Tatínkoviny (5)
Ve zdraví i nemoci, na¹e rodina dr¾ela tvrdì pohromadì. Nastávaly v¹ak infarktové situace, které ohro¾ovaly ¾ivot v¾dy jednoho z rodièù. Ukázková se pøihodila jednou naveèer, v takový nenápadný, v¹ední den. Jaro bylo na obzoru, ptáci u¾ ráno otravovali, a v¹ude byl klid a mír.
V na¹í rodinì v¹ak doèasný.
Maminka, kromì toho, ¾e byla pøevelice ¹etrná a dr¾ící otì¾e financí pevnou rukou, byla vá¹nivá zahrádkáøka. Nikdo z nás nemìl o chodu a prùtoku financí ani ponìtí. Generální øeditel na¹í banky byla maminka, zástupce nikdo. Nemìla námìstkù, ni sekretáøek, a pøesto dokázala u¹etøit nevídané prostøedky - tedy vzhledem k na¹im pøíjmùm. Tatínek obdr¾el ráno jednu korunu ¹edesát haléøù na partyzánky, my, dìti, ka¾dý první den v mìsíci Kè 94,-, co¾ bylo propoèteno pøesnì. Obìdy, mìsíèník, a ¹mytec. Kouzla, která jsme museli v¹ichni provádìt, abychom "vy¹li", by se dala shrnout do jednoho slova, KRÁDE®E. Ano. Kradli jsme mamince z kapes baloòáku drobné, které nestaèila zahrnout do polo¾ek má dáti. Tì¾ká byla domluva, kdy¾ jsme byli na dvì kapsy tøi.
"Dneska neber!", varoval mne tatínek. "U¾ jsem vybral obì kapsy!". Je zajímavé, ¾e maminka vìdìla o ka¾dém desetníku, ale ty drobné v kapsách jí nìjak proklouzávaly mezi prsty.
Své vá¹nì, koníèky a potøeby maminka utajovala metodou, hodnou CIA. Na¹e vá¹nì, potøeby v¹ak byly pod jejím pøísným dohledem. Kdy¾ jsem si koupila nìco, z nakradených korunek, musela jsem mít po ruce velmi pádnou výmluvu,jak jsem k dané vìci pøi¹la! Co já dostala dárkù od kamarádek! A co jsem na¹la vìcí! Jen tak, na cestì... Najít tøeba rtìnku P6 (nejmódnìj¹í znaèka mé doby) sice bylo "o¹ajstlich", ale pro¹lo to.
Maminka, posti¾ená poèítáním penìz vydaných a pøijatých, okecávala ka¾dou korunu, která se musela vydat "nad plán". S tímto fenoménem jsme bojovali celý ¾ivot, støídavì úspì¹nì, støídavì s hoøkými prohrami.
Jednoho dne tedy tatínek veèeøel. Tlaèenka vonìla, a tatínek si na ni krájel cibuli. Krájel u¾ tøetí, a poøád nìco broukal pod fousy.
"Mamo, ta cibula nemá ¾ádnou chu»", nakonec prohlásil. "Plané to je, odkud ji má¹!" Trnula jsem, ¾e maminka øekne "Od ¾ida tato, od ¾ida...".
Místo toho najednou vystøelila ze ¾idle jako torpédo. Hnala se do "¹pajzky".
Co následovalo vzápìtí, lze pøirovnat k hurikánu, zemìtøesení, povodni, nièivému po¾áru, tøetí a poslední a nièivé svìtové válce.
To nebyl výkøik, co se ozvalo z pøedsínì. To byl skøek, poslední projev ¾ijícího tvora. V¹ichni jsme vyskoèili a svornì bì¾eli za tímto neidentifikovatelným hlasovým projevem.
Maminka stála ve dveøích spí¾e s dìsem v oèích. Nìmì ukazovala nìkam do prostoru, a pohybovala rty, zvukù v¹ak ji¾ nevydávala.
Pohlédli jsme smìrem, kam míøila její tøesoucí se ruka, nic jsme v¹ak nevidìli.
Stáli jsme tam tedy, a netu¹ili, co se stalo.
Za hodnou chvíli maminka popadla dech, mrtvolnì bledou tváø otoèila k tatínkovi, a jen zasípala:
"Tys mnì se¾ral holandské cibulky tulipánù... jedna stála ¹edesát korun...".
Tentokrát vyrazil svìtelnou rychlostí tatínek, sna¾il se ukrýt nìkde v hlubinách na¹eho tøípokojového bytu. Úniku v¹ak nebylo.
Oèekávali jsme vra¾dìní neviòátek, oèekávali jsme kolaps, a v hlavì u¾ øadili my¹lenky, jestli zavolat záchranku, nebo pøímo pohøební slu¾bu.
Maminka se v¹ak sklesle odplí¾ila do obýváku, usedla na ¾idli, a nemluvila.
Byla to pøíli¹ veliká rána.
Jednak velice vzácné cibulky, které sehnala bùhvíkde, a bùhví jak, u¾ pro¾ívaly proces trávení v tatínkovì ¾aludku, ale co bylo mnohem hor¹í, do¹lo jí, jak se prozradila. My, zbytek rodiny, den co den muèeni a vyslýcháni, kde je který desetník, den co den jsme byli podrobováni preciznì vypracovanému psychologickému nátlaku, jak se musí ¹etøit, tatínek mìl spoèítány kostky cukru, které spotøeboval dennì. Kvùli korunì na ¾výkaèku jsme museli odpracovat nejtì¾¹í døinu, jako je umývání nádobí!, a to bez øeèí!, a je¹tì pøidat dlouhé slibování, jak budeme hodné, a teï - ¹edesát korun za jednu cibulku tulipánu!
Den skonèil smírnì. Maminka nemluvila, tatínek - moudøe - taky mlèel.
Já jsem ¹la provìøit maminèiny kapsy baloòáku z mnohem men¹ími výèitkami svìdomí, a na¹la jsem sedm korun!
Krásný den to byl....
Dagmar Jaro¹ová