Amerika - ROK JEDNA
Ne¾ jsem opustila svoji rodnou zemi s pocitem, ¾e ji budu nav¹tìvovat u¾ jen jako turista, událo se mnohé. Popisovat ale smr¹» pocitù, citù, emocí? Toho se vystøihám! U¾ tak mám nabìhnuto k Chocholou¹kovi!
Krátké
a heslovité zaznamenání
postupného pominutí smyslù:
Výmìna prvních fotek - mé poklesnutí
v kolenou, by» jsem sedìla na ¾idli, neb z fotografie na mne hledìl mu¾ mých snù. Úplnì! Ka¾dý máme
nìkde v sobì schovaný "ideál", který prostì pøi nejlep¹í vùli v reálu nemù¾e
existovat. A právì "toto" se na mne najednou smálo z monitoru
poèítaèe! Byl to mùj snový mu¾!
Kromì poklesnutí v kolenou, poklesnutí mé okorunkované a omùstkované sanice mi
zoufale kleslo sebevìdomí. Holka, tak na tohoto sekáèe nemá¹. Slzu v oku jsem
zamáèkla a poslala mu také svou fotku. Ov¹em z doby, kdy mi bylo 25. V té dobì
jsem si pøivydìlávala jako manekýna, fotila pro rùzné èasopisy a ve¹kerý èas
vìnovala jen sobì, svému tìlu, oblièejíèku, vlasùm a obleèení. Prostì -
starala jsem se výhradnì o sebe a svou vizá¾.
Pøiznala jsem ale hrdinnì barvu, ¾e tato fotka je 20 let stará., ale, ¾e za tìch dvacet let jsem se vyvinula v bytost rozumnou, moudrou, zku¹enou . Témìø okam¾itì mi poslal povídání o tom, ¾e mìl obavy, jak na mne zapùsobí, a ¾e ta jeho fotka je patnáct let stará!
Zjevnì se mi ulevilo! Bo¾e, jak se mi ulevilo, kdy¾ jsem zjistila, ¾e tento mu¾ má ¹edivìjící skránì a bøí¹ko! Navíc sugestivnì vypsal, ¾e mladé tìlo je urèitì krásné, ale prázdné, ¾e jeho zajímá du¹e., a tady pozor! Tato vìta bude mít veliký význam za tøi roky!
Po dal¹í výmìnì u¾ opravdových fotek a doslova stovek a stovek mailù, posléze i magnetofonových páskù. Ka¾dý týden dva, to si pøedstavte, ¾e se usadíte v u¹áku, zapnete ten minipøístroj a kecáte a kecáte., o v¹em. Na druhé stranì za oceánem se odehrává toté¾. Pak se nahrávky po¹lou smìrem tam i zpìt.
Mùj èasoprostor zaèínal pová¾livì praskat ve ¹vech. Dennì mluvit do mikrofonku, psát sáhodlouhé maily a vzápìtí pøibyly i telefonáty. Dlouhé! Hodinové, dvouhodinové. Na¹e souhra byla neuvìøitelná! V jednu chvíli jsme mysleli i dìlali stejné vìci. Jeden zaèal vìtu, druhý ji bravurnì ukonèil. Mé zblbnutí nabíralo obrovské tempo! ®ivot se u¾ skládal jen z mailù, dopisù, telefonù - mezitím jsem stihla sem tam spát a obèas nìco sníst.
Po tom v¹em bylo jasné, ¾e zákonitì musel nastat okam¾ik
na¹eho setkání. U¾ jsme o sobì vìdìli témìø v¹echno ( to jsem si myslela!).
Pro objektivnost a informovanost
nutno povìdìt, ¾e byl v té dobì byl je¹tì ¾enatý. Tento údaj sehrál svoji
roli i kdy¾ úplnì jinou, ne¾ se zdá - a to èasovou.
Rok jedna poèal dnem, kdy oznámil, ¾e
se za mnou pøijede podívat, tøi mìsíce pobýt, abychom poznali, zda i
osobní sympatie zapracují tak, jako na¹e du¹e a mozky, prostì v¹e, co nejde uchopit ani
pohladit.
To byl dal¹í zlomový okam¾ik.
Od této chvíle u¾ jsem za své èiny neodpovídala, stala se ze mne
nesvéprávná bytost, potøebující opatrovníka èi odborný dohled. Bohu¾el, nikdo to
netu¹il, ani já ne!
V¹echno jde, je-li motiv
Zaèalo rodeo! Co je v¹echno jeden - a
hlavnì ¾enská - schopen podstoupit, kdy¾ chce! Kdy¾ má motiv! Bìhem dvou mìsícù,
které mi zbývaly do jeho pøíjezdu, se mi podaøilo dokázat, ¾e zázraky se dìjí i
na severní Moravì. Potøebovala jsem, aby se den protáhl
aspoò na 48 hodin. Ke v¹em dosavadním vyèerpávajícím du¹evním èinnostem pøibyly
i
èinnosti tìlesné. Dennì tøi a¾ ètyøi hodiny cvièení, (pro formování tìla!) ráno
i veèer studená sprcha (hlavnì prsa, pro zmìnu pro zpevnìní tìla!). Co ¾enská
neudìlá pro jednoho chlapa.Pøiznám se, ¾e dnes nemohu pochopit,
jak jsem to zvládla. Dnes sebou prásknu veèer k televizi a ¹mytec..
Zaèaly problémy v práci. Míru mého zblbnutí jasnì definovala pøíhoda se ¹éfem. Jeliko¾ jsem pøevá¾nou èást pracovního èasu vìnovala mailování s miláèkem a to bez diakritiky (tedy bez háèkù a èárek), proto¾e Petr poèítaè neobsahoval èeskou abecedu (jo, jsou pozadu ti amíci!), v rychlosti jsem napsala nìjaké pracovní stanovisko k nìèemu, ov¹em - rovnì¾ bez diakritiky! ©éf pøiletìl rozèílenì s napsaným stanoviskem v ruce, s pìnou u úst, neschopen slova - a zastihl mne u poèítaèe, jak se blbì usmívám, zasnìnì koukám a nepøítomnì jsem se ho zeptala, "mohu pro tebe nìco udìlat, ¹éfe?"
®e mne nevyrazil hned bylo jednak díky tomu, ¾e to u mì nebývalo zvykem, abych nìco zkonila a pár let jsem u¾ tam tvrdì makala. A zøejmì dobøe, proto¾e jsem si postupem èasu vydobyla vedoucí postavení a mìla jsem i dobrý pocit z dobøe vykonané práce. Ov¹em - dobøe vykonávané v minulosti. Stav souèasný byl údìsný., ale to nejhor¹í mìlo teprve pøijít.
Doba "pøedpøíjezdová" mého milého byl slabý odvar heømánkového èaje proti dobì "popøíjezdové"! to u¾ bylo pití s nìkolika desítkami hvìzdièek!
Dana ©»astná