Slaví se padesát dní po nejvýznamnějším křesťanském svátku, Velikonocích; letos tedy připadají letnice na neděli 28. května.

Dřívější režim se snažil z našich myslí vytlačit nejdůležitější církevní svátky. Zkoušel nahradit Vánoce dědou Mrázem a Velikonoce se měly stát spíše folklorním zvykem - ani jedno se nepodařilo.
 
Zato třetí nejdůležitější křesťanský svátek - svatodušní neděle neboli letnice - už zůstávají spíše v povědomí starší generace. Pro současné postavení letnic je příznačné i to, že se podle pravidel českého pravopisu píší s malým počátečním písmenem - přitom Vánoce i Velikonoce si už ono velké písmeno na začátku před pár lety znovu vysloužily.
 
Velmi rozšířeným obyčejem býval zvyk mládeže strojit se za krále a královnu a za doprovodu královské družiny vyjednávat královskou svatbu, případně hledat pro krále vhodnou nevěstu. Do této kategorie patřily i další zvyky, například králenská obchůzka. Dívky (královničky) se vyzdobily kvítím a nejkrásnější, a hlavně nejdrobnější z nich - královna - bosa kráčela pod baldachýnem ze šátku, ostatní zpívaly a koledovaly v průvodu. Průvod královniček je však už skoro zapomenut, více štěstí měl jiný svatodušní zvyk - Jízda králů. Ta nejznámější z nich se koná dodnes ve Vlčnově na Slovácku.
 
Přípravy na letnice byly spojeny i s velkým úklidem, a především s výzdobou světnice zelenými ratolestmi a květy. To proto, aby "duch svatý", až do domu zavítá, měl na co usednout. Na mnoha místech v tyto dny obcházeli lidé meze a hraniční kameny, které kontrolovali a opravovali.
 
Svatodušní neděle, podobně jako mnohé jiné křesťanské svátky, navazuje na mnohem starší tradice. Slaví se padesát dní po nejvýznamnějším křesťanském svátku, Velikonocích; letos tedy připadají letnice na neděli 28. května. Ale už starý židovský šavuot se slavil sedm týdnů po svátku nekvašených chlebů pesach, který se termínově kryje s velikonočními svátky. V obou případech jsou to ale v podstatě pradávné, pohanské svátky jara, vázané na první jarní úplněk.
 
Letnice - se v křesťanské tradici slaví na památku seslání Ducha svatého apoštolům. Podle Nového zákona se ukřižovaný Ježíš setkával po čtyřicet dní se svými učedníky. Když byl vzat na nebesa (Nanebevstoupení Páně se slaví deset dní před letnicemi), slíbil apoštolům, že jim sešle posilu - Ducha svatého. A protože Duch svatý sestoupil v podobě ohnivých jazyků, je převládající barvou bohoslužeb v kostele ohnivě červená. I v tomto směru navázali křesťané na předchozí pohanské zvyky - v nich byla červená barva slunečním atributem a její užití v jarních a letních slavnostech mělo zajistit dostatek tepla pro zrání příští úrody.

Svatodušní zvyky

• Barvou letnic je liturgická červená, která poukazuje na žár Ducha svatého a vnitřní oheň.
• Slavnostně se vyhání dobytek na pastvy, chodí se na svatodušní vycházky. Letnice totiž patří přírodě.
• Letnice jsou spojeny i s vodou, hledaly se prameny, které jsou symbolem obnovení života.
• Ke studánkám se nosili dárky a oběti se darovávaly duchům.
• Dle židovských tradic se obětovávaly chleby z první mouky jako díkuvzdání za žně.
• Letnice bývaly hromadným termínem křtů, biřmování a konfirmací nebo svěcení vody.