Jak se naplnilo jedno z mých pøání „Správnì vidíme jen srdcem.
Co je dùle¾ité, je oèím neviditelné.“
Antoine de Saint - Exupéry
Vezmu vyprávìní radìji postupnì a od zaèátku. Patøím mezi lidi, kteøí mají úplnou ztrátu zraku. Pøesto dennì docházím do zamìstnání a následnì mám nejrùznìjší èinnosti pro volný èas. Právì vybírám správnou volnoèasovou aktivitu, o které budou následující øádky.
Jedná se tedy o jízdu na dvojkole. Sice vlastním nìkolik let dvojkolo, ale v posledním èase mi chybìl vodiè. Pak mé jízdy na mém dvojkole byly opravdu vzácné. Mohl jsem tedy vyu¾ít jen obèasných cyklovyjí¾dìk v zamìstnání. Jednoho odpoledne jsem se procházel po Vysokém Mýtì, mìstì kde bydlím. Najednou mì na ulici slušnì osloví pán. „Chtìl bych nìjak pomoci nevidomým lidem. Víte nìco o mo¾nostech, jakým zpùsobem bych mohl?“
Následoval rozhovor, kde jsem se po chvíli dozvìdìl skvìlou informaci. S man¾elkou vlastní dvojkolo a nìkolik let s ní spoleènì jezdí. Tím se zaèaly vyjasòovat první kroky dobrovolnictví. Mì pøíjemnì zahøíval nápad, ¾e by zde byla mo¾nost vyrazit na dvojkole ve volném èase. ®e v mém mìstì se nachází èlovìk, který se mo¾ná stane dobrovolníkem TyfloCentra Pardubice.
Netrvalo dlouho a mùj sen se pøetváøel v realitu. Kontakt na zájemce o dobrovolnictví jsem pøedal pøíslušným pracovníkùm z TyfloCentra Pardubice. Byl jsem i pøi zaškolení zaèínajícího dobrovolníka v Pardubicích. Dnes mù¾u ji¾ øíci, ¾e se mi splnilo jedno z mých pøání. Mohu doma ve svém volném èase vyrazit na projí¾ïku.
Pochopitelnì po pøedešlé domluvì, ve které dohodnuté hodinì vyrazíme. Navíc jízda na dvojkole baví dobrovolníka minimálnì stejnì jako mne. Zastavujeme v¾dy nìkde na kávì a probereme spoustu vìcí, které nás oba zajímají. A co øíci na konec? Snad naše vyjí¾ïky na dvojkole vydr¾í hodnì dlouhou dobu. Opravdu vìøím, ¾e ano.