Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Libìna,
zítra Saskie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na kafi s Lindou (2)

Tak tu dneska sedím na kafi sama. Linda mi toti¾ na poslední chvíli oznámila, ¾e nepøijde, nemù¾e. Dìjí se dùle¾ité vìci.  Její milý na ni má vyjímeènì èas, vrací se ze slu¾ební cesty a ne¾ definitivnì dorazí ke své zákonité man¾elce, tak se na pár dnù staví. Je to taková moderní známost. Co jich je dneska okolo spousty.Jakási variabilní.On toti¾ u¾ nìkdy u Lindy i na chvilku bydlí.  Prý se rozvede co nevidìt, ale zatím to nejde, pøesto¾e jeho man¾elství je u¾ jen, jak se s oblibou øíká, na papíøe. Jeho man¾elka je prý moc nervovì labilní a rozvod by nepøe¾ila. Osobnì si nedovedu pøedstavit, ¾e o jeho èastých eskapádách nic neví. Pøe¾ila jich , podle toho co Lindì vyprávìl, u¾ nìkolik - a celkem ve zdraví.

 Já vím, ¾e to není od Lindy moc pìkné, chodit se ¾enatým èlovìkem, ale ruku na srdce, kdo z vás nebyl nìkdy zamilovaný do "èlovìka se závazky". Rodinu nerozbíjí, proto¾e její Lubo¹ek nemá ¾ádné potomky. Linda je opravdu prima holka a nedám na ni dopustit. Tohle jí sice neschvaluju,  ale pøedev¹ím proto, ¾e se o ní bojím. Bojím se nìjakého mizerného konce té velké, u¾ skoro dva roky trvající, obávám se, ¾e jednostranné lásky. Mají to v rodinì, jak se dneska øíká "v genech".

Linda je velmi hezká a velmi temperamentní ¾ena a já vám teï prozradím, odkud se ten její trochu vyjímeèný temperament , který ji v¾dy znovu pøivádí do malérù, vzal.

 Její otec byl Kubánec. Krásný hoch, ¹panìlský typ, nìco jako Don José z Carmen. Jmenoval se Mario. Studoval v ¹edesátých letech v Èeskoslovensku na Universitì 17. listopadu a Lindina maminka se s ním setkala na nìjaké manifestaci, které se zúèastnila povinnì se ¹kolou. Bláznivì a bezhlavì se do nìj zamilovala.On prý do ní také. Moc èesky tenkrát je¹tì nemluvil, pøesto¾e u¾ absolvoval nìjaký ten rychlokurz èe¹tiny. Domlouvali se tedy dost obtí¾nì a jak ten hoch s tak mizernou znalostí jazyka studoval, to teda opravdu není jasné. Jen¾e - ta láska nebeská. K tomu moc mluvit nepotøebujete.Výsledek je Linda,  krásná snìdá ¾enská s nazrzlými vlnitými vlasy. Mario si chtìl její maminku urèito urèitì vzít, nepøestával to pøi ka¾dé pøíle¾itosti tvrdit, ale mìl prý na Kubì nìjaké potí¾e s doklady. No potí¾e, mo¾ná, obávám se, také nìjakou dal¹í ¾enu. Ná¹ milý Mario mìl Lindinu maminku svým zpùsobem jistì velmi rád, ale jak asi víte, milé dámy, mu¾i jsou polygamní. Prý od pøírody.

 Tak tedy kubánský krasavec Mario se stal nejdøív ze v¹eho otcem. Jméno Linda dal holèièce také on, jaksi omylem. Kdy¾ ji toti¾ poprvé uvidìl, asi týden staré robátko, potom, co se obì holky vrátily z porodnice, øekl plný obdivu nad tím právì narozeným zázrakem ¹panìlsky : Que lindo! Èili asi nìco jako:  jak  bájeèné, nádherné. A babièka, která to zaslechla, povídá : "Hele, on snad chce, aby se holka jmenovala Linda. No, to je docela hezké jméno. To jí mù¾eme dát." A bylo. No, hned nebylo, na Národním vejboru se prý nìkdo rozèiloval, ¾e to není na seznamu povolených jmen. Ale kdy¾ to bylo dítì Kubánce, tak si asi pøedstavil  velkého Fidéla Castra , tomu ¾e by jako odporovat nemìl - a ustoupil.

 Holèièka Linda rostla, maminka stále, teï u¾ trochu netrpìlivì èekala na svatbu. Mario stále nemìl vyøízené papíry. V létì 1967, to bylo Lindì pìt let, odletìl  na Kubu s tím, ¾e se brzy vrátí, prý to tam v¹echno vyøídí osobnì.

 Od té doby o nìm u¾ Lindina matka nic nesly¹ela. Ptala se mnohokrát na kubánském zastupitelství, nic se nedozvìdìla. Shánìla ho v¹ude mo¾nì, psala mu na adresu, kterou jí nechal, posílala dopisy po èeských muzikantech, kteøí na Kubì a v celém Karibiku hráli na nìjaké lodi pro turisty, docela bez výsledku. Mario nikde. Jak se øíká, jako by se nad ním zemì slehla.

 A víte, ¾e se v tomhle pøípadì skuteènì slehla? Asi po dvanácti letech  pøi¹el Lindinì mamince kupodivu z DDR, z Lipska, balíèek dopisù. Odesilatel ¾ádný. K balíèku dopisù byl  pøipojen krátký dopis v nìmèinì. Nìmecký lékaø, který byl slu¾ebnì v Angole, vysvìtloval, ¾e na¹el u tì¾ce zranìného kubánského vojáka, kterého o¹etøoval v polním lazaretu - a který mu umøel pod rukama, tyhle dopisy, které teï koneènì dr¾ela v ruce Lindina maminka. Pøesto¾e to bylo tehdy asi dost nebezpeèné, vzal je k sobì a po návratu domù poslal na uvedenou adresu do Èeskoslovenska. Snad to zpùsobila odøená fotografie malé kudrnaté holèièky, kterou mìl ten zranìný voják u sebe, ¾e se ustrnul a po návratu " z akce" jak napsal, dopisy poslal .Jen své jméno neuvedl. Byla to taková doba.

Mario tedy nezapomnìl, psal. Jen¾e jeho dopisy nikdy nedo¹ly. Byl pravdìpodobnì hned po svém návratu na Kubu odveden do armády a jeho dopisy byly asi zadr¾ovány u¾ na Kubì. Nebo èert ví kde. Teï u¾ je to jedno.

 Teprve po roce 1989 Linda s maminkou zjistily, ¾e Mario byl v roce 1975 poslán do Angoly, spoleènì  s jinými kubánskými vojáky. Prý pomocný sbor. Celkem bylo tìch vyslaných vojákù asi 7.000. Kuba podporovala hnutí MPLA, lidové hnutí za osvobození Angoly. Dozvìdìly se dokonce, ¾e se Mario plavil do Afriky na lodi s podivným názvem "Vietnam Heroico".  Je pohøben nìkde v Angole, stejnì jako mnoho dal¹ích Kubáncù, kteøí tam tehdy padli v rámci mezinárodní pomoci vìci míru a socialismu v Africe. Nikomu se o tom nesmìlo øíkat, proto se Linda s maminkou tenkrát nic nedozvìdìly. Ostatnì, co je ¾enským do toho, kdy¾ mu¾i bojují za velké vìci. 

 Lindina maminka bohu¾el vloni zemøela a tak u¾ se spolu nepodívají na Kubu, jak plánovaly. Chtìly se tam vydat, pokud by to bylo mo¾né, po stopách Maria a jeho rodiny. Ani teï se toti¾ od oficiálních kubánských míst nic nedozvìdìly. Fidél Castro dr¾í stále v¹echny a v¹echno ¾eleznou, dnes ji¾ asi mírnì se chvìjící rukou. Linda se tomu trochu trpce smìje.  Øíká, ¾e je to tak mo¾ná dobøe. Tøeba by se k ní vùbec  nechtìli znát. A nebo by jí naopak pøijali srdeènì a chtìli oplatit náv¹tìvu :"Pøedstav si, kdyby mì sem pøijela z Kuby nav¹tívit celá rozvìtvená Mariova rodina, v¹ichni moji nevlastní sourozenci, dìti a vnuci, které tam tøeba má. Co já bych si s nimi poèala v dvoupokojovém bytì?" Jen¾e tohle nebezpeèí nehrozí, Kubánci toho nacestují je¹tì míò ne¾ Èe¹i pøed rokem 1989.

 Tak teï víte o Lindì trochu víc. Mo¾ná, ¾e jsem toho vyzradila a¾ moc. Mám výèitky svìdomí, ale je mi smutno z toho, ¾e jsme se dneska nese¹ly a nemohly povídat. Tak mluvím o ní. Jen dobré, jak vidíte.Také je mi smutno z toho v¹eho, co Linda jako malá holka pro¾ila. Pro její maminku  to také nebyla ¾ádná legrace, vychovávat dítì a vùbec nevìdìt, co se stalo s otcem. Linda dneska jen pohodí  hezkou vlasatou hlavou a øekne, ¾e u¾ je to pryè. Ale maminky, která se u¾ nikdy neprovdala, je jí  také líto.Ti  mezi vámi, kteøí mají vnouèata se asi pøidají, ¾e to muselo být dost tì¾ké i pro Lindinu babièku. A mají pravdu.

 

Jarka Fichtnerová

 

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 09.04.2005  17:27
 Datum
Jméno
Téma
 09.04.  17:27 Ludmila kategorie
 09.04.  15:00 Irena Na kafi ....
 09.04.  12:54 Magdalena druhá káva:-)