Pavel Javor
Vzpomínám si, ¾e si u¾ pøed delším èasem tady na stránkách Seniortipu nìkdo pøál znát trochu podrobnìjší ¾ivotopis básníka Pavla Javora ( 1916 - 1981).
Tady je: Je to dost smutný pøíbìh èlovìka pøevá¾nou èást ¾ivota v exilu ¾ijícího a v exilu té¾ zemøelého. Jeho dílo je prostoupeno láskou k vlasti a touhou po tom, aby se do ní, osvobozené, do svobodné a demokratické mohl nìkdy vrátit. Patøil k tìm, kteøí odešli po roce 1948 - a ti chudáci tehdy skoro všichni naivnì doufali, ¾e se opravdu brzy budou moci vrátit do své vlasti svobodné, demokratické. Skoro nikdo tehdy netušil, ¾e zemì zùstane v rukou komunistù a vasalem Sovìtského Svazu po celých dlouhých padesát let.
Zamyšlená zemì má, zemì po klekání,
trpìlivá èekanko zaprášených cest,
zradu jen a porobu seli do tvých strání,
horké èelo zdobili muèenkou tvých hvìzd …
……posmívaná Popelko hrách pøebírající,
trháme ti z lásky své plátno na obvaz
posílám tam za tebou bílou holubici
nejvìrnìjší polibek, nejstruènìjší vzkaz….
Pavel Javor pocházel z Martinic na Voticku a vlastním jménem se jmenoval Jiøí Jan Škvor. Vystudoval reálné gymnasium v Benešovì a potom se dal zapsat na Právnickou fakultu University Karlovy. V letech 1936 – 1943 zamìstnán v Èeské kulturní radì, poslední dva roky války byl okupanty poslán do pracovního tábora.
Literárnì èinný byl ji¾ od tøicátých let a jeho pøíspìvky vycházely v Èeském Slovu, ®ivé tvorbì a Osvìtì venkova. Jeho kni¾ní prvotina se jmenovala Zlatokop a vyšla v roce 1938. Po ní následovaly ještì další sbírky Vítr v krovech, Kalendáø a Mladý èas.
Po válce, v roce 1945 zaèal znovu studovat, tentokrát na Filosofické fakultì UK, ale svá studia dokonèil a¾ v Kanadì, v Montrealu. V letech 1945 – 1948 byl také redaktorem Svobodného Slova, v øíjnu roku 1945 se stal náhradním èlenem Prozatímního národního shromá¾dìní, za Ès. Národnì socialistickou stranu. Co následovalo všichni víme: Vítezný únor 1948. Pavel Javor, zbavený všech mo¾ností pracovat jako redaktor a pøedevším mo¾nosti dále studovat na universitì, emigroval na jaøe roku 1949 do Nìmecka. Pracoval zpoèátku jako dìlník, pozdìji dostal místo jako poradce u Mezinárodní organizace pro uprchlíky IRO. V ÈSR byl v té dobì v nepøítomnosti odsouzen k dlouholetému ¾aláøi. V roce 1950 odchází do Kanady, kde pracuje zpoèátku v èeské sekci kanadského veøejného rozhlasu (CBC) Souèasnì studoval také na Montrealské universitì, kde v roce obhájil 1956 diplomovou práci L ´influence d´Adam Mickiewicz sur ses contemporains littéraires tchecque, (Vliv Adama Mickiewicze na souèasné èeské spisovatele) a o ètyøi roky pozdìji u¾ pøedlo¾il svojí disertaèní práci o vlivu první svìtové války na èeskou literaturu. Obì práce zveøejnil pod svým jménem Jiøí Jan Škvor. Poèínaje rokem 1958 zaèal vyuèovat èeštinu, slovenštinu a jejich literatury na Université de Montréal.
Byl èlenem mnoha organizací sdru¾ujících Èechy a Slováky v exilu, ale také èlenem kanadské asociace slavistù, Mezinárodního PEN klubu, Spoleènosti pro vìdy a umìní a Rady svobodného Èeskoslovenska.
Je pochopitelné, ¾e jako autor stál pøi zrodu Slovanského nakladatelství, ve kterém vedlo mezi lety 1953 – 1955 edici Dobrá kniha. Pozdìji redigoval v nakladatelství Konfrontace edici Bílá rù¾e. v záøí roku 1964 uspoøádal v New Yorku setkání spisovatelù nazvané Czech Poets in Exil.
V exilu vydal v roce 1951 v èeštinì svoji básnickou sbírku „Pozdrav domù.“ Z ní jsou verše v úvodu èlánku. Jeho básnických sbírek následovalo ještì mnoho, v roce 1953 Chudá sklizeò, Recoleté pauvre vychází u¾ i ve francouzštinì. Kniha básní Daleký hlas, který vychází také v roce je vyznamenána cenou Èeské kulturní rady v zahranièí. Následují knihy veršù Kouø z Ithaky, Chléb podaný hostu, Torzo lásky atd.
Napsal také autobiografický román Kus ¾ivota tì¾kého, (1967) a knihu pro mláde¾ Sir Clarence alias pes Pajda, která vyšla v roce 1982, tedy a¾ po jeho smrti. Je autorem nesèíslných èlánkù v rùzných sbornících, pøispíval studiemi, eseji do èasopisu Promìny a Sklizeò, kde byl té¾ editorem.
Text Mlèení s Egonem Hostovským a nebo O zájezdech do Kanady, který je souèástí sborníku o E. Hostovském: Vzpomínky studie a dokumenty o jeho osudu vyšly v Torontu v nakladatelství man¾elù Škvoreckých 68 Publishers.
Je toho ještì mnoho, ale obávám se, ¾e se ètenáø u¾ zaèíná nudit. Konèím proto jednou z básní Pavla Javora, který zemøel v roce 1981 za nevyjasnìných okolností. Nedoèkal se…
Vysoko v horách oveèky se pasou –
Jdu sám a sám,
brouzdám se vìtrem rozechvìlou krásou.
A¾ ke hvìzdám
vzlíná má bolest, kdy¾ jdou veèer domù
oveèky pít –
Pohladit- koho?
Po¾alovat – komu?
Mír v srdci mít –
Jak hoøí hvìzdy,
jak se tisknou stíny
k modrým horám!
Nezapøu lásku bláhovou a marnou,
neodvolám.
Vysoko v horách tichou píseò zvonkù
sotva tuším.
Nezradím lásku velikou a svatou,
nepøehluším -
Karel A. Pokorný
