Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda, odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na vaše příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz
Do jedné vzpomínky na jedno známé rčení se teď s námi přeneste.
Panenko skákavá
Jako městské dítě jsem jezdívala na prázdniny k babičce na vesnici. Ta nechápala, že neznám žádné běžné vesnické práce, která ona dělala od svých dětských let. Svůj údiv nad tou neznalostí dávala najevo slovy „panenko skákavá“. Když jsem poprvé viděla srp, který jsem ze školy znala jen z obrázku společně s kladivem a sháněla se potom kladivu jen nad tím kroutila hlavou. Co se pak se srpem dělá, jsem vůbec netušila. Babička zase nevěděla, proč k tomu potřebuji kladivo, a mé znalosti doprovodila slovy panenko skákavá to snad není ani možný. Takže s panenkou skákavou probíhaly moje prázdniny. V letošním roce uběhlo již 50 let od babiččina odchodu, a tak při vzpomínce na ni, jsem zkusila zjistit, jak na tu skákavou panenku vlastně přišla. Ona mi to nikdy nevysvětlila, protože to se přece tak běžně říká, když známé věci někdo neví a neumí. Byla jsem tedy označována za blbce takovou mírnou formou.
Pomocí počítače jsem se dostala až do karlovské vesničky Skoky (Maria Stock) a do roku 1717, kdy místní sedlák Adam Lienert nechal postavit na svém pozemku kapličku Panny Marie Pomocné. Do kaple umístil kopii jejího obrazu z německého Pasova, který měl údajně zázračnou uzdravovací moc, což se mezi lidem rychle rozšířilo. Hraběnka Františka Sibyla Augusta z Baden-Badenu povolila konání mší i procesí a ty se staly pravidelnou součástí místního života. Kaplička byla pro neustále se zvyšující počet poutníku malá, a tak byl postaven nový jednolodní kostel s dvouvěžovým průčelím. Stavitel Johann Schmied z Utviny dokončil kostel Navštívení Panny Marie v letech 1736 -1738. Hlavní oltář v rokokovém stylu vznikl kolem roku 1760 a doplňovaly ho dva boční oltáře zasvěcené svatému Josefu a Janu Nepomuckému. K obrazu se přistupovalo schodištěm mezi dřevěnými kulisami andělů a holubicí Ducha svatého. V oltářním stole bylo třináct otvorů pro předměty k posvěcení. Pro potřeby poutníků, aby mohli k obrazu lépe přistoupit. Byl zavěšen na pohyblivém závěsu, což u nich vyvolávalo dojem, že obraz skáče. V polovině 18. století dosahuje sláva Skoků vrcholu. Na procesích se každoročně scházelo až 40 tisíc poutníků hledající fyzické uzdravení a duchovní útěchu.
V roce 1784 panovník Josef II. vydal nařízení, které zakazovalo pořádání procesí na svatá místa, což ovlivnilo, že obec i kostel začínají chátrat. Ve velmi špatném stavu ho později převzali premonstráti z kláštera v Teplé. Kostel byl v roce 1903 opraven a místo opět přivítalo tisíce poutníků. Po druhé světové válce dochází k odsunu německého obyvatelstva. Obec kde žilo ve 28 domech 134 obyvatel, fungovala fara, škola, dvě hospody a obchod se vylidnila. V roce 1950 byl počet obyvatel 43 a osídleno bylo 18 domů, ostatní domy počaly chátrat. V témže roce byla zrušena fara a klášter v Teplé. Obec Skoky byla zcela odříznuta od světa v důsledku výstavby Žlutické přehrady, která v roce 1969 zatopila údolí pod obcí. V roce 1961 žilo v obci 16 obyvatel v 18 domech, kteří se museli vystěhovat. V roce 1980 dvě osoby žili v jednom domě. Poslední obyvatelka Marie Holešová, která odmítla se vystěhovat, tragicky zemřela po pádu do vlastní studně v roce 1982.
O záchranu a oživení bývalých Skoků se snaží dnes dobrovolníci. Kostel byl po ta dlouhá léta zavřený, ale stále zachovaný. Zloději vnitřek vyrabovali a v roce 2006 přišel kostel o své měděné báně a zvony. Zázračný obraz Panny Marie Pomocné přečkal uschován na faře v Teplé. Dnes je ho možno vidět v klášteře premonstrátů v Teplé. Z obce Skoky zůstává jen ruina bývalého hostince, hřbitov a kostel, který je majetkem premonstrátů v Teplé. Vznikl dobrovolnický spolek Pod střechou, který se snaží získat finanční prostředky na obnovu památky a v průběhu roku tam organizují poutě a kulturní akce.
Netušila jsem, že má zvědavost mne dovede do dávné historie a do již zaniklé obce. V jazykovém koutku odbornice na češtinu připouští, že toto rčení souvisí s touto obcí Skoky. A pravděpodobně bylo odvozeno od původní panenky skokovské. Ještě dnes se používá název Skokovská stezka. O poválečné době vypraví kniha Miroslava Dědiče „Kantor z Mářina dvora“ příběh z jeho učitelské praxe z těchto míst.
Pamětníci, vzpomínejte!
