Co praví legendy a povìsti aneb šuplík plný legend a povìstí...
Povìsti Velké Bøezno
Velké Bøezno je obec na pravém bøehu øeky Labe v Ústeckém kraji. Mezi nejznámìjší památky patøí horní zámek ve stylu pozdního empíru postavený pro tehdy nejvyššího purkrabího Èeského království hrabìte Karla Chotka v letech 1842-1845. Svou dnešní novorenesanèní podobu zámek získal kolem roku 1900. V prostorách zámku se natáèely filmy Andìlská tváø a Milenci a vrazi. Na zámku se konají pravidelné komorné koncerty a sezonní výstavy. V expozici se ukazuje ¾ivot šlechtické rodiny na venkovském sídle na pøelomu 19 a 20 století. Zámek obklopuje pìtihektarový park rozdìlený na anglický a francouzský park. Parky se pyšný 130 vzácnými stromy a keøi. Zejména je krásný na jaøe, kdy¾ kvetou rododendrony.
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1167. Do poloviny dvacátého století tvoøili vìtšinu obyvatel èeští Nìmci. Po druhé svìtové válce byla vìtšina pùvodních obyvatel vysídlena a obec byla osídlována lidmi z rùzných èástí Èeskoslovenska. Ve Velkém Bøeznì se dochoval i Starý zámek postavený na místì starší tvrze rodem Salhausenù v 16. století. Ještì starší jsou pozùstatky bývalého hradu Varta ze druhé poloviny 13. století, nebo Pustý zámek zalo¾ený koncem 13 století a opuštìný v osmdesátých letech 14 století.
Následující povìsti se vá¾í k Velkému Bøeznu i hradu Varta.
Pøed dávnými lety byl ve Velkém Bøeznì proveden pokus vyloupit pokladnu pivovaru. Lupièi vyplašeni noèním hlídaèem se dali na útìk. Byla to známá Nieklova banda, která v té dobì ohro¾ovala celé okolí Velkého Bøezna. Skrývali se v lesích a neštítili se ¾ádného násilí ani vra¾d. K výpravám pou¾ívali i konì, kterým dávali pøibíjet obrácené podkovy, aby mátly své pronásledovatele. Aby si získaly chudší obyvatele èasto jim rozdávaly dary a tím si byli jisti jejich loajálností. Nakonec byla proti nim uspoøádaná trestná výpravy, lupièi pochytání a vùdce bandy zajat a odvezen neznámo kam.
Nad vesnièkou Olešnicí stával pustý hrad Varta. Opuštìný hrad si vyhlédla loupe¾ivá band za své útoèištì. Pøepadávaly pocestné i obchodníky, okradly ka¾dého, kdo jim pøišel do cesty. Hlavnì mìly zájem o vzácné zbo¾í, drahé látky, koøení i sklo. Také milovali víno, které za jedinou noc vypili a jejich zbìsilé øádìní bylo slyšet a¾ ve Velkém Bøeznì. Narušovali poklidný ¾ivot místních obyvatel, ale nikdo nevìdìl, jak je pøemoci. A¾ jednou jeden svádovský hospodáø pøišel na nápad namíchat do vína uspávací prostøedek.
Nenápadnì po kraji nechal rozhlásit, ¾e se poveze do Saska dodávka dobrého èeského vína. Pak bylo jen èekat. Loupe¾níci ji¾ na víno také u¾ netrpìlivì èekali a koèího donutili dovést náklad a¾ na Vartu. Netrvalo dlouho a loupe¾nická èeládka tvrdì spala. A na to sousedé èekali, lupièe svázali a odvezli do ústecké šatlavy. To bylo pro nì velmi pøekvapivé probuzení. A jak to dopadlo z opuštìným hradem Varta? Lidé poboøili ji¾ chatrné zbytky zdiva a kamení si odnesli na stavbu svých pøíbytkù.
Ve Velkém Bøeznì byl starý mlýn na spadnutí. Mlynáø ve dne v noci pøemýšlel. Jak peníze na stavbu nového mlýna sehnat, ale ¾ádný nápad nemìl. A¾ jednou se mu ve spaní zjevil šedivý mu¾ík a ten mu poradil, aby došel na drá¾ïanský most, ¾e tam nalezne štìstí ho dost. Sen mu tøikrát opakoval, a tak se do Drá¾ïan vydal. Celý den tam postával a zaèal litovat, ¾e tam vùbec šel. K veèeru ho oslovil voják ze strá¾né budky, zdali nìkoho oèekává. Smutný mlynáø mu vyprávìl svùj sen a voják se tomu zasmál, proto¾e i on mìl podobný sen. Jen ho šedivý trpaslík posílal do Velkého Bøezna, tam na mlynáøovì louèce le¾í poklad na místì, kde dva potùèky splývají a stará, dutá vrba stojí. Tam le¾í poklad. Mlynáø pospíchal domù a pod vrbou skuteènì poklad vykopal. Postavil si nový mlýn a ¾il v hojnosti a¾ do své smrti.
Také další povìst se týká Velkého Bøezna. Psal se rok, který byl zaznamenám jako nejhroznìjší ze všech hrozných. Zemì sklíèená neustálými rùznicemi, rozbroji a válkou u¾ ze sebe nemohla nic vydat. Nebylo mo¾no øádnì sklidit z polí a luk, ani je znovu obdìlat a osít. Vesnièané sami hladovìli, a tak nemohli mírnit vzrùstající hlad a strádání zubo¾ených a vyplenìných mìst.
Po celé zemi nastal hladomor a na kost vyzáblí zoufalci se plí¾ili krajem. Lidské trosky se vrhaly na domovy tìch bohatších a jako dravci hltali vše, co sem zdálo ještì k jídlu. Strašlivý hlad je donutil jíst kùru ze stromù, trávu i mršiny zvíøat. Docházelo k vra¾dám i lidojedství, jeho¾ hrùznost nemohli pamìtníci vypsat. Pøed morem nebylo úniku, po tisících byli mrtví házeny do obrovských jam a stovky šílencù se vrhaly do tìch spoleèných hrobù. Nedaleko Velkého Bøezna stojí malá kaplièka s touto zprávou: “Tato kaplièka byla postavena léta pánì 1681 obyvateli obce Zadní Lhota jako díkuvzdání bohorodièce, nebo» v tomto místì se zastavila morová epidemie, která se léta pánì 1680 rozšíøila z Nìmecka a¾ do Tìchlovic“. Kaplièka byla postavena na morovém høbitovì.