, považovali to téměř za zradu. Dle jejich názoru se Renoir příliš přibližoval měšťácké společnosti. V té době namaloval svá velká plátna „Houpačka“, „Snídaně“ a „Veslaři z Chatou“.

V roce 1880 si Renoir zlomil pravou paži, takže po nějakou dobu maloval levou. Jeho styl se změnil, jeho díla už nebyla tak zářivá a nelíbilo se to ani jeho obdivovatelům a potenciálním zákazníkům, avšak opět to byl návrat k dílům, přijímaným Salonem. Z roku 1881 je jeho obraz „Les Déjeuneur des Canotiers“ (u nás překládáno Snídaně veslařů), na němž se poprvé objevuje jeho modelka, později milenka a manželka Aline Victorine Charigot (1859 - 1915), pocházející z vesnice Essoyes.

Odjel v r. 1881 na jih Francie a do Alžírska. Druhou cestu do Itálie podnikl už i s Aline. V Itálii se věnoval renesančnímu umění, především Tizianovi (1477 - 1576) a Rafaelovi (1483 - 1520). Procestoval Benátky, Florencii a Řím. Na Sicílii v Palermu se setkal se německým skladatelem Richardem Wagnerem (1813 - 1883), který tam zrovna dokončoval svou operu „Parsifal“. Jeho portrét namaloval během pětatřiceti minut. Když se vracel do Francie, navštivil Renoir malíře Paula Cézanna (1839 - 1906) v Aix-en-Provence, který zde žil v jakési izolaci a Renoir s ním nějakou dobu pracoval. Na cestách v r. 1882 onemocněl zápalem plic, ze kterého se vzpamatovával na radu lékaře při dalším pobytu v Alžíru, ale následky s dýcháním měl až do konce života.

Pak jel do Madridu studovat díla španělského mistra Diega Velázqueze (1599 - 1660). Po návratu se dostal opět do určité krize při hledání nového stylu. Byl totiž ovlivněn italskou klasikou a začal se k ní vracet. Namaloval obrazy „Deštníky“ a „Dvě koupající se ženy“. V té době se opět zlepšily jeho vztahy s ostatními impresionisty a vystavoval s nimi v roce 1882 na sedmé impresionistické výstavě celkem pětadvacet obrazů.

V roce 1883 strávil léto na Normanských ostrovech - na Guernsey - v Lamanšském průlivu, kde během měsíce namaloval patnáct obrazů. Většina z nich byla z romantických zákoutí zátoky Moulin Huet.

V roce 1885 portrétoval Aline, které se narodil 21. března 1885 jejich syn Pierre (1885 - 1952), pozdější filmový herec. Od tohoto roku často jezdíval, hlavně na léto, do její rodné vsi - do Essoyes, kde si nakonec v roce 1898 koupil i dům.

Durand-Ruel, který se s impresionisty vlastně seznámil v Londýně v době kolem prusko-francouzské války, kam sám uprchl, tam poznal i dalšího absolventa Gleyerova ateliéru, amerického malíře Jamese Abbotta McNeil Whistlera (1834 - 1903), který se cítil být spíš Evropanem než Američanem, a přes něj si zajistil kontakty ve Spojených státech. Protože rozpoznal hodnotu obrazů impresionistů, měl prý prohlásit: „Američané se tomu smát nebudou, oni budou kupovat!“ Uspořádal tedy v roce 1886 výstavu impresionistických obrazů v New Yorku. Renoirových obrazů na výstavě bylo dvaatřicet a tím byl zahájen „zámořský trh“ s impresionistickými obrazy.

V Paříži si Renoir pronajal roku 1889 dům na Montmartru, romanticky nazvaný Château des Brouillards (Mlhový zámek). V roce 1890 se Renoir s Aline oženil a začal žít rodinným životem. Na začátku devadesátých let Renoir ještě cestoval. Byl v Drážďanech, Anglii a Holandsku, kde navštívil v Amsterodamu velkou Rembrandtovu výstavu. Z r. 1892 je významné Renoirovo plátno „Dívka u klavíru“, inspirované domácím životem. Kolem roku 1892 začal Renoir trpět revmatoidní artritidou, která způsobovala jeho celkové ochromování. Začaly se mu křivit prsty a pravé rameno po pádu z kola v roce 1897 dokonce postupem času ztuhlo. Částečně mu atrofovaly nervy jeho levého oka.

V roce 1892 proběhla úspěšná výstava impresionistů, kterou pořádal opět Paul Durand-Ruel.

V roce 1894 se manželům Renoirovým narodil druhý syn Jean (1894 - 1959), pozdější slavný filmový režisér, a v roce 1901 třetí Claude (1901 - 1969), doma nazývaný „Coco“, který se stal známým kameramanem. Někdy v letech 1894 nebo 1895 se setkal Renoir se slavným obchodníkem s obrazy a galeristou Ambroisem Vollardem (1866 - 1939), který se stal velmi významnou osobou v Renoirově životě; kupoval jeho obrazy, pořádal výstavy. Napsal také obšírnou monografii o Renoirovi a dohlížel na jeho dílo po smrti, zajišťuje jeho posmrtnou slávu. Po narození druhého Renoirova syna Jeana přijali v roce 1894 Renoirovi jako chůvu Gabrielle Renard (1878 - 1959), vzdálenou sestřenicí paní Aline. Gabrielle bývala později i Renoirovou modelkou a byla rodině zcela oddaná, že se provdala po Renoirově smrti a až když její svěřenci vyrostli. Zvlášť blízký vztah měla právě k Jeanovi. Jejím manželem byl americký malíř z bohaté rodimy Conrad Henser Slade (1871 - 1949), s nímž před okupací Francie odjela do Spojených států, kde zemřela, a kam ji i následoval její nejoblíbenější svěřenec Jean.

Cocovou chůvou byla další modelka Renoirova Renée Jolivet, pocházející z rodné vesnice paní Renoirové. V době jejich dětství Renoir často své děti i s jejich chůvami maloval.

Rok 1900 byl vrcholem jeho slávy - proběhlo několik úspěšných výstav a byl jmenován rytířem Čestné legie.

Od roku 1903 už sotva chodil a aby si ulevil od bolestí, přestěhoval se na teplý jih. Od roku 1907 pobýval v zimě na Azurovém pobřeží v usedlosti zvané „Les Collettes“ v Cagnes-sur-Mer., kterou zakoupil a nechal vybavit na tehdejší dobu až nezvykle pohodlně. V domě byla i elektřina; sám měl také auto. - Tehdy namaloval obrazy „Portrét Coca“, „Gabrielle v rozhalené bluze“ a „Po koupeli“.

V létě bývali Renoirovi v Essoyes a odtud podnikali cesty do Paříže - do galerií a za přáteli. Od roku 1910 byl malíř odkázán už na kolečkové křeslo. Ale stále maloval. Životopisci tvrdí, že přestal jen krátce v r. 1915, když zemřela jeho žena Aline. Po její smrti mu pomáhala s malbou Gabrielle Renard. Jeho choroba ho postupně nutila si štětec k prstům přivazovat, dokonce později potřeboval asistenta, aby mu štětec přidržoval. V roce 1911 byl jmenován důstojníkem čestné legie, ale pocty ho nezajímaly, chtěl jen malovat. V létě 1913 mu Vollard navrhl, aby se pokusil o sochaření. Pokusil se tedy o tvorbu soch s pomocí sochaře Richarda Guina (1890 - 1973), žáka katalánského sochaře Aristida Maillola (1861 - 1944) a vedl při modelování jeho ruce. Jejich společným dílem je například socha „Venuše vítězící“. Jediné jeho sochařské dílo, modelované pouze jeho rukama, je podobizna syna Clauda.

Na začátku války v roce 1914 byli oba starší synové mobilizováni. Pierre byl zraněn, matka ho ošetřovala. Rovněž Jean byl těžce zraněn - i za ním matka jela. Nevěděla, kudy kam - také manžel ji potřeboval, také jemu chtěla pomáhat. Už nemohla dále a zemřela na cestě domů z nemocnice od Jeana, šestapadesátiletá, 27. června 1915.

Poslední Renoirův obraz, dokončený v roce 1919, je „Odpočinek po koupeli“. Těžko si dokážeme představit, že to mohl namalovat ochrnutý malíř, kolik života obraz představuje.

V roce 1919 byl Renoir jmenován velitelem Čestné legie a jeho obraz „Paní Charpentierová a její děti“ byl vystaven v Louvru. Renoir chtěl obraz vidět a s velkými oslavami byl přijat a s velkou radostí muzeum opustil. Vrátil se do svého domova v Les Collettes a zemřel na srdeční selhání v noci 3. prosince 1919 v Cagnes-sur-Mer. Synové Jean a Claude byli u něho.Pochován byl vedle své Aline v její rodné vesnici v Essoyes. Byl velmi pilným malířem - jeho dílo čítá několik tisíc obrazů. Svým synům zanechal velké jmění.

Jeho životopis zpracoval jeho prostřední syn Jean ve své knize „Pierre-Auguste Renoir, mon père“ (Pierre-Auguste Renoir, můj otec).
Filmové umění sdílel i další malířův potomek - jeho vnuk Claude (1914 - 1993), syn Pierrův, a další Renoir - pravnuk Jacques je rovněž kameramanem i významným fotografem. Spolupracoval jako kameraman při podmořských výpravách Jacquesa Cousteaua (1910 - 1997). Jeho výstava byla v tomto roce v říjnu v Brně. O životě svého praděda napsal knihu „Le Tableau amoureux“ (Milostný obraz), která byla rovněž přeložena do češtiny. V „Les Collettes“ v Cagnes-sur-Mer je Renoirovo muzeum, v němž je vystavena většina Renoirových a Guinových soch, a v letošním roce byly zpřístupněny zahrada a ateliér v Renoirově domě v Essoyes.

Ve Francii jsou v několika městech ulice pojmenované po tomto malíři; u nás je Renoirova ulice v Praze na Barrandově.

Auguste Renoir je milován kvůli svým obrazům, které znázorňují lepší stránky života - hezké děti, hezké ženy, veselé zábavy, květy a přírodní scény. Sám zdůrazňoval, že umění by mělo být hezké, protože na světě je tolik neradostných věcí.

Dobromila Lebrová

* * *

Zobrazit všechny články autorky