V padesáti do
Ameriky aneb
- jak jsem
chtìla do¾ít v klidu (a témìø do¾ila) svùj dosavadní pøepestrý ¾ivot v Americe
Psal se rok 1996. Právì mi instalovali v kanceláøi na poèítaè internet. Co to vùbec je, jak to pracuje, co s tím, to nikdo netu¹il. Ani já ne. Koukala jsem na to jako na zjevení. Kdy¾ jsem po prvních základních instrukcích zùstala v kanceláøi sama, zkou¹ela jsem, co to vùbec umí. Odkojena kopíráky, cyklostylem a ormigem jsem nabyla dojmu, ¾e snad blbnu. Ale to byl zatím první náznak. Úplného zblbnutí jsem se mìla doèkat posléze!
Èert ví, co to bylo
Osud, zákon schválnosti, kouzlo nechtìného. Maèkala jsem rùzné klapky a koukala, co se mi to na obrazovce objevuje! Najednou tam po mnì nìkdo z té bedny chtìl, a» zadám své osobní údaje a pak text inzerátu. Zaskoèili mne! Ve vteøinì jsem naskládala písmenka, nìco ve smyslu: Hledám mu¾e vysokých kvalit, vy¹¹ího vzrùstu, vy¹¹ího vzdìlání, s vy¹¹ími pøíjmy, s vy¹¹ím IQ, vy¹¹ího vìku a nìjaké dal¹í bla bla. Nároky se stupòovaly a ihned po mì zase chtìli, a» to potvrdím. V domnìní, ¾e se mi to poèítá na èas, jinak ztratím spojení, jsem okam¾itì provedla, co ¾ádali! Doma mne navíc nauèili poslouchat. Nebo zapracovalo podvìdomí? V¹echny dal¹í úkony tedy probìhly v duchu - úprkem z du¹e a je¹tì vìt¹ím úprkem do nìjakého prostoru.
A¾ do tohoto památného dne jsem byla vyrovnaná, spokojená, samostatná, sebevìdomá ¾ena, vlastnící malého psa a velkého syna. Vlastnì mi dohromady nic nechybìlo. Mùj tì¾ce vydobytý a léty budovaný klid a pohoda mìly vzít ale brzy za své.
Druhý den jsem zopakovala v¹echny u¾
nauèené kroky. BINGO!
ONO MNÌ TO TAM NÌCO PSALO!
Byla jsem z toho tak vydì¹ená!
Pìt mu¾ù - a v¹ichni takoví exotiètí!
Nevìøila jsem, ¾e se se mnou chce seznámit nìjaký mu¾ z Austrálie, nìjaký
Raku¹an a dva Amerièané. Ten pátý byl z nìjaké Dolní Lhoty, ale ihned zaèal o
sexu. To se mi nelíbilo. Popisoval, jak by hladil moji prdélku a to mi bylo
podezøelé. Sakra, v¾dy» ji je¹tì ani nevidìl (?) (chtìla jsem napsat necítil,
ale to by "zavánìlo" zneklidòujícími asociacemi!). Moje vrozená inteligence mi
pravila, ¾e osobu, která chce hladit mé pozadí ani¾ zná jeho popøedí mám
ignorovat. A moje, do mne v dìtství vtluèená dobrá výchova, ¾e se má na ka¾dý
slu¹ný dopis odpovìdìt zase pravila, ¾e mám odpovìdìt.
Proto¾e asi ti, co to tam do té
bednièky vtìsnali tu¹ili, ¾e budou mít co dìlat s osobami Werichem øeèeno -
mírnì derege . denere . prostì blbými, polopaticky mi tam øíkali, co mám dìlat.
A já dìlala!
Zaèala jsem tedy odepisovat jednomu
amíkovi. Tomu prvnímu. Bylo pro mne nepochopitelné, ¾e nìkdo tak rychle dokázal
zareagovat na druhé stranì zemìkoule! Dvacet let jsem si klasicky dopisovala se
svou pøítelkyní, provdanou do USA a mìla jsem za¾ito, ¾e to trvá mìsíc, dva, ne¾
od ní dostanu nìjakou odpovìï. Navíc, za dob budování socialismu nìkteré reakce
nedorazily vùbec, díky podezøelému obsahu sdìlení - dle mínìní bdících cenzorù.
Naivka z Èech, vìci se daly
do pohybu
Ve svých odpovìdích jsem projevovala
naivní údiv nad tím, ¾e on je tam a já tady a zase »ukla na ten èudlík, co mi
øíkali, ¾e mám zmáèknout. Lidi zlatí, pak se zaèaly dít vìci! U¾ jsem
za¾ila v ¾ivotì mnohé. Dva sòatky, dva rozvody. Nìkolikeré stìhování sem a tam,
zaèínání stále znovu a od nuly. Nìkolik perných a tì¾kých chvil, ale i chvilek
nádherných a bohatých. V¾dycky se mi to nìjak za¹modrchávalo a lítala jsem od
mantinelu k mantinelu. Doba, kdy jsem mìla tolik penìz, ¾e jsem mìla problém je
utratit abych nebyla podezøelá a naopak doba, kdy jsem nemìla ani na termix pro
malého syna a já sama byla na chlebì s máslem a sladkém èaji a to dost dlouho.
Doby zoufání, doby radosti a ¹tìstí.
Bùh mnì dal do vínku schopnost
pro¾ívat v¹e intenzivnìji ne¾ prùmìrná populace lidská. Tedy ¹tìstí i bolest.
Otøískaná ¾ivotem jsem v¹ak byla pøesvìdèena, ¾e mne ji¾ v mém vìku nemù¾e nic
pøekvapit, ¾e u¾ jsem natolik moudrá a zku¹ená, ¾e do¾iju v poklidu a míru. Mìlo
mne varovat u¾ to, ¾e u mì v ¾ivotì NIC nepro¹lo v poklidu a míru, ¾e jsem V®DY
padla na èumák nebo
se vznesla vysoko nad zemí, tak vysoko, ¾e tam normální èlovìèí oko ani
pøedstavy nedohlédnou. Události, které jsem neuvá¾eným
zmáèknutím klávesy "enter" spustila se nedají pojmenovat. Musí se za¾ít! Pøesto
se pokusím podìlit se s vámi o nìkteré výjimeèné èi obyèejné události, které
dneska s odstupem èasu jsou humorné, nìkdy úplnì pitomé. V té dobì to ale pro
mne byla otázka bytí a nebytí.
Kdybych tak tu¹ila, co jsem tím
neuvá¾eným stlaèením obyèejné klávesy rozpoutala za dìní! Nemohu pøesnì urèit
hodinu ani den, kdy jsem zblbla totálnì a zøetelnì. I kdy¾ jsem deset let ¾ila
v man¾elství s du¹evnì nemocným èlovìkem, nerozpoznala jsem, ¾e du¹evní choroba
pozvolna nebo náhle (?) pøepadla i mne.
To byl tedy první, osudový a nevratný
krok.
Dal¹í chùze, která se podobala tu vzná¹ení se v devadesátém devátém nebi,
tu pøipomínala rytí krtka pod zemí, je¹tì zachváceného padoucnicí, trvala zhruba
pìt let.
Nebudu popisovat krajinu, kulturní
¾ivot, stavby, historii, èi jiné - bezesporu zajímavé, nikoliv v¹ak neznámé
vìci. Zavedu vás do svìta, kde jste s nejvìt¹í pravdìpodobností nebyli. Alenka
v øí¹i divù je proti tomu nic! Je èistì náhoda, ¾e je¹tì ¾iji a to v doslovném
slova smyslu.
Zaèíná rok první! (pokraèování pøí¹tì)
Dana ©»astná