Stopy Čechů v Austrálii
Police plné knih, procházíte kolem několikrát každý den a říkáte si, to jsem již všechno přečetla a najednou se vám oči otevřou - ach, copak je tohle za knížku ? Vypadá, že je tady již delší dobu, no tak se na ni podívám zblízka. „Dějiny Austrálie“ autor Geoffry Blainey profesor historie na Univerzitě v Melbourne. Ovšem, to co držím v ruce je český překlad Zory Wolfové z roku 1999, vydaný nakladatelstvím Lidové Noviny. Původní kniha byla vydána v roce 1994.
Koupili jsme ji při cestě do Prahy, nebo ji za námi tak jako mnoho dalších knih poslala moje sestra? V každém případě mě něco nutí se pustit do čtení.
Autorova předmluva začíná těmito slovy:
„Tato kniha shrnuje celkem jednoduše moje pojetí australských dějin. Už léta soustavně pracuji na obsáhlém mnohostranném díle o australských dějinách, ale je dost možné, že je nikdy nedokončím. Kniha je jen jeho zestručněnou verzí….“
Četla jsem stránku za stránkou a byla velmi mile překvapená autorovým objektivním viděním a chápáním celého toho složitého dění na tomto kontinentu.
Největším překvapením potom byl „dodatek k českému vydání“ od samotného autora. Tento dodatek končí poslední větou k předmluvě knihy vydané roku 1983 „Češi v Austrálii“, jejímž autorem je dr. Michael Cigler.
"Je to cenný doklad o lidech, jejichž různorodé role v australském životě dosud nebyly plně doceněny."
Svůj dodatek k českému překladu knihy začíná autor touto informací: „Mezi britskými trestanci deportovanými do Austrálie byl přinejmenším jeden Čech. Mark Blucher, narozený v Čechách, žil v anglickém městě Nottingham, kde byl odsouzen za krádež krajky. Do Sydney se dostal na trestanecké lodi roku 1830, odpykal si svůj trest a zemřel v roce 1847.“
Ale autorův dodatek nekončí jenom tímto trestancem: „První muž českého původu, který vešel v Austrálii ve známost, byl dr. John Lhotský. Narodil se ve Lvově českým rodičům, dva roky studoval lékařství na pražské univerzitě a v roce 1832 emigroval do Sydney, kde se stal přírodovědcem a cestovatelem. Dva roky nato byla z jeho iniciativy vůbec poprvé zapsána a posléze upravena pro zpěv a klavír hudba původních obyvatel.Text a melodie byly vydány pod názvem „Píseň žen z kmene Menero, poblíže Australských Alp“. Kmen Méně-ro či Monero žil tehdy nedaleko míst, kde bylo později postaveno hlavní město Canberra“.
Potom následují jména nám již známějších Čechů, jako Egona Ervína Kische, Eduarda Borovanského, rodáka z Přerova, vlastním jménem Skřeček, zakladatele australského baletu. Dnes v Austrálii žijí jeho potomci, hudebník Jiří Neradílek a jeho rodina.
"Jen málokdo tak ovlivnil kulturní život v Austrálii jako český tanečník Eduard Borovanský….
Poprvé vystupoval v Austrálii se slavnou ruskou primabalerinou Annou Pavlovou, znovu sem přijel v roce 1938 a když se dozvěděl o Hitlerově puči v Rakousku, rozhodl se, že bude žít v Melbourne. Borovanského australská baletní společnost slavila příštích dvacet let (Borovanský zemřel v roce 1959) velké úspěchy a stala se základem pozdějšího státního baletního souboru."
Dále autor píše: "Jedno z hlavních australských středisek lyžařského sportu, Thredbo, bylo založeno v roce 1957 převážně českými přistěhovalci.“
Zde ovšem chybí jméno Antonína Šponara. V roce 1957 otevřeli s manželkou v Thredbu „The Lodge“, první lyžařské středisko. Antonín Šponar napsal knihu „ Snow in Australia ? –that’s news to me“. Chcete-li vědět o Antonínu Šponarovi více, najdete všechny zajímavé informace v této knize.
"První tasmánskou továrnu na sýry Laktos založil rovněž Čech…"
Ano, to docela jistě, byl to Milan Vyhnálek. A dodnes Australanům chutnají tasmánské sýry, ale bohužel Milan Vyhnálek zemřel v České republice před osmi lety. Většina českých emigrantů jistě zná jeho knihu „Kde je tráva zelenější“, tam je opět napsáno téměř vše, ale ne všechno. Milan Vyhnálek obdržel za svůj přínos Austrálii „Order of Australia“, Order of British Empire“ a „Award of Excellence“.
Jistě mnozí Češi v doslovu autora chybí a je jich ještě dost, třeba Rudolf Pekárek, zakladatel pražského FOK , který se po emigraci do Austrálie stal hlavním dirigentem symfonického orchestru v Queenslandu, a řídil jej až do roku 1967.
Mezi dalšími Čechy, kteří Austrálii přinesli něco nového je i akademický sochař Vladimír Tichý. Jeho výtvarná díla jsou na mnohých místech Austrálie.
Nemohu nepřidat baťovce a vynálezce Františka Popovského, který zemřel 18. dubna roku 2014.
Hlavní překvapení pro mne je ale v tom, že autor knihy, tento Australan, prof Blainey, přece jenom o Češích v Austrálii něco ví. Je nás v porovnání s jinými národnostními menšinami opravdu málo, ale přinesli jsme zemi, která nám ochotně otevřela své dveře, když jsme to nejvíce potřebovali, v tom porovnání dosti pozitivního.
Nicméně alespoň některá jména jsem mohla dodat a doufám, že mě ještě někdo doplní.
Po dodatku autora je ještě přidán dodatek Dr. Josefa Brinkeho.
Jsem moc ráda, že tuto knihu v naší domácí knihovně máme.