Sportovní tragedie Hanèe a Vrbaty
Jedna z prvních velkých sportovních tragedií se stala ve „døevních dobách“ našeho ly¾ovaní. A ¾e v tomto mo¾ná u¾ trochu pozapomenutém pøíbìhu sehraje hlavní roli poèasí, tentokrát krkonošské, je opìt na bíle dni.
V roce 1913 na konci zimy o Velikonocích se dne 24. bøezna na Labské boudì sešli úèastníci „VII. Mezinárodního ly¾eckého závodu distanèního na 50 km o vìènì putovní cenu Èeského zemského svazu ku povznesení návštìvy cizincù v království èeském“. Na start se postavilo patnáct úèastníkù. Devìt turistù, kteøí jeli jen tak „rekreaènì“ a šest závodníkù, mezi nimi i krkonošský rodák Bohumil Hanè. Jak je vidìt – srovnávat tyto poèty na pøíklad se souèasnou Jizerskou padesátkou by bylo smìšné…
V Krkonoších panovala u¾ týden velká obleva, sníh mizel místy i na høebech, a tak se musela dokonce mìnit trasa závodu. Za stále ještì slušného jarního poèasí, odstartovali ráno závodníci v pùlminutových intervalech a vìtšinou jen lehce obleèeni. Zejména Hanè hned nasadil ostré tempo, co¾ se pozdìji ukázalo býti osudným.
Brzy ráno vyjel z Møíèné u Jilemnice Hanèùv kamarád Václav Vrbata, aby na závodì pøítele povzbudil. V osm hodin zaèalo pršet a déš» se kolem deváté hodiny zmìnil na snì¾ení. Zaèala pøecházet výrazná studená fronta. Po desáté hodinì ji¾ hustì chumelilo a zaèal se zvedat ostrý vítr. Kontrolním bodem na Violíku projel jako první Hanè, a tak nemohl tušit, ¾e ostatní závodníci ji¾ závod vzdali. Teprve kdy¾ v poledne Hanè opìt projí¾dìl kontrolním bodem, uvìdomil si jeden z rozhodèích, ¾e u¾ nìjak dlouho ¾ádné jiné závodníky nevidìl! Samozøejmì se to sna¾il se Hanèovi sdìlit, ten ho ale v tom skuèení vìtru a v „závodnické horeèce“ zøejmì neslyšel a pokraèoval v silné vánici dál. Kolem ètvrt na dvì se na Labské boudì zaèali lidé o Hanèe obávat a jeho soupeøi se vydali ven do vánice, aby se ho pokusili najít. Jeden ze závodníkù - Nìmec Emmerich Rath - našel Hanèe, le¾ícího na Zlatém návrší. Zprvu ho nepoznal, proto¾e Hanè mìl na sobì kabát a èepici, ale v tomto obleèení ráno nestartoval! Rath zanechal Hanèovy ly¾e zabodnuté ve snìhu a sám se ho pokusil na zádech dopravit do bezpeèí. U¾ asi po pùl kilometru si ale uvìdomil, ¾e na to sám nestaèí. Proto ho opustil a spìchal pro pomoc na Labskou boudu. Tam se ihned dala dohromady záchranná výprava u¾ se sanìmi-rohaèkami, která pøivezla Hanèe na boudu asi ve tøi hodiny odpoledne. Ulo¾ili ho nejprve do studeného pokoje, co¾ by bylo správné pouze v pøípadì omrznutí. Lékaø ale pak poznal, ¾e má závodník velkou horeèku, a tedy zápal plic. Hanèe tedy pøenesli rychle do tepla, ale bohu¾el o¾ivit se ho ji¾ nepodaøilo!
V té dobì se na høebenech Krkonoš dìly podivuhodné vìci. Na Zlatém návrší uvidìl zcela náhodou jakýsi místní nìmecký poslíèek z jedné z krkonošských bud ly¾e a u nich le¾ícího èlovìka, který na nìj nìco volal. Nìmec, údajnì dokonce mírnì retardovaný a samozøejmì také notnì prochlazený, mu ale nerozumìl, a tak jel dál. Kolem ètvrté hodiny dorazil na Míseèky, dostal tam obèerstvení a vzpomnìl si na to, co vidìl. Øeditel závodu ing. Fischer, který také hledal Hanèe, dorazil na Míseèky vzápìtí a samozøejmì nepochyboval, ¾e se jedná o pohøešovaného. Ihned vyrazil zpìt na Zlaté návrší, kde našel mu¾e, kterého stále pova¾oval za Hanèe a zahájil jeho transport na Míseèky. Tam se dozvìdìl od lidí, ¾e skuteèný Hanè u¾ le¾í mrtvý na Labské boudì. Po marných pokusech o o¾ivení umírá i neznámý na Míseèkách. Identifikován byl teprve a¾ druhý den v márnici jako Václav Vrbata.
Co se stalo mezi dvanáctou a druhou hodinou se dnes ji¾ tì¾ko nedozvíme. Na základì faktù, lze pouze spekulovat. Vrbata se zøejmì potkal s Hanèem, dal mu svùj kabát a èepici, a právì proto ho závodníci nepoznali. Hanè se sna¾il pokraèovat v závodì, ale totálnì vysílený padl do snìhu. Rath ho tak našel kolem tøi ètvrtì na dvì a Vrbata, který se v tìchto místech pøíliš nevyznal, pravdìpodobnì chvíli bloudil, a¾ našel opuštìné Hanèovy ly¾e, které tam zapíchl Rath. Asi ve ètvrt na ètyøi sice Vrbata nìkoho spatøil, ale nemìl síly ho dohonit. Èím dál více prochládal a nakonec umrzl.
Hrdinský Vrbatùv èin, pøi nìm¾ obìtoval svùj ¾ivot za záchranu kamaráda, se stal v kvìtnu 1935 impulsem k zalo¾ení Horské slu¾by v Krkonoších a na památku tragické smrti ly¾aøù je 24. bøezen slaven jako Den Horské slu¾by.
O této tragické události si lidé vyprávìjí ji¾ témìø sto let. Nìkterá fakta se zapomínají, jiná se zvelièují, objevily se i jisté, velmi neoprávnìné národnostní animozity – v¾dy» v pøíbìhu vystupují i dva Nìmci…. Hlavní však je, ¾e zde máme krásný dùkaz o zrádnosti krkonošského poèasí i o velkém hrdinství a pøátelství. František Ko¾ík popsal tento krkonošský pøíbìh ve své povídce Synové hor a na filmové plátno pøevedl re¾isér Èenìk Duda ve stejnojmenném filmu v roce 1956. V roce 2022 pak tento pøíbìh natoèil mladý re¾isér Tomáš Hodan s názvem Poslední závod. A v tomto filmu se u¾ postava Emericha Ratha mohla dostat mezi tøi hlavní role…
