Tyto chvály jsem samozøejmì psal postupnì pro jeden internetový magazín a máloco potìší autora tak, jako povzbuzení – a zde váhám, zda mám napsat – od milých kolegù autorù èi od podobnì posti¾ených psavcù. Od nìkterých jsem pak dokonce dostával typy na zajímavé námìty, ze kterých jsem mìl samozøejmì radost, ale na druhé stranì to ve mnì vyvolávalo i jistì obavy. A to proto, ¾e na nìkteré jsem si prostì netroufal a asi bych dotyèné mo¾ná i zklamal svým ponìkud svérázným chválením. A tak jsem to nìkdy zaonaèil tak, ¾e jsem vyu¾il doporuèeného námìtu alespoò èásteènì, a toto je ten pøípad.
Èlovìk mívá ve svém ¾ivotì jen nìkolik nejlepších pøátel a nìkteøí z nich, ti z druhu homo sapiens, bohu¾el nìkdy nepatøí k tìm „nejtrvalejším“. A tak na naše nejvìrnìjší pøátele bylo pasováno z øíše ¾ivoèišné pár vìtšinou ètyønohých mazlíèkù a z øíše ne¾ivotné pak právì KNIHA! Ta to dopracovala tak daleko, ¾e jí byl v roce 1955 dokonce pøidìlen v kalendáøi jeden mìsíc – jmenovitì bøezen. A to by na všeobecný úvod pro dùvod chválení knihy mìlo staèit a mohu pøejít k dùvodùm osobním.
Pøátel z nejvyššího ¾ivoèišného druhu mám sice na souèasné pomìry ještì pomìrnì dost, leè tìch nejvìrnìjších ubývá, z nejrùznìjších dùvodù. Osobního domácího ani venkovního ¾ivého pøítele-mazlíèka jsem bohu¾el nikdy nemìl a tak zcela jistì mám nejvíce osobních pøátel papírových. Je jich dokonce tolik, ¾e je ani nespoèítám. Pravda, vìtšina z nich stojí pokornì v knihovnì a práší se na nì, nìkteré jsou dokonce potupnì uvìznìny ve skøíni a na pøíklad celou „podknihovnu“ detektivek jsem uskladnil ve stodole na chalupì…
Asi bych mìl nejprve vychválit knihu knih – Bibli, ale pøiznám se, ¾e jsem ji èetl pouze v dìtství a ve velmi zkrácené verzi. Navíc – vychvalovat knihu, která má celosvìtový rekord v poètu vydaných exempláøù se mi zdá být nadbyteèné, šampióny pøece chválí ka¾dý! A tak se musím pøiznat k ještì jednomu svému prohøešku. Aèkoliv mám vìtšinou více sympatií pro outsidery, kteøí dle mého názoru podpory potøebují, i já jednou podlehl a kdysi jsem slo¾il jakousi rádoby ódu na naši èeskou knihu knih:
Napsáno u¾ bylo mnoho knih, co pøíbìhù ukryto je v nich!
Nìkterou jen sotva doèteš, nebo» tì hned nudí,
z jiných to zas pesimizmem na sto honù studí,
jako by je napsal zvrhlý mnich…
Nebudu tu dlouho chodit kolem horké kaše,
je jen jedna kniha knih – a to je chlouba naše.
Poruèík Dub, felkdkurát Katz, nadporuèík Lukáš,
pøi èetbì té knihy knih a» chceš èi nechceš, jucháš.
U¾ jistì víš, která je to, které se to tejká,
to¾ zvedni èíš a pøipij s námi na našeho Švejka!
A kdy¾ u¾ se tu tak zpovídám, tak s rumìncem v líci pøiznám, ¾e i tuto naši knihu knih jsem pøeèetl jen ledabyle a ocenil jsem pouze nìkteré historky, zejména po vlastních zkušenostech z naší lidovì demokratické armády. A nakonec – ruku na srdce – nepøeháníme to švejkování èasto a¾ nad únosnou míru?
Ale teï vá¾nìji. Knihy jsou – tak jako všechno – špatné, dobré, vynikající a naprosto nezbytné! Ka¾dý má samozøejmì svou stupnici hodnot i co se týèe knih. Jsou takové, které si ètenáø nikdy nekoupí, jiné sice koupí, ale nedoète, dále takové, které pøeète jedním dechem, i kdy¾ tøeba pouze jednou. K nìkterým knihám se ale rád vrací a na vrcholu pak bývá pár opravdových „papírových pøátel“ nejvìrnìjších. Nikdo mi to nemusí vìøit, ale na vrcholu mého kni¾ního Olympu je u¾ od mládí Jirotkùv nesmrtelný Saturnin a sladké koblihy také zbo¾òuji, i kdy¾ mi je jeden náš politik „trochu“ znechutil. A nemusím snad ani zdùrazòovat, jak jsem rád, ¾e právì tato „má“ vrcholová kniha to vyhrála ve velké anketì u èeských ètenáøù, kdy¾ koneènì porazila bestsellery èeské a zejména souèasné svìtové!
Proto¾e tyto chvály mívají vìtšínou plus mínus padesát øádkù, musím konèit a vychrlit závìreèný chvalebný apel, který je bohu¾el moc potøebný: Nenechejme se zcela pohltit elektronickými médii a zachovejme pøízeò i potištìnému papíru, svázanému i bro¾ovanému, ilustrovanému i neilustrovanému, hlavnì pak necenzurovanému! Nebo» - kde bychom byli, nebýt knih – od Bible a¾ po Saturnina! Prostì – KNIHU – pøítelkyni nestaèí chválit pouze jeden jediný mìsíc v roce, ale ka¾dý z nás by ji mìl chválit pokud mo¾no celý svùj ètenáøský ¾ivot!
PS – nakladatelé, knihkupci (tedy pøesnìji „knihprodejci“) a zejména autoøi to jistì uvítají!