Vincenc Lesný, český vědec, indolog (3. 4. 1882 - 9. 4. 1953)
Akademik Vincenc Lesný byl významným českým vědcem, indologem. Patřil k prvním členům Československé akademie věd, kterým byl jmenován v roce 1952. Povědomí o něm mají především jeho kolegové, odborníci a pak lidé, kteří se zajímají o Indii a o buddhismus.
Překládal díla z mnoha orientálních jazyků, ale i sám sepsal množství vědeckých pojednání. Založil Indické sdružení a stal se jeho prvním předsedou. Ve vedení této společnosti byli všichni tehdejší indologové, kteří svou překladatelskou prací a přednáškami po celé republice přispívali k vysoké úrovni poznávání indické kultury u nás.
Narodil se 3. dubna 1882 v Komárovicích u Moravských Budějovic. Po maturitě na reálce v Telči studoval na Karlově univerzitě klasickou filologii, sanskrt a staroindickou kulturu u Josefa Zubatého (1855 - 1931), profesora indické filologie a srovnávacího jazykozpytu. V letech 1909 a 1910 navštěvoval také přednášky v Oxfordu a Bonnu. Po dokončení studií učil nejdříve na střední škole, pak na vysoké - docentem se stal v roce 1917 a v roce 1924 byl jmenován prvním mimořádným profesorem indologie na Karlově univerzitě. Od roku 1930 byl řádným profesorem indologie a iránistiky. V letech 1937 až 1939 byl i děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Indii poprvé navštívil v roce 1923 a celý život čerpal poznání z této nádherné exotické země. Byl přítelem bengálského básníka Rabíndranátha Thákura (6. 5. 1861- 7.8.1941), jehož díla překládal jako první u nás již v roce 1914 přímo z bengálštiny. Později na Thákurovo pozvání přednášel na Thákurově škole - na univerzitě v Šántiniketanu. V Indii se seznámil i s tehdejšími význačnými osobnostmi, např. s Džaváharlálem Nehrúem.
V roce 1946 byla za přispění Vincence Lesného a sinologa Jaroslava Průška (1906 - 1980) zahájena výuka indologie a sinologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde se stal Lesný děkanem. Toto studium však v roce 1951 zaniklo v důsledku organizačních změn na fakultě.
V letech 1945 až do své smrti 9. dubna 1953 přednášel V. Lesný i na Univerzitě Karlově a rovněž byl ředitelem Orientálního ústavu v Praze. Byl také jedním ze zakladatelů časopisu Nový orient.
Vincenc Lesný napsal mnoho prací, ať už krátké studie či rozsáhlá pojednání k tématu indologie. Nejčastěji citována je v současné době jeho kniha Buddhismus: Buddha a buddhismus pálijského kánonu, vydaná v roce 1921.
Buddhu Lesný chápal nikoliv jako spasitele či světce nebo reformátora, ale jako učitele, který uvádí znovu zákon, tj. dharmu, která byl zapomenuta a které nebylo dbáno. Kniha uvádí základní Buddhovo učení o čtyřech vznešených pravdách, kde se Buddha zabývá příčinami lidského utrpení, a o osmidílné cestě, kterou může žák dojít spasení neboli nirvány. Jednotlivé stupně této cesty jsou určitou osnovou pro morální chování v každé době: Pravý názor, pravé rozhodnutí, pravá řeč, pravé jednání, pravé žití, pravá snaha, pravé rozvažování a pravé soustředění ducha.
Přeložil také základní spis buddhismu Dhammapadam, což je klasický buddhistický spis s výroky samotného Buddhy. V knize Duch Indie, vydané v roce 1927, se Lesný zabýval dějinami Indie a náboženstvím na pozadí těchto dějin, podobně se indickou historií zabýval v díle Indie a Indové: pouť staletími. V knize Dnešní Indie z roku 1924 popsal tehdejší situaci v Indii. Vedle překladů z Thákurových děl napsal i monografii o něm: Rabíndranáth Thákur: osobnost a dílo, která byla vydána v roce 1937.
Zajímal se i o dílo mystika a básníka Otokara Březiny (1868 - 1929), o němž napsal pojednání Básnický zápas Otokara Březiny, vydaný v roce 1945. Zabýval se i romskou kulturou a napsal v roce 1934 pojednání Jazyk cikánů v ČSR.
Překládal především ze sanskrtu a bengálštiny. Jeho zásluhou je především to, že čeština byla prvním jazykem v evroamerickém světě po angličtině, do kterého se z bengálštiny překládalo přímo z původních originálů. Překládal tedy i tehdejší současnou bengálskou literaturu. Z Thákurových děl přeložil krátké prózy, vydané pod názvem Črty. Spolu se sinologem Jaroslavem Průškem přeložil i základní filozofické dílo Hovory Konfuciovy. Z jazyka pálí přeložil základní spis o Buddhově nauce Dhammapadam, který vyšel v roce 1947.
Rozsah a význam díla akademika Vincence Lesného se zdá přesahovat jeden lidský život, což těžko chápeme v dnešní uspěchané době, kdy z usilovných snažení zbývají jen málohodnotné výsledky.
