ÈERNÁ DÍRA
U¾ Karel Èapek napsal o jedné podivuhodné vlastnosti vìcí. Toti¾, ¾e se ukrývají a tiše se nám smìjí, kdy¾ je hledáme. Mù¾ete namítnout, ¾e poøádní lidé se nemusejí potmìšilosti vìcí obávat. Moje zkušenost je taková, ¾e i ten nejpoøádnìjší mezi poøádnými obèas nìco hledá.
Poznala jsem úøedníka, na jeho¾ stole byly pouze tu¾ky a pera, blok a dvoje desky. Do bloku zapisoval pod poøadovými èísly denní úkoly, v deskách napravo byly pøipraveny k tomuto úèelu spisy a do desek vlevo je vyøízené odkládal. Vzápìtí poté škrtl v bloku pøíslušný bod. Dokonalý systém. Pøesto i tento skvìlý mu¾ obèas propadal panice (její¾ velikost byla zøejmì pøímo úmìrná k jeho systematiènosti) a hledal nìkterý ze spisù.
Setkala jsem se i s opaèným pøípadem. Stùl zavalený haldou papírù, toté¾ aktovka a samozøejmì i skøínì dotyèného. Ka¾dá sekretáøka, dbalá své stavovské cti, by alespoò obèas propadla hluboké beznadìji a zaèala pochybovat nejen o sobì samé, ale i o øádu vìcí obecnì. Pravda je, ¾e dokumenty sice mizely, nicménì bìhem krátkého èasového úseku se záhadnì vynoøovaly. Pokud se tak výjimeènì nestalo, v¾dy od nich bylo vytvoøeno mnoho pou¾itelných kopií.
Mu¾, vládnoucí tímto pracovním prostøedím, panice kupodivu nepodléhal a v¾dy s úsmìvem, který by odzbrojil i kata Mydláøe, pravil:
„Nìjak to nemù¾u najít, asi èerná díra. Nemáte kopii?“
Historka, kterou jsem slyšela nedávno, ovšem zavání trochu hororem. Paní si šla vyzvednout na poštu doruèenou zásilku. Pracovnice od ní pøevzala jak lísteèek s oznámením, tak obèanku a s obìma dokumenty odešla pro zásilku. Vrátila se s tím, ¾e dopis je asi ještì u doruèovatelky, s oznámením pošty, ale bez obèanského prùkazu. Došlo na zvyšování hlasù obou zúèastnìných dam; zákaznice si byla jista, ¾e prùkaz úøednici pøedala, ale i ta trvala na svém. ®ádný prùkaz toto¾nosti neobdr¾ela. To by pøece musela vìdìt! Hrdinka mého pøíbìhu si postì¾ovala na kontrolním odboru pošty, oznámila ztrátu (èi odcizení?) na policii a odebrala se na „úøad“ pro nový. Tam se s údivem dozvìdìla, ¾e její obèanka se nalézá ve Ztrátách a nálezech…
Tato pøíhoda mì donutila k úvaze, ¾e nejen lidé, ale pota¾mo i vìci, se od pánì Èapkových dob zmìnily. Døíve byly pouze potmìšilé, ale projevovaly urèitý stupeò slušnosti. V celkem dohledné dobì se ze svého úkrytu vynoøily, a pokud se tak nestalo, jejich dùle¾itost se ukázala býti mylnou. Nyní, jak se zdá, postøehly obecný trend vytrácející se slušnosti a pøizpùsobily se. Bohu¾el…